Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Paar – základní údaje

Popis erbu: Dvakrát polcený a jednou dělený štít se zlatě korunovaným středním štítkem. Ten je polcený, pravá polovina dělená, v horním stříbrném poli červená růže, dolní pole pětkrát stříbrně a červeně kosmo dělené (Rožmberk), v levé červené polovině stříbrná labuť na zeleném trávníku (Švamberk). Hlavní štít: 1. a 6. pole pětkrát modro-zlatě kosmo dělené (Paar). 2. pole červené s jednou královskou korunou, 3. a 4. pole zlaté s černou, zlatě korunovanou a ozbrojenou orlicí. 5. pole modré se třemi královskými korunami. Na štítě knížecí koruna. Vše položeno na hruď císařského orla.

Název rodu

PAAROVÉ

Původ rodu

knížecí rod pocházející z Lombardie

Základní údaje

první zmínka o rodu: 15. století, první známý předek: Martin, nejvyšší poštmistr v Uhrách

Rodová sídla

abecedně:
Bechyně (v majetku společnosti Panství Bechyně SE/ Herrschaft Bechyne SE.)
Kardašova Řečice (církevní majetek)
Kestřany (soukromé vlastnictví)
Měcholupy
Opařany (státní – psychiatrická léčebna)
Vysoké Veselí (soukromé vlastnictví)
Zdechovice (majetek obce)

Představitelé rodu

Alfons (*1903 † 1979) – signatář deklarace české a moravské šlechty z roku 1939
Jan Leopold (*1693 † 1741) – sňatkem s Marií Terezií hraběnkou ze Sternbergu, získal značný majetek, především Bechyni v jižních a Smiřice a Vysoké Veselí ve východních Čechách
Ludvík (*1817 †1893) – diplomat, působil jako vyslanec v Padově, Modeně, Římě a ve  Švédsku
Václav (*1719 † 1792) – povýšen do šlechtického stavu

Titulatura

hrabata, knížata; vývoj – 1574 říšský šlechtický stav, 1606 říšský stav svobodných pánů, 1636 říšský hraběcí stav, 1652 český inkolát, 1654 potvrzení hraběcího stavu pro Čechy, 1769 říšský knížecí stav dědičný pro prvorozeného syna

Vývoj rodu

Petr Mašek:
encyklopedické knihy MODRÁ KREV a ŠLECHTICKÉ RODY…

Původně italská lombardská rodina, nobilitovaná v roce 1574. Na počátku 17. století byli povýšení do stavu svobodných pánů. Rod se věnoval podnikání v poštovnictví v rakouských zemích, v Uhrách a v Nizozemí. Úřad nejvyššího štýrského poštmistra jim byl udělen dědičně. V roce 1636 získali hraběcí stav a v roce 1652 český inkolát. Sňatkem hraběte Karla Paara s Františkou Polyxenou ze Švamberku získal rod nejen jihočeský statek Kestřany, ale i polepšení znaku o švamberský a rožmberský znak. Sňatkem Jana Leopolda (*1693 † 1714) s hraběnkou Marií Terezií ze Sternbergu (†1761) získal rod rozsáhlý šternberský majetek, například Bechyni, Smiřice a další statky. Jeho syn hrabě Jan Václav Paar (*1719
† 1792) byl v roce 1769 povýšen do knížecího stavu primogeniturně dědičného. Z dalších generací lze zmínit Václava (*1770 † 1800), který padl v Itálii u San Giacomo. Také jeho bratři se věnovali vojenské kariéře. Jan křtitel (*1780 † 1839) bojoval proti Napoleonovi v bitvách u Aspern, Wagramu a Lipsku a Ludvík (*1783 † 1849) byl u Aspern raněn. Další bratr, Karel (*1773 † 1818), se zúčastnil tureckých válek. Armádu později opustil a věnoval se správě rozsáhlých rodových statků. Jeden z jeho synů, Ludvík (*1817 † 1893) působil v diplomatických službách a byl vyslancem v Parmě., Modeně a Římě. Posledním majitelem Bechyně a dalších statků byl kníže Alfons (*1903 † 1979). Byl jedním ze signatářů známého memoranda české a moravské šlechty prezidentu Háchovi v roce 1939. Již před rokem 1948 se jeho rodina začala postupně stěhovat do zahraničí. Po roce 1989 jim byl rodový majetek, například zámek v Bechyni, částečně navrácen. Z navráceného majetku byla vytvořena akciová společnost, kterou řídí pan Josef Šťáva.

WIKIPEDIE – internetová encyklopedie

Paarové jsou knížecí rod, pocházejí z Lombardie, který se usídlil na českém území v 17. století. Tato rodina se výrazně podílela na organizaci rakouského poštovnictví na našem území v 17. – 19. století.

Do 15. století patřili mezi nevýrazné rody, tudíž se o nich nedochovalo příliš zmínek.

V 15. století se Martin stal nejvyšším poštmistrem v Uhrách, jeho syn zastával stejný úřad v Nizozemsku. Druhý Martinův syn, Jan, zakoupil poštmistrovství od arciknížete Karla ve Štýrsku.

Vnuk Jan Kryštof pokračoval v rodinné tradici a v roce 1630 získal výnosné dědičné poštmistrovství pro celou říši včetně Čech, Moravy, Uher, Rakouska i Slezska. Nejstarší člen rodu se tudíž mohl psát jako nejvyšší dědičný poštmistr, zatímco ostatní byli jen dědičnými poštmistry. Znamenalo to pro něj velmi výnosný obchod, na kterém značně zbohatli. Trvale se usadil v Čechách, kde koupil Měcholupy a Kestřany. Časem se rodové panství rozrostlo o Zdechovice, Bechyni či Vysoké Veselí.

Syn Jana Kryštofa, Karel, povýšil v roce 1636 do stavu říšských hrabat a oženil se s Františkou Polyxenou ze Švamberka. Věnem získal Kestřany a inkolát. Po smrti Adama ze Švamberka mu císař udělil právo umístit do svého erbu i znak Švamberků.

Dvorské poštmistrovství si ponechali do roku 1720, v roce 1722 byla poštovní síť zestátněna a jim zůstal pouze čestný titul Nejvyšší dvorský a generální dědičný poštmistr.

V roce 1769 povýšil Jan Václav do knížecího stavu a vyměnil Budišov za Kardašovu Řečici a stavebně se projevil zejména u zámku v Bechyni. Jan Karel se účastnil napoleonských válek, Ludvík se stal vyslancem ve Švédsku, i další členové rodu působili v diplomatických a vojenských funkcích.

Jelikož je postihly konfiskace až po roce 1948, tudíž v současnosti mohou uplatňovat restituční nároky a vrátit se z ciziny, kam dříve emigrovali.

V roce 1986 byl Karel Eduard Paar jmenován velkopřevorem maltézského řádu, který u nás opět obnovil svou činnost.

Erb

V průběhu staletí se podoba znaku vyvíjela, k modrým a zlatým pruhům a černé orlici na zlatém podkladu přibyla po zděděném panství rožmberská růže a švamberská labuť.

Příbuzenstvo

Spojili se se Švamberky, Šternberky, Liechtensteiny či Windischgrätzi.

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ

z Paaru, příjmení knížecího rodu, jehož erb jest císařský orel a na jeho prsou štít složený z několika polí obsahující erbovní znamení rodová.

Pocházejí prý z Lombardie nazývajíce se po městě Paaru. Od XV. stol. dělili se na dvě větve, z nichž mladší oddala se poštovnictví a dobyla si o ně velikých zásluh. Z této byl Martin již v XVI. stol. nejv. poštmistrem v Prešpurce a syn jeho Petr v témže úřadě v Nizozemsku. Jan, bratr tohoto, koupiv Hartberk ve Štýrsku učiněn byl od arcikn. Karla dědičným nejv. poštmistrem v jeho zemích. Měl několik synů, z nichž Rudolf oddal se vojenství a byl od r. 1626 velikým převorem řádu sv. Jana Jer. v Čechách, a Jan Krištof, předek nyní žijících. Tento koupil od Jana Jakuba Magni (1623) nejvyšší dvorské poštmistrovství, r. 1624 obdržel dědičné nejvyšší poštmistrovství v Uhrách a v Čechách (kromě Slezska), r. 1629 ve vnitrorakouských zemích a r. 1630 ve Slezsku. Od té doby, kdo byl nejstarším, psal se nejvyšším dědičným poštmistrem, ostatní jen dědičnými poštmistry. Cís. Ferdinand II. jemu (4. břez. 1623) a všemu rodu potvrdil stav panský pro Říši a erb polepšil. V Čechách koupil r. 1627 Veletice a Měcholupy, jež pak náležely vedlejší linii toho rodu, totiž Juliovi, který nabyl r. 1648 inkolátu v Čechách, a jeho potomstvu.

Karel, syn Jana Krištofa, od r. 1636 říšský hrabě, obdržel r. 1651 král. povolení, aby si zasnoubil Františku Polyxenu ze Švamberka. S ní vyženil Kestřany, obdržel r. 1652 inkolát v Čechách a majestátem ze 14. led. 1654 hraběcí jeho stav potvrzen pro České země. T. r. obdržel také od císaře důstojenství palatinské. Protože i rod pp. ze Švamberka smrti Adama ze Švamberka vymřel, vymohl si u císaře, aby erb jeho do svého přijal (28. list. 1665). Dal si jej na čestné místo na štítek položený uprostřed. Po jeho smrti manželka prodala Kestřany a zemřela r. 1704 v Praze u vysokém věku.

Synové z tohoto manželství byli Karel Josef a Josef Ignác. Tento (*31. květ. 1660) byl ve službách dvorských u Josefa I. a jeho manželky († 22. pros. 1735) a byl  ženat s M. Annou Františkou z Valdšteina († 1744), která držela od r. 1717 Budišov na Moravě; ten pak měl syn Quido Josef Osvald, jenž r. 1746 bezdětek zemřel. Karel Josef (*20. květ. 1654) byl c. k. radou a rytířem zl. rouna. Důchod nejv. poštmistrovství postoupil r. 1720 dvorské komoře, od kteréžto doby zůstal rodu titul »nejvyšší říšský dvorský a generální dědičných zemi poštmistr« (po r. 1806 slovo »říšský« odpadlo). Koupiv Zdechovice (1722) zemřel ve Vídni 12. květ. 1725 (manž. M. Renata ze Šternberka).

Synové jeho Jan Adam (*1680 † 3. květ. 1737) a Jan Leopold (*1693 † 25. čna 1741) drželi společně Zdechovice a tento s M. Terezií ze Šternberka vyženil Bechyni, Smiřice a Vys. Veselí a založil tak nynější bohatství. Všechny ty statky i polovici Zdechovic a Budišov po bezdětných strýcích zdědil syn Jan Václav (*1729). Prodav Smiřice (1780) císaři Josefovi, vyměnil si za Budišov Kardašovu Řečici mnohem výnosnější. Majestátem z 1. srpna 1769 povýšen byl do knížecího stavu král. Č., tak aby hodnost tu měl každý prvorozený; dne 5. srpna následovalo totéž z kanceláře říšské a propůjčeno právo bíti zlatou a střibrnou minci, jako i palatinát větší pro něj a každého prvorozence († 4. čce 1792, manž. Antonie hrab. Esterházka, *1710 † 12. břez. 1771).

Syn Václav (*1744) přikoupil Pluhový Žďár (1793) k Rečici a z manž. M. Antonie kněžny Liechtenšteinské (*1749) zplodil několik synů. Nejstarší Václav (*1770) byl hejtmanem c. k. pěšího pluku Terzy a padl v Italii 30. dub. 1800. Druhý, kníže Jan Karel, bojoval v l. 1788–89 s Turky jako hejtman, r. 1792–96 v Nizozemsku, na Rýně a v Italii, r. 1797 stal se majorem, vybojoval si v bitvě u Legnana kříž voj. řádu M. Terezie, jako nejvyšší bojoval v Italii, až r. 1806 opustil vojenství, jemuž r. 1809 zase se oddal; pak bojoval, jsa brigádníkem, u Ogruně, kdež těžce poraněn. Odtud se oddal správě svých panství, k nimž přikoupil Dražič. Zemřel 30. pros. 1819. Od r. 1805 byla manž. jeho Aloisia Guidobaldina hrab. Cavriani (* 1783  † 2. břez. 1861). Mladší jeho braří Jan (plukovník, rytíř několika řádů, † 23. říj. 1839), Ludvík (* 1783, c. k. major, † 17. říj. 1849 v Kysku), Mikuláš (* 1735, rytíř řádu sv. Jana  † 1824) neměli potomstva.

Karlův nejstarší syn Karel (* 1806) přikoupil r. 1825 Opařany a oženil se r. 1832 s Idou M. Leopoldinou kněžnou Liechtenšteinskou (* 1811, † 27. čna 1884). Vyzískal řád zl. rouna a zemřel 17. led. 1881. Bratří jeho byli Alfred (* 1806, FML., † 26. dub. 1885), Václav (* 1810, c. k. major, † 12. list. 1890), Ludvík (* 1817, c. k. vyslanec ve Štokholmě, † 6. led. 1893), z nichž tento měl potomstvo. Po knížeti Karlovi zůstalo několik synův a dcer. Nejstarší z nich kníže Karel Jan Václav (* 7. čce 1834) drží Bechyni, Opařany, Kard. Řečici a Vysoké Veselí. Syn z kněžny Leopoldiny roz. markr. Pallavicini (* 1845) jest hrabě Alfons, od r. 1901 ženatý s Eleonorou roz. kněžnou Windischgrätzovou. Sčk.

Rod Paarů na webu Historická šlechta