Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Přemyslovci – základní údaje

Plamenná orlice, někdy nazývaná svatováclavská, či přemyslovská, je heraldická figura – orlice tvořící základ přemyslovského erbu. Znak tvoří orlice černé barvy, se zlatými drápy a zbrojí, posetá po celém obvodu plamínky. Původně znak rodu Přemyslovců, dynastie českých knížat a králů (a mezi nimi svatý Václav, jehož jméno orlice nese). Svatováclavská orlice se objevuje jako symbol přemyslovských českých knížat, avšak její původ není zcela jasný (je možné, že představuje vztah knížat k říši, která jako symbolu  užívala dvouhlavého orla). Plamenná orlice se používala již v době knížete Václava I. jehož jméno nese (panoval v letech 921 až 935), oslavovaný jako světec bezprostředně po své smrti. Nejstarší artefakty, na nichž se symbol objevuje je několik mincí ražené knížetem Bedřichem mezi lety 1179 a 1181 a knížecí pečeť krále Přemysla Otakara I. z roku 1192.

Název rodu

Přemyslovci

Heslo rodu

text

Původ rodu

Český

Základní údaje

Jediný původem český panovnický rod.

První historicky doložený Přemyslovec byl Bořivoj I. (*ca 852 † ca 888).

Přemyslovský rod vymřel po meči Václavem III. v roce 1306.

Na trůně se vystřídalo pravděpodobně 30 zástupců rodu Přemyslovců, z toho sedm králů.

Rodokmen rodu

text

Rodová sídla

abecedně:
Budeč
Levý Hradec
Praha
Tetín
Mělník
Lštění
Libušín

Představitelé rodu

Bořivoj I. *mezi 852 a 853 † 888/890
český kníže (c.885-c.888), první historicky doložený český panovník; jeho manželkou Ludmila byla (pravděpodobně od roku 874) chronologicky první osoba prohlášena za svatou v českých dějinách, dcera pšovského či srbského knížete Slavibora

Spytihněv I. *c. 875 † 915
český kníže (c.888/894-915), starší syn Bořivoje I. a Ludmily; Spytihněvovým mladším bratrem byl jeho následník na českém knížecím stolci Vratislav I.

Vratislav I. *888 † 13.2.921
český kníže (915-921); syn knížete Bořivoje a kněžny Ludmily, mladší bratr knížete Spytihněva I., otec knížat sv. Václava I. a Boleslava I.

Václav I. Svatý *c. 907 † 28.9.935, příp. 929
český kníže (922/923-935) a světec, hlavní patron českého národa a symbolem české státnosti

Boleslav I. Ukrutný *asi 915 † 967 či 972
český kníže (935-972), syn Vratislava I. a Drahomíry, mladší bratr sv. Václava; není jisté, zda Drahomíra byla matkou obou Vratislavových synů, zcela jistě ale byla matkou Boleslavovou

Boleslav II. Pobožný *932? † 7.2.999
český kníže (972-999), podle kronikáře Kosmy „muž nejkřesťanštější, otec sirotků, ochránce vdov, utěšitel zarmoucených“

Boleslav III. Ryšavý *okolo 965 † 1037, Polsko
český kníže (999–1002) a nakrátko znovu v roce 1003

Vladivoj † leden 1003
český kníže (1002-1003); možný člen rodu Přemyslovců, možná Piastovec

Jaromír † 4.11.1035
český kníže (1003, 1004-1012 a 1033-1034), syn Boleslava II. Pobožného a jeho druhé, neznámé choti, bratr Boleslava III. Ryšavého a Oldřicha; narodil se někdy v 70. letech 10. století

Oldřich I. *mezi 970 a 991 † 9.11.1034
český kníže (1012-1033 a 1034); syn Boleslava II. Pobožného a zřejmě jeho druhé, neznámé ženy či teoreticky i jeho třetí manželky Emmy Franské; kníže Oldřich vyvedl zemi z krize způsobené boji o moc mezi syny Boleslava II. a k Čechám trvale připojil Moravu

Břetislav I., *mezi 1002-1005 † 10.1.1055 Chrudim
český kníže (1034-1055), na Moravě vládl asi od roku 1029; kronikářem Kosmou zvaný český Achilles

Spytihněv II. *1031 † 28.1.1061
český kníže (1055–1061), podle Kosmy muž velmi krásný, vlasy měl tmavší nad černou smolu, vousy dlouze splývající, tvář veselou…

Vratislav (II.) I. *c. 1031 † 14.1.1092
český kníže (1061-1085) a 1. český král (1085-1092); zároveň titulárním polský král (1085-1092); knížetem pod jménem Vratislav II., králem pod jménem Vratislav I. (Wratislaus Primus Rex)

Konrád I. Brněnský *c. 1035 † 6.9.1092, Praha
český kníže (1092), syn Břetislava I. a Jitky ze Svinibrodu (Schweinfurtu), kníže brněnského údělu (1055-1056 a 1061-1092)

Břetislav II. † 22.12.1100, Zbečno
český kníže (1092-1100), nejstarší syn knížete a krále Vratislava (II.) I. a jeho druhé manželky Adléty Uherské

Bořivoj II. *okolo 1064 † 2.2.1124
český kníže (1100-1107 a 1117-1120; syn knížete a krále Vratislava (II.) I., pro kterého (a pro Jindřicha IV.) pomáhal společně s Wiprechtem z Grojče roku 1083 dobýt Řím

Svatopluk Olomoucký † 21.9.1109
český kníže (1107-1109), pocházel z olomoucké větve dynastie Přemyslovců, byl nejdříve v letech 1091–1107 knížetem olomouckého údělu

Vladislav I.  *po 1066 † 12.4.1125
český kníže (1109-1117 a 1120-1125); syn knížete a krále Vratislava (II.) I. a Svatavy Polské, třetím z Vratislavových synů, kteří se vystřídali na trůně

Soběslav I. *1090? † 14.2.1140, Debrné
český kníže (1125-1140); v letech 1115-1123 kníže brněnského a znojemského údělu; nejmladší ze synů knížete a krále Vratislava (II.) I. a Svatavy Polské

Vladislav II. (I). *c. 1110 † 18.1.1174, Meerane
český kníže (1140-1158) a 2. český král (1158-1172); knížetem pod jménem Vladislav II., králem pod jménem Vladislav I.

Bedřich I. (Fridrich) *c. 1141/1142 † 25.3.1189
český kníže (1172-1173 a 1178-1189); nejstarší syn knížete a krále Vladislava (II.) I.; v letech 1164-1173 byl knížetem olomouckého údělu

Soběslav II. *asi 1128 † 29.1.1180
český kníže (1173-1178), druhorozený syn Soběslava I. a jeho manželky Adléty Uherské

Konrád II. Ota (*1136/1141 † 9.9.1191 u Neapole
český kníže (1182 a 1189-1191); markrabě moravský (1182-1189); jeho otec byl kníže znojemského údělu Konrád II., matkou Marie Srbská, dcera srbského župana Uroše Bílého

Václav II. (*1137 † po 1192)
český kníže (1191-1192); nejmladší syn Soběslava I. a Adléty Uherské, bratr knížete Soběslava II. a údělníka Oldřicha; v letech 1177-1178 kníže olomouckého údělu

Přemysl Otakar I. *1155/c.1165 † 15.12.1230 patrně Praha
český kníže (1192-1193 a 1197-1198) a 3. český král (1198-1230) první český král, kterému se podařilo zajistit královský titul dědičně – i pro své potomky

Jindřich Břetislav (Břetislav III. Jindřich) † 15.6.1197 Cheb
český kníže (1193-1197); pražský biskup (1182-1197); uváděn také jako Břetislav III.

Vladislav Jindřich (Vladislav III.) *asi 1160/1165 † 12.8.1222, Znojmo
český kníže (1197); markrabě moravský (1192-1194 a 1197-1222), druhorozený syn knížete a krále Vladislava (II.) I. a jeho druhé manželky Judity Durynské.

Václav I. Jednooký *1205 † 23.9.1253 Počaply u Berouna
český král (1230-1253); 4. český král, druhorozený syn Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské.

Přemysl Otakar II. *c. 1.8.1233 † 26.8.1278, Suché Kruty
český král (1253-1278) 5. český král z rodu Přemyslovců, také moravský markrabě od roku 1247,  rakouský vévoda (1251-1276), štýrský vévoda (1261-1276), korutanský vévoda a kraňský markrabě (1269 -1276; král železný a zlatý

Václav II. *27.9.1271 Praha † 21.6.1305 Staré Město pražské
český král (1278-1305); 6. český král a první polský král z dynastie Přemyslovců; syn českého krále Přemysla Otakara II. a jeho druhé manželky Kunhuty; po otcově smrti v roce 1278 se poručníkem
sedmiletého Václava stal Ota V. Braniborský a ten se pro uchování kontroly nad situací v zemi rozhodl odvézt chlapce do Braniborska; po několika letech zmatků, hladomoru a nejisté politické situace souhlasil Ota s Václavovým návratem zpět do Čech; teprve dvanáctiletý Václav se konečně ujal vlády, hlavní roli však hrál nový partner Václavovy matky Záviš z Falkenštejna.

Václav III. *6.10.1289 Praha † 4.8.1306 Olomouc
český král (1305-1306), též polský a uherský král; syn českého a polského krále Václava II. a jeho manželky Guty Habsburské; poslední panovník z dynastie Přemyslovců, jím rod v královské linii po meči vymřel

Eliška *20.1.1292 Praha † 28.9.1330 Praha Vyšehrad
česká královna (1311-133); od 1.9.1310 byl jejím manželem český král Jan Lucemburský (*1296 † 1346)

Titulatura

králové, vévodové, markrabata, knížata, páni a vládci

Český král
Polský král
Uherský král
Rakouský vévoda
Štýrský vévoda
Korutanský vévoda
Moravský markrabě
Míšeňský markrabě
Lužický markrabě
Opavský kníže
Ratibořský kníže
pán Kraňska
vládce Chebu
vládce Pordenone

Vývoj dynastie Přemyslovců

1)   Petr Mašek: ŠLECHTICKÉ RODY… (2008-2009)

Jméno kníža

♥♥♥♥♥♥

2)  WIKIPEDIE (2019)

Přemyslovci 
byli první česká knížecí a královská dynastie (tzv. odnepaměti až do 4. srpna 1306), dále vládli také v Rakouských zemích (1251–1278), Polsku(1300–1306) a Uhersku (1301–1305). Ve vedlejší (levobočné) opavské linii Přemyslovci vymřeli (po meči) až roku 1521. Přemyslovci byli jedinou původem českou panovnickou dynastií. Osobou krále Václava III. vymřel rod po meči a královská linie se tak sňatkem Přemyslovny Elišky s králem Janem Lucemburským přenesla na Lucemburskou dynastii a další rody. V českých zemích (s výjimkou Jiřího z Poděbrad) již panovali panovníci s původem mimo domácí rody.

Původ dynastie
Podle tradice, zachycené na přelomu 11. a 12. století v Kosmově Kronice Čechů, byl zakladatelem rodu Přemyslovců Přemysl Oráč, pocházející ze Stadic, kterého si vyvolila za manžela Krokova dcera Libuše
(v té době ale Stadice ještě neexistovaly).
Jejich následníky byli dle pověstí Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít. Hostivítovým synem údajně byl první historicky doložený český kníže Bořivoj I., u nějž se dodnes spekuluje o původu. K původu rodu se vyjadřuje také tzv. Kristiánova legenda z konce 10. století a autor svatováclavské legendy Diffundente sole. V obou těchto starších pramenech se hovoří o Přemyslu Oráči, příběh ale není zdaleka tak rozvinutý jako v Kosmově „literárnějším” podání. Spekuluje se také o moravském původu Přemyslovců, tedy že Bořivoj byl synem velkomoravského knížete Rostislava.

Alternativní teorie původu
Existují i jiné teorie původu dynastie Přemyslovců. Jednou z možností je jejich moravský původ. Podle teorie historika Lubomíra E. Havlíka, podporované J. Zástěrou a částečně také L. Galuškou, byl kníže Bořivoj synem moravského knížete Rostislava, přičemž tamní dynastie (Mojmírovci) mohla pocházet až od prvního slovanského vladaře Sáma, který je ztotožňován někdy také s Přemyslem jako zakladatelem státu.

Podle další teorie muzikologa V. Karbusického pocházejí jména dvanácti bájných knížat, potomků Přemysla a Libuše, z úryvku staroslověnského (či staročeského) textu-poselství Čechů k Frankům v 9. století. Nejspíše je to varování před válkou a zároveň nabídka míru, v souvislosti s významnou bitvou z roku 849. V tomto textu údajně bylo psáno: Krok’ kazi (Tetha), lubo premyšl, nezamyšl m’nata voj’n u‘ni zla, kr’z my s‘ neklan (am), gosti vit, což vykládá jako: Zastav své kroky, Tetha (oslovení tehdejšího vůdce Franků, popřípadě západních sousedů obecně) a raději přemýšlej, nezamýšlím na tebe vojnu ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme.

Období vlády
Svatopluk Velkomoravský ustanovil svého zhruba patnáctiletého chráněnce Bořivoje někdy po roce 867 knížetem Čechů. První historicky doložený Přemyslovec a jeho potomci v Čechách tedy vládli více než 430 let – do roku 1306. Na trůně se jich vystřídalo pravděpodobně 30, z toho sedm králů.
Ke konci 10. století svedli Přemyslovci rozhodující boj o vrchní vládu nad Čechami s mocným rodem Slavníkovců, který skončil vyvražděním Slavníkovců na Libici 28. září 995. Otázka vztahů těchto dvou rodů je dodnes diskutovaná, Slavníkovci možná pro Přemyslovce nepředstavovali mocenskou hrozbu. Existují i alternativní teorie o tom, že Slavníkovci byli pouze jednou z větví Přemyslovců a tudíž šlo o mocenský boj v rámci rodu.
Po úspěších za vlády Boleslava I. a Boleslava II. nastal za vlády tří synů knížete Boleslava II. v 10. století velký úpadek českého knížectví v souvislosti s bratrovražednými boji mezi Přemyslovci a vzestupem okolních zemí – především pak Uher a Polska. Tato krize byla překonána až za vlády Břetislava I., který, poučen z těchto problémů, zavedl seniorátní řád, tj. dědictví nejstaršího člena přemyslovského rodu a rozdělil tím vládu svým pěti synům, z nichž nejstarší Spytihněv II. vládl jako kníže a jeho tři mladší bratři obdrželi vládu nad moravskými úděly – olomouckým, brněnským a znojemským – a poslední syn Jaromír (Gebhart) se věnoval církevní dráze. Ze synů Břetislava I. odvozovali svůj původ také moravští Přemyslovci, kteří vymřeli až za vlády krále Přemysla Otakara I., který se snažil eliminovat moc vedlejších větví rodu a soustředit ji do hlavní, pražské linie.
V roce 1085 získal jako první z Přemyslovců královský titul Vratislav II.. V roce 1158 se totéž podařilo i jeho vnukovi Vladislavovi II. Oba Přemyslovci královský titul získali jako poctu a odměnu od císaře. Navíc i v tomto období se v přemyslovském rodě projevovaly velké rozpory mezi jednotlivými rodovými liniemi.
Od 11. století sahala moc Přemyslovců trvale také na Moravu, kterou spravovala jejich moravská větev jako údělná knížata olomoucká, brněnská a znojemská. Znojemská větev vymřela jako první – její poslední představitel Konrád II. Ota se stal českým knížetem, zemřel ovšem už v roce 1191. Brněnská větev skončila s bratry údělníky Spytihněvem a Svatoplukem na přelomu 12. a 13. století. Posledním představitelem olomouckých Přemyslovců byl kaplan Sifrid, který zemřel v roce 1227. Poslední zprávy o vedlejší linii rodu, Děpolticích, byly v roce 1247.

Poslední Přemyslovci
Po státní krizi v poslední čtvrtině dvanáctého století na trůn usedl Přemysl Otakar I. a skončila tak řada rychle se střídajících knížat (sám Přemysl byl ostatně jedním z nich). Roku 1212 Přemysl I., dokonale využívající situace v říši, zajistil pro své potomky dědičný královský titul. V době vlády jeho syna Václava I. se česká zahraniční politika změnila z dosavadního víceméně defenzivního postoje na ofenzivní.
V osobě krále Přemysla Otakara II., syna Václava I., se v roce 1253 počet mužských členů rodu omezil jen na jednoho. Přemysl měl jen jednoho legitimního syna, Václava II. a ten také jen jednoho přeživšího mužského dědice, Václava III. Královská linie rodu Přemyslovců, k němuž se váží počátky české státnosti, skončila nečekaně zavražděním mladého  Václava III.
v Olomouci dne 4. srpna 1306.

Přemyslovská linie poté ještě pokračovala po přeslici v dalších královských dynastiích, což byli Lucemburkové (1310–1436), Habsburkové (1436–1457), Jagellonci (1471–1526) a opět Habsburkové (1526–1740), posléze Habsbursko-Lotrinská dynastie (1740–1918). Žili také ještě královští levobočkové a hlavně představitelé významné, ale tentokrát už opravdu poslední vedlejší linie rodu – opavští Přemyslovci, potomci Přemysla Otakara II. a jeho milenky, rakouské šlechtičny Anežky z Kuenringu.

Tělesná charakteristika
Podle zachovalých kosterních pozůstatků (studie E. Vlčka z vykopávek na Pražském hradě) je známo, že přemyslovská knížata měřila více než 170 cm, králové necelých 170 cm, byli štíhlí, ale svalnatí. Svalové úpony prozrazují záměrný tělesný trénink s mečem. Zuby měli králové drobné; horní řada přesahuje poněkud dolní (podkus). Svalové úpony jsou na lebce utvořeny jenom málo; řada znaků, která charakterizuje typicky mužské lebky, chybí. Přemyslovci, i když se mohli chlubit svalnatou atletickou postavou, nebyli žádní mohutní válečníci. Jejich rysy a utváření těla se vyznačovalo půvabem skoro ženským. To platí hlavně o obličeji. Vlasy a vousy měli hnědé nebo kaštanové. Jedinečnou galerii nejstarších příslušníků přemyslovské dynastie (do roku 1134) představují nástěnné malby ve znojemské rotundě svaté Kateřiny.

♥♥♥♥♥♥

3)  OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ (1888-1909)

heslo Přemyslovci je ve 20. díle, který vyšel v roce 1903.

text

♥♥♥♥♥♥