Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Český král a římský císař Karel IV. se po smrti manželky Blanky z Alois oženil po  druhé 11. března 1349
s Annou, kněžnou falckou, dcerou Rudolfa II. z  Wittelsbachu, kurfirsta a falzkraběte na Rýně († 1352 ). Rudolf II. z Wittelsbachu měl i levobočného syna Jana, kterého obdařil městečkem Luh s několika okolními vesnicemi v Horní Falci.

Jan kníže falcký Wittelsbach z Krakovce byl nevlastním bratrem Anny kněžny falcké, druhé manželky císaře Karla IV. (svého švagra) a příbuzný obou manželek krále Václava IV. Před smrtí své nevlastní sestry Anny († 2. února 1353 ) se Jan usadil v Českém království.

V roce 1360 zapsal Janovi jeho švagr císař Karel IV. doživotně hrad Angerbach u Kožlan se šesti vesnicemi
s podmínkou, že může on nebo jeho nástupce Angerbach vykoupit zpět za 1.000 kop českých grošů
(Glafey , Anecdotorum hist. 174 , – Huber , Regesta č. 3093 , – Archiv korunní, č. 729).

Již v roce 1363 císař Karel IV. Angerbach vyplatil a kníže Jan Falcký koupil od  Čeňka ze Mšeného statek Krakov (s tvrzí v Krakově a s vesnicemi Rousinovem, Všesulovem a Skupou). Císař Karel IV. mu půjčil na kup 500 kop grošů českých, které musel Jan vrátit do sv. Jiří 1364. Jinak mohl císař ujmout městečko Luhe v Horní Falci.

Jan kníže Falcký prodal městečko Luhe a  zahájil v letech 1364 – 1371 nedaleko tvrze Krakova na nevysokém skalnatém ostrohu stavbu nového hradu Krakovce, obtékaném potoky krakovským a šípským. Na severní straně byl vykopán příkop, takže hrad byl chráněn se všech stran. Celý hrad byl vystavený z lomového kamene s tesanými kvádry v rozích. Švagr císař Karel IV. mu půjčil ke stavbě hradu královskou stavební huť.

V roce 1363 , když Jan presentoval kněze do Rousinova, psal se Jan Falcký z Krakova (Libri conf. I , 2 , 31, II. 40), ale již od roku 1371, když presentoval kněze do Všesulova, psal se trvale z Krakovce (Libri conf. II. 37 , 46 , III. 3, 48).

Hrad byl postavený v zámeckém stylu a svědčí spíše pro zahraničního stavitele.

Přístup do hradu byl na severní straně přes padací most hlavní branou ve čtyřboké věží, kryté sedlovou střechou. Vedle hlavní brány byla ještě branka pro pěší. Za věží bylo nádvoří se studnou a půl válcovou věží. Mezi touto věží a vlastním palácem byla ještě jedna brána, která vedla do druhého nádvoří, které bylo obestavěno třemi křídly dvoupatrového paláce s dřevěnými pavlačemi, z nichž se vcházelo do jednotlivých místností. Obě patra byla již od sklepa uvnitř spojená točitým schodištěm.

Sklepní a přízemní místnosti v západním a  jižním křídle hradu měly křížovou klenbu s podvlečenými kamennými žebry, vybíhajícími z rohových konzol. Místnosti v patrech měly stropy trámové. V přízemí byla jen malá okénka, v poschodích velká okna s kamennými sediliemi. Palác měl celkem 26 obytných místností a 8 místností bylo ve sklepě. Nejlépe bylo vybaveno první patro s velikým sálem a rohovou kaplí Panny Marie a sv. Kateřiny v jihovýchodním nároží paláce. Strop kaple byl zaklenut křížovými žebry do dvou pravidelných pravoúhlých polí. Ve východní stěně kaple byl veliký čtyřboký arkýř, nesený zvláštním úzkým hranolovitým pilířem z tesaných kamenů a s rozšířenou hlavicí. Pilíř byl přistavěn ke zdi paláce a  tvořil s arkýřem jeden celek. Stěny kaple byly vyzdobené devíti olejovými malbami, které představovaly: zvěstování P. Marie, navštívení P. Marie, narození Páně, příchod tří mudrců, Ježíšovo obřezání, odchod Josefovy rodiny do Egypta, dohadování se dvanáctiletého Ježíše s doktory v chrámě Jerusalémském, smrt matky Boží a zavraždění sv. Václava. Ještě v  roce 1851 byly na  zdech kaple patrné zbytky maleb (Václav Kočka , Dějiny hradu Krakovce).

Hradní kapli Panny Marie a sv. Kateřiny vysvětil v roce 1383 litomyšlský biskup Jan III., zvaný Soběslávek, který byl bratrancem krále Václava IV. O vysvěcení kaple svědčil ještě v devatenáctém století čitelný nápis na zdi kaple: Anno dni MCCCLXXXIII die XVI. mensis octobris, que erat dies…Sti Galli consecrate est hoc capella p. venerabilem dmn. Johanem III. episc. Litomysslensem in honore omnipotentis Dei beatissime Virginis Marie… et Ste Katherina (Václav Kočka , Dějiny hradu Krakovce, 1912) . V roce 1384 byl biskup Jan Soběslávek z církve exkomunikován (Nejedlý, Dějiny Litomyšle I.182).

V sálech hradu se nacházely ještě jiné nástěnné obrazy, které byly přenesené po vyhoření Krakovce v roce 1783 do okolních kostelů. V nedaleké vsi Břežanech byly k vidění ještě v devatenáctém století čtyři staré obrazy. (Na jednom obraze, představujícím Krista, an drží v ruce peníz a mluví k zástupu Faryzeů, čteme slova „Dagte co gest czysarzoweho czyrsarzy a co gest Bozygo Bogu„. Pod nápisem je erb se stříbrným štítem a na něm plují nad sebou tři červení kapři – erb Bechinieů z Lažan) (Václav Kočka, Dějiny hradu Krakovce, 1912).

V roce 1375 předal kníže Jan hrad Krakovec synům Janovi, Hankovi a Vilémovi z Krakovce, kteří přijali od krále Václava IV. léno na  Krakovec s příslušenstvím (Národní archiv Praha, kopiář 2450, str. 500 , 502). Jan se s manželkou Amalií odstěhovali do Prahy, kde přijali městské právo a položili k obci 4 kopy grošů českých zápisného.

Po smrti knížete Jana z Krakovce byl Krakovec prohlášen za odúmrť a spadl na krále Václava IV. Janovi pozůstalí synové obdrželi náhradou drobné statky v okolí Krakovce – Šanov, Necky, Příběnice, Hostokryje a Skřiváň (Desky Dvorské 21, str. 46). Král Václav IV. ujal Krakovec sám a za něho byla stavba Krakovce dokončena.

V roce 1381 daroval král Václav IV. Krakovec nebohatému rytíři a svému milci Jírovi z Roztok, kterého povýšil do panského stavu a kterému svěřil úřad nejvyššího lovčího v Českém království (1380 – 1384)
a později pospolu úřad podkomořího a hofmistra králové (1385 – 1400).

Dne 14. února 1410 koupil hrad Krakovec s 12 vesnicemi od Jíry z Roztok, jeho syna Petra z Drahobuze, Chvalka z Ronova a  Jana, řečeného Kyjata ze Zásady za 2.500 kop grošů českých pan Jindřich z Lažan, přezdívaný „Lefl z Lažan„, pán na Náchodě a Homoli (Národní archiv Praha, D. D. 2, pag. 43 ). Ke Krakovci náležely vesnice: Krakov, Všesulov, Šípy, Rousinov, Skupá, Zhoř, Slabce, Modřejovice, Svinařov, Ruzová, Novosedlí a Chlístov. Pan Jindřich z Lažan složil ihned slib manský a se svolením krále Václava IV. zapsal 29. dubna 1410 na krakoveckém panství 1.000 kop grošů českých věna své manželce Kateřině, kněžně falcké Wittelsbachové z Krakovce, dceři Jana knížete falckého Wittelsbacha z Krakovce (Národní archiv Praha, D. D. 20, pag. 182, – Reliquiae tabularum II., pag. 69, – Kopiář 2450, str. 512).

Pan Jindřich z Lažan koupil hrad, který postavil jeho tchán Jan Wittelsbach, kníže Falcký z Krakovce
a  vybavil hrad k pohodlnému bydlení tehdejšího velmože.

V lednu 1414 vyměnil Pan Jindřich své državy Náchod a hrad Homoli (v Kladsku) s  Bočkem z Kunštátu za hrad a město Bechyni (Bechynie), podle které se rod začal psát Bechinie z Lažan.

Pan Jindřich z Lažan byl stejně jako král Václav IV. a jiní příslušníci české šlechty, nakloněn reformním snahám Mistra Jana Husa v katolické církvi. Po smrti Jana z Ústí popřál pan Jindřich Bechinie z Lažan Husovi útulek na svém hradě Krakovci od 15. července 1414 až do jeho odchodu do Kostnice (11. října 1414).

Hus kázal a přisluhoval v hradní kapli, která byla již od roku 1411 ku prosbě pana Jindřicha z Lažan nadaná odpustky od titulárního patriarchy antiožského a nejvyššího kancléře Českého království Václava Králika z Buřenic. Na Krakovci napsal Hus, kromě jiných spisů, také spis „Obrana proti knězi Kuchmistrovi”. Hus vyjížděl kázat do okolních vesnic, k čemuž měl k dispozici vozík s koněm, který mu hostitel poskytl. Za příčinou vyjednávání s papežským inquisitorem Mikulášem Condemou odjel Hus 6. srpna 1414 do Prahy s četným průvodem panošů, kterým jej jeho hostitel pan Jindřich z Lažan opatřil. Papežský inquisitor vydal Husovi písemné vysvědčení, „ že do něho žádné kacířství neví„ a Hus se vrátil na Krakovec.
Pan Jindřich z Lažan byl hlavním prostředníkem v Husově rozepři a byl to právě on, který mu vymohl na Zikmundovi Uherském průvodní gleit na cestu do Kostnice, kde chtěl Hus obhájit svojí pravdu.
Dne 11. října 1414 se rozloučil Mistr Jan Hus s  panem Jindřichem, jeho rodinou a  Krakovcem a nastoupil cestu do Kostnice.

V Kostnici byl odsouzen k smrti a  upálen 6.července 1415. Den před svým skonem poslal Hus ze svého kostnického vězení do Čech list svým přátelům, ve kterém se s nimi loučí. Poslední svůj pozdrav poslal také na  Krakovec: „ Pane Henrychu, buď dobře živ s svú manželkú a děkujiť z dobrodějstvie, Bůh buď Tvá odplata„.

V husitské válce, která byla zažehnutá pražskou defenestraci na Novoměstské radnici, bojoval pan Jindřich Bechinie z Lažan v králově vojsku a v bitvě pod Vyšehradem zemřel 1. listopadu 1420. Po otcově smrti ujali se vlády na  Krakovci synové Jindřich II. a Jan Bechinieové z Lažan, kteří však pobývali v  Bechyni a na Krakovci měli purkrabího (v letech 1416 – 1419 byl purkrabím na  Krakovci Jan z Radkova a od roku 1419 Sulek z Hřebeničník) . V roce 1425 byl Krakovec obležen a dobyt Husity, kteří ho postoupili Špalkovi ze Slatiny, ač ještě v roce 1427 se čte v některých listinách – Heinz Bechingen von Lasan und Krakowecz (Kočka, V., Dějiny rakovnicka, 1936).

Dne 8. června 1428 oblehli Táborité Bechyni a po 15 týdnech bojů byla Bechyně dobyta (Chleborád A. Ze starých pamětí Bechyně). V březnu 1425 postoupil Prokop Holý Bechyni svému hejtmanovi Janu Bléhovi.

Po bitvě u Lipan (30. května 1434) byl již Jindřich II. Bechinie z Lažan mrtev. Bratrovi Janovi byl vrácen Krakovec a z bechyňského panství požíval jen některé důchody. Hrad a město Bechyně zůstaly v držení Bléhově a ten na tom stál, aby byly vykoupeny.

Protože Jan z Lažan chtěl mít Bechyni ve svém vlastnictví, dohodl se s Bléhem a prodal mu 3. července 1437 Krakovec s 12 vesnicemi v hodnotě 2.500 kop grošů českých. K tomu trhu dal souhlas císař Zikmund (D. D. 61 , pag. 265) . Jednalo se vlastně o výměnu panství.

Bléhův syn Jan starší prodal Krakovec v roce 1443 Janovi Vlkovi z Miletic a od tohoto jej koupili Albrecht z Kolowrat a  Jan Plichta ze Žerotína. V roce 1445 ujal Krakovec Albrecht z Kolowrat sám a stal se předkem Krakovských z Kolowrat. Po jeho smrti († cca 1470) zdědil Krakovec syn Jindřich, jemuž byl propuštěn z manství. Když se jeho synové Albrecht, Jan a Hynek dělili o majetek, dostal každý z nich díl na Krakovci. Jan koupil v roce 1538 díl Albrechtův a se syny Hynkovými prodali Krakovec v roce 1548 Janovi staršímu z Lobkowicz, od jehož syna jej koupil 1570 Jan Újezdský z Červeného Újezdce. V roce 1570 získal Krakovec Kryštof Krakovský z Kolowrat, ale v roce 1588 jej postoupil Radslavovi Kinskému z Vchynic, po němž za rok následoval jeho strýc Jaroslav. Po jeho synovi Jiřím se dostal v roce 1644 od Aleny Marie Vchynské, rozené z Hoslau v držení rodu Strassoldo. V roce 1646 držel Krakovec František Matyáš ze Sternberga a v roce 1651 Karel Heřman Koc z Dobrše. Od Koců se dostal 1660 Ottovi z Helwersen a od Helwersenů jej koupil 1716 Karel Hildtprandt z Ottenhausenu, jehož rod držel Krakovec přes 100 roků. V roce 1783 byl hrad Krakovec zapálen bleskem a od té doby zůstal pustým. Od roku 1847 byl pustý hrad majetkem Huga Nostice z Rieneku a od roku 1866 knížete Alexandra Düllmena, který věnoval Krakovec v roce 1915 Klubu českých turistů. (Sedláček August, Místopisný slovník historický království českého – Krakovec. – aj. ).

POZNÁMKA:
D. Menclová uvádí ve své knize „České hrady„ při popisu hradu , správný údaj , že hrad stavěla královská huť. Za stavebníka označila Jíru z Roztok (D. Menclová, České hrady – Krakovec) a tento údaj zastávají i někteří jiní autoři.

Jíra z Roztok se dostal do  královské přízně kolem roku 1380, kdy se stal nejvyšším lovčím (1380 – 1384), byl povýšen do panského stavu (pro svoji osobu) a  následně pospolu podkomořím a  hofmistrem králové (1385 – 1400). Ani tyto úřady, ani povýšení do panského stavu, ho neobohatilo natolik, aby mohl od roku 1481, kdy byl králem Václavem IV. obdarován, do roku 1383, kdy byla vysvěcena již nástěnnými malbami vyzdobená kaple, postavit tak veliký a pevný hrad za dva roky.

Je obtížné si představit, že by Jíra během dvou roků stačil zajistit stavitele, podle jehož plánu královská huť hrad stavěla, postavit pevný hrad a vyzdobit stěny kaple devíti rozsáhlými nástěnnými malbami. Musí být přihlédnuto také k jednotlivým ročním obdobím – deštivé počasí a zima, kdy se stavět nedalo. Taková představa o Jírovi z Roztok, jako stavebníkovi Krakovce, není zatím doložena ani autentickým důkazem.

Krakovec na Müllerově mapě Čech z roku 1720

Cesta Jindřicha z Lažan z Náchoda přes Krakovec do Bechyně

Poznámka redakce:
Autor článku MUDr. Emanuel baron Bechinie  z Lažan je v 15.  generaci přímým potomkem pana Jindřicha Bechinie  z Lažan, který na svém hradě Krakovec ve dnech
15.7. – 11.10.1414 hostil  Mistra Jana Husa.

Bechinie, Emanuel MUDr. †, 22. 9. 2015

e-mail: redakce@historickaslechta.cz

Všechny články autora