Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Zbiroh

Dnešní zámek vznikl z původního opevněného hradu, který byl založen na počátku 13. století. Za jeho zakladatele je považován Břetislav ze Zbirohu (Brechizlaus de Zbiroh, 1247) z rodu Sulislavců. Ale již v roce 1230 zpráva připomíná jisté bratry Chřena a Sulislava ze Zbiroha.

V první polovině 13. století se stal hrad majetkem významného šlechtického rodu Drslaviců, konkrétně větve Břetislava z Plzně, později s přídomkem ze Zbiroha. Od roku 1247 se s predikátem ze Zbiroha začal psát i jeho starší syn Břetislav. Další mužský potomek větve, Děpolt, zastával významné funkce na královském dvoře, byl dokonce nejvyšším sudím a od roku 1251 i pánem na Zbiroze. To on nechává vystavět hrad Rýzmberk, z jehož větve vyvstal mocný rod Švihovských z Rýzmberka.

Roku 1277 se dostal hrad poprvé do majetku krále, poté, co jej násilím převzal Přemysl Otakar II., aby oslabil moc šlechty. Roku 1278 však umírá a hrad získává zpět Děpolt.

Dalším z řady majitelů hradu se stali roku 1327 Zajícové z Valdeka, konkrétně Oldřich ze Žebráku. V době, kdy Zajícové spravují panství na Zbiroze, se vrací z Francie syn Jana Lucemburského budoucí císař Karel IV. a Zbiroh kupuje. Píše se rok 1333.  Ani tentokrát však hrad nezůstal v rukou panovníka na dlouho. Už v roce 1336 jej Jan Lucemburský věnoval Petrovi z rodu Rožmberků, aby splatil své až příliš časté výpůjčky. Rožmberkové na hradě panovali do roku 1431. Tehdy se Zbiroh stal majetkem dalšího z císařů a králů, tentokrát Zikmunda Lucemburského. Ten jej ale neprodleně zastavil svým věřitelům.

V roce 1440 hrad získali Kolowratové, kteří jej po necelých čtyřiceti letech prodali Šternberkům a ti zase po čase příslušníkům dalšího z řady věhlasných rodů – Lobkovicům. Ti jej vlastnili téměř celé století, ale v roce 1594 byl Ladislav z Lobkovic odsouzen za spiknutí proti císaři Rudolfovi II. a Zbiroh se rázem stal majetkem už třetího císaře v pořadí. Rudolf II. si Zbiroh značně oblíbil a středověký hrad nechal v duchu módy přestavět počátkem 17.století na honosný renesanční zámek. Slunce však nad Zbirohem dlouho nesvítilo – přišla třicetiletá válka, Švédové zámek vypálili a vyplenili. Poté sloužil jako sídlo úřadů a vězení.

Zachránil ho až velkolepý podnikatelský projekt jednoho z nejvlivnějších mužů ve střední Evropě, podnikatele v železářství a výstavbě železnic. Bethel Henry baron von Strousberg koupil panství za 9,4 milionu zlatých, aby zde vytvořil nejmodernější a největší středisko železářského průmyslu v Čechách. Stejně bombastická jako jeho vize byla i novorenesanční přestavba zámku k baronovu obrazu. Plány však vzaly za své poté, co baron von Strousberg zkrachoval. Psal se rok 1875. Zámek doslova zplundrovali věřitelé. Beze zbytku rozebrali i nádhernou oranžerii, která stávala na prvním nádvoří – dnes je zde vyhlídková terasa. Vyrabovaný zámek koupili roku 1879 Colloredo-Mannsfeldové, ale pobývali zde jen zřídka. Povětšinou zámek pronajímali.

V roce 1943 zámek zabrala vojska SS a zřídila zde svůj štáb. Nejednalo se o žádný nahodilý zábor. Němci moc dobře věděli, jak skvěle zdejší hornina odráží radiové vlny. Velký objekt na buližníkové skále prorostlé jaspisem byl přesně tím, co Němci potřebovali, aby se mohli stát dokonalými špióny. Co se jim nezdálo, to během svého pobytu zabetonovali (díky této nechtěné konzervaci se třeba zachovala původní podlaha v kapli), leccos poničili, studnu přepažili a posléze zaházeli kdečím.

Po válce se sem špióni vrátili. Tentokrát pod velením československé armády. Ze Zbiroha se stal přísně střežený objekt, z jehož středověké bašty sledoval supertajný radiolokátor „Tamara“ vzdušný prostor proti případnému nepříteli.

Armáda zámek začala opouštět v roce 1997. V roce 2004 byl převeden na město Zbiroh a to jej prodalo společnosti Gastro Žofín s.r.o. Po všech historických peripetiích se zámek konečně dočkal blahodárné rekonstrukce a 18.6.2005 se jeho brána slavnostně poprvé otevřela veřejnosti.

Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR

Zdroj: www.zamek-zbiroh.cz, Wikipedie,
autor fota: Marek Vidtman