Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Serényi de Kis-Serény – základní údaje

Polcený štít. V pravém stříbrném poli dovnitř hledící korunovaný modrý zvlněný had. V levém modrém poli dovnitř obrácený stříbrný pegas nad dvěma trojicemi dotýkajících se stříbrných rout na způsob břevna, kdy krajní jsou pouze poloviční. Klenot: rostoucí stříbrný pegas; pokryvadla modro-stříbrná.

Název rodu

SERÉNYI DE KIS-SERÉNY

Původ rodu

uherský

Základní údaje

první zmínka o rodu v Čechách a na Moravě:  začátek 17. století
první známý předek: Franz (později František)  Serényi

Rodokmen rodu

text

Rodová sídla

Blatná (1695-1798) – zámek vrácen v restituci rodu Hildprandtů

Kunín (1655-1708) – v majetku obce

Lomnice (1662-1948) – přiznán restituční nárok a zámek byl vrácen potomkům rodu

Luhačovice (1629-1948) – přiznán restituční nárok a zámek byl vrácen potomkům rodu

Lysice (1685-1738) – majetek státu, národní kulturní památka

Milotice (1658-1805) – majetek státu

Nový Světlov (1613-1746) – soukromý majitel ( Ing. Josef Novotný)

Škvořetice – společností AGH Blatná nabízeno k prodeji

Zlín (1655-1712) – majetek města, spravuje společnost Zlínský zámek o.p.s.

Představitelé rodu

Adalbert (Béla) (*1866 † 1919) – ministr zemědělství v Uhrách
Alois (*1812 † 1893) – moravský politik
Alois (*1893 † 1957) – od roku 1927 majitel statků Luhačovic a Lomnice, podepsal Prohlášení  české a moravské šlechty v září 1939, ve kterém se přihlásil k českému národu
Adalbert (Béla) (*1866 † 1919) – ministr zemědělství v Uhrách
Gabriel ( † 1664) – moravský zemský hejtman
Gabriel (*1817 † 1868) – c.k. komoří, báňský rada, majitel statků Luhačovice a Lomnice
Johan Karel ( † 1690) – vojevůdce při obléhání Vídně Turky a Budína
Johan Nepomuk (*1776 † 1854) – horní rada a důlního inspektor v Banské Bystrici
Karel Antonín (*(1681 † 1746) – nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Marie Magdaleny, vybudoval Milotice
Otto Jan (*1855 † 1927) – zemský hejtman na Moravě, konzervativní politik
Vincenc (*1751 † 1810) – majitel Luhačovic, zasloužil se o rozvoj lázní

Titulatura

1518 šlechtický stav a erb od uherského krále Ludvíka II. 1596 uherský baronát (potvrzen 1623).  1638 český panský stav starožitných rodů a inkolát. 1656 český hraběcí stav. 1912 dědičný člen panské sněmovny.

Vývoj rodu

PETR MAŠEK: encyklopedické knihy MODRÁ KREV a ŠLECHTICKÉ RODY…

Stará uherská šlechta, žijící na Moravě na počátku 17. století. Franz Serényi se zapojil do stavovského povstání a po jeho porážce byl pokutován ztrátou čtvrtiny majetku. Později však byl omilostněn a ztrátu se rodu podařilo vykoupit. Český inkolát získal rod v roce 1623.
V 17. století se rod rozdělil do dvou linií, z nichž první záhy vymřela. Druhá linie, představovaná Gabrielem, získala český hraběcí stav v roce 1656. Dva Gabrielovi synové založili dvě nové linie rodu. Johann Karel Serényi († 1690) z mladší linie proslul jako vojevůdce při obléhání Vídně Turky a při obléhání Budína. V 18. století tato linie vymřela. Starší linie sídlila na moravské Lomnici a v Miloticích, které získali v první polovině 17. století a vlastnili do počátku 19. století. Hrabě Vincent Serényi (*1751 † 1810), majitel Luhačovic, se zasloužil o rozvoj tamních lázní; jeden z léčivých pramenů nese jeho jméno. Synové hraběte Johanna Nepomuka (*1776 † 1854) rod opětovně rozdělili na dvě větve.  Starší větev postupem doby opustila Moravu a žila převážně v Uhrách, kde se Adalbert Serényi (*1866 † 1918) stal ministrem zemědělství. Po II. světové válce žije tato větev v USA. Mladší větev zůstala na Moravě. Zmíněný hrabě Johann Nepomuk vykonával funkce horního rady a důlního inspektora v Banské Bystrici a byl znám jako velký hornický odborník. Svou sbírku nerostů věnoval brněnskému muzeu. Jeho syn Gabriel (*1817  † 1868), majitel Luhačovic a Lomnice, pracoval v mincovnictví a hornictví. Po něm následoval syn Otto Serényi (*1855 † 1927), který byl zemským hejtmanem na Moravě a konzervativním politikem. Jeho syn Alois (Louis) (*1893 † 1957) byl do konce II. světové války majitelem Luhačovic a Lomnice. V roce 1939 podepsal prohlášení české a moravské šlechty. Jeho synovec Anton Johann (*1938) byl adoptován Hansem von Ringhofferem (*1885 † 1946) se jménem Serényi-Ringhoffer.

WIKIPEDIE – internetová encyklopedie: 

Serényiové (respektive Serényi von Kis-Serény) jsou uherský šlechtický rod sídlící od 17. století na Moravě a v Čechách. Až do 20. století se členové rodu angažovali ve vysokých funkcích ve veřejném životě, jejich přítomnost na českém území připomíná několik hodnotných stavebních památek (zámek Milotice), patří jim i zásluha o počátek slávy lázní Luhačovice. Z přistěhovalých rodin z Uher byli jediní, kteří se v Čechách usadili na několik století.
Nejstarší dějiny rodu Serényiů nejsou dodnes úplně jasné, údajně se rod připomíná již ve 14. století, v roce  1518 byli povýšeni do šlechtického stavu. Koncem 16. století pronikl rod na Moravu prostřednictvím Františka Serényiho, který sňatkem s Dorotou Jakušičovou získal panství Vlachovice na Zlínsku. Manželé pak roku 1613 přikoupili panství Nový Světlov. František Serényi se zúčastnil stavovského povstání a po jeho smrti (1621) hrozila konfiskace majetku, které jeho synové předešli zaplacením pokuty ve výši 5 000 zlatých.
Na Moravě se pak výrazně prosadil Františkův mladší syn Gabriel (†1664), který po třicetileté válce nákupem několika panství rozšířil rodový majetek, na Moravě zastával postupně několik úřadů a nakonec byl v letech 1655–1664 moravským zemským hejtmanem. Roku 1656 završil svůj vzestup získáním hraběcího titulu. V rodové kariéře pak pokračovali i jeho synové, zvláště Jan Karel (†1691), který dosáhl vysokých hodností v armádě. V další generaci získal vlivné postavení u dvora Karel Antonín (*1681 † 1746), který byl dlouholetým nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Marie Magdaleny (*1716 † 1736) a své ambice promítl i do budování honosné rezidence v Miloticích, které se z jeho rozsáhlého majetku nacházely nejblíž k Vídni.
V polovině 18. století došlo k útlumu aktivit Serényiů v politice a u dvora, vynikl ale Vincenc (*1752 † 1810), vzdělaný a osvícený aristokrat, který položil základy slávy luhačovických lázní, jeho jméno nese i nejslavnější pramen Vincentka. Jména členů rodu nesou i další prameny v Luhačovicích (Ottovka, Amandka, Aloiska), rozvoj lázní byl až do konce 19. století plně v režii Serényiů, teprve r. 1902 odkoupila celý lázeňský areál česká akciová společnost. V 19. století se Serényiové opět zapojili do politického dění a tři členové rodu zasedali v moravském zemském sněmu. Posledním významným členem rodu u nás byl Oto Serényi (*1855 † 1927), v letech 1906–1918 moravský zemský hejtman. Mezitím v jedné linii rodina přesídlila zpět do Uher a Ottův bratranec Béla Serényi (*1866 † 1919) byl v uherské vládě ministrem zemědělství a obchodu. Členové rodu dnes žijí v Rakousku, Německu a USA.
Základní kámen majetku Serényiů na našem území byl položen příchodem Františka Serényiho na panství Vlachovice na Zlínsku (1593), později rozšířené nákupem Nového Světlova (1613). Františkův syn Gabriel pak v okolí přikoupil Luhačovice (1633) a Zlín (1655), další rozsáhlý majetek ale získal i na jiných místech Moravy (Milotice 1648, Kunvald 1655, Lomnice, 1662). V další generaci pak Jan Karel za výhodných podmínek získal panství Lysice (1685). V roce 1688 navíc koupil panství se zámkem Guntersdorf v Dolním Rakousku, tento majetek ale prodal r. 1717 již jeho syn Karel Antonín zpět původním majitelům Ludwigstorffům. Karel Antonín jako vlivný dvořan vybudoval ve dvou etapách hodnotnou barokní rezidenci v Miloticích. Autorství projektu je dodnes předmětem dohadů, zatímco umělci pracující na výzdobě interiérů zámku jsou známí (F. G. Eckstein). Další generace Serényiů i nástupnických rodů neměly dostatek financí na pozdější renovace a díky tomu se milotický zámek dodnes dochoval v prakticky nezměněné podobě a původně zamýšleném konceptu.
Baroko se projevilo i na dalších sídlech Serényiů, proběhly přestavby zámku v Luhačovicích a Lysicích. V jedné linii potomstva Jana Karla patřil Serényiům v letech 1695–1798 i zámek v jihočeské Blatné. Nedaleko odtud pod patronátem rodu vznikl hodnotný barokní kostel v Paštikách podle projektu K. I. Dientzenhofera. Městečko Blatná pod vládou Serényiů zaznamenalo také značný rozvoj. Propojení rodové rezidence a poddanského města je nejlépe patrné v Lomnici u Tišnova, autorem urbanistické koncepce byl císařský architekt P. Tencalla. František Gabriel Serényi do Lomnice přizval osadníky ze Zlína a Židy z Lysic a kromě výstavby domů (včetně radnice) se zasloužil také o vznik monumentálního kostela Navštívení Panny Marie a mariánského sloupu.
Díky značnému rozvětvení rodu docházelo v 17. a 18. století k roztříštění majetku, prodejem a dědickým převodem na jiné rody Serényiové časem přišli o řadu statků, po první pozemkové reformě ztratili i většinu pozemků v Luhačovicích (1923), zámek jim ale zůstal. Z kdysi rozsáhlého pozemkového vlastnictví si až do konfiskace v roce 1945 udrželi jen velkostatek Lomnice, jehož posledním majitelem byl Alois Serényi (1893–1957). V horní části lomnického hřbitova je dodnes dochováno několik hrobů členů rodu z 19. a 20. století. Od roku 1717 patřilo Serényiům panství Putnok v Uhrách (severní Maďarsko poblíž hranic se Slovenskem), teprve v 19. století sem jedna linie rodu přesídlila. Tehdy také vznikl klasicistní zámek v Putnoku, později i zámek v sousední obci Dédestapolcsány.

Erb

Stříbrno-modře polcený štít, v heraldicky pravém poli je zelený had s korunkou, hlavou obrácený ke středu štítu. Levé modro-stříbrné pole dělí routované břevno ve střídavě modré a stříbrné barvě. Nad břevnem je stříbrný korunovaný Pegas ve skoku. Erb Serényiů můžeme vidět na jejich rodových sídlech, například na vstupní bráně zámku v Miloticích, v zámecké kapli v Lysicích nebo v Blatné, ale i na sakrálních památkách, jejichž stavbu financovali (kostel v Pozlovicích, kostel v Paštikách).

Ottův slovník naučný

Rod Serényi de Kis-Sereny na webu Historická šlechta