Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Hildprandt z Ottenhausenu – základní údaje

V černém štítě obrněný rytíř s šedivou bradou a taseným mečem v pozdvižené pravé ruce. Na levé paži má zavěšen zlatý štít tvarovaný do podoby lví hlavy. Klenot: rostoucí rytíř jako ve štítě; pokryvadla černo-stříbrná.

Název rodu

Hildprandt z Ottenhausenu

Heslo rodu

“Přes překážky k vznešenosti”

Původ rodu

Tyrolský (hornobavorský). Původ šlechtického rodu Hildprandtů z Ottenhausenu, je sporný. Většina zdrojů uvádí, že rod do Čech přišel z Horního Rakouska nebo Tyrolska, což ale vylučuje Milan Buben, (Buben, M.: Česká zemská šlechta: Hildprandtové z Ottenhausenu. s. 113-120), který jako správné místo uvádí hornobavorský Landsberg.  Prvním z rodu, který přišel do Čech na počátku 17. století, byl Jan Reinhardt.

Základní údaje

první  zmínka o rodu: 16. století
první  známí předci: bratři George a Jobst (Jiří a Jošte) Hildprandtové,
v roce 1579 byli přijati mezi říšskou šlechtu, v roce 1629 se stali českými šlechtici

Rodokmen rodu

text

Rodová sídla

Blatná – zámek (v majetku rodu)
Děkov – v roce 1672 ho koupil František Emanuel Hildprandt
Hořkov – – v roce 1672 ho koupil František Emanuel Hildprandt
Krakovec
Modřejovice
Slabce
Škvořetice (soukromé vlastnictví)

Představitelé rodu

Bedřich (*1902 †1981) – podepsal prohlášení české a moravské šlechty 1939,  díky známosti s etiopským císařem Haile Selasie mu bylo umožněno v roce 1959 legální vystěhování do Etiopie.
Ferdinand Karel (*1863 †1936) – dobrý hospodář, oblíbený, funkce starosty, zpřístupnil zámek veřejnosti
František de Paula (*1771 † 1843) – vlastenec, mecenáš, založil zámecký park, zaměstnával Jana Evangelictu Purkyněho
Jan Reinhart – dozorce královského lvího domu u dvora Rudolfa II, v roce 1826 udělen inkolát v Čechách
Jindřich (*1895 †1968)  –  sochař, podepsal prohlášení české a moravské šlechty 1939
Karel (*1894 †1975) – malíř – krajinář, podepsal prohlášení české a moravské šlechty 1939
Robert (*1824 †1889) – politik
Robert (*1893 †1973) – podepsal prohlášení české a moravské šlechty 1939
Václav Karel  (*1747 †1803) – schopný hospodář,  zakoupil zámek Blatná, pozvedl průmyslovou výrobu na Blatensku

Titulatura

Erbovní listina 1530 (císař Svaté říše římské Kral V. Habsburský) – svůj erb dostali Jiří a Jošt 27.6.1530, 1579 říšský rytířský stav – 17.12.1579 povýšil císař Rudolf II. bratry Jáchyma a Šimona, 1628 predikát “von und zu Ottenhausen”, 1739 potvrzení rytířského stavu a český inkolát, 9.3.1756 potvrzen starý rytířský stav pro Čechy a 23.8. 1756 byl rod Marií Terezií povýšen do stavu svobodných pánů (baronů)  Království Českého. Erb rodu byl vylepšen o korunku svobodných pánů a získali oslovení  „Wohlgenorem“, tedy Blahorodí  Hildprandtové byli jako svobodní páni nižší šlechta, císařským výnosem z roku 1879 byli ale všechny rody s titulem svobodných pánů přiřazeni k vyšší šlechtě.

Vývoj rodu

PETR MAŠEK: encyklopedické knihy MODRÁ KREV a ŠLECHTICKÉ RODY…

Rod pochází původně z Tyrolska. Do šlechtického stavu byli Hildprandtové povýšeni v 16. století. Již na konci tohoto století se s nimi setkáváme v Čechách. Jan Reinhart Hildprandt vykonával za císaře Rudolfa II. funkci dozorce královského lvího domu. Titul svobodných pánů dostali v polovině 18. století. V roce 1798 se stali majiteli panství Blatná. Baron Václav Karel Hildprandt (*1747 †1803) byl schopným hospodářem a snažil se pozvednout průmyslovou výrobu na Blatensku. Na počátku 19. století zařídil železné hamry a modernizoval zemědělství na svém panství, postavil cukrovar a další důležité zpracovatelské podniky. Jeho následovník František de Paula (*1771) se sňatkem s Annou, dcerou hraběte Vojtěcha z Klebelsbergu, přiblížil k českým obrozeneckým kruhům, sdružujícím se v okolí vznikajícího Národního muzea. František sám věnoval této instituci nemalé finanční prostředky a základ historických sbírek podpořil darem souboru starých mincí. V letech 1809-1818 najal jako domácího učitele pro svého syna Ferdinanda (*1797 †1845) mladého Jana Evangelistu Purkyně. Styky významného vědce s rodinou Hildprandtů se udržely i v pozdějších dobách. Dalším významným domácím učitelem na zámku v Blatné byl Antonín Jaroslav Vrťátko, pozdější ředitel Knihovny Národního muzea, který vychovával další generaci rodu, Roberta Hildprandta (*1824 †1889). Se svým svěřencem cestoval Jaroslav Vrťátko po Evropě a v roce 1848 se dokonce společně účastnili bojů na pražských barikádách. V témže roce baron Robert podepsal Palackého prohlášení k neslovanským národům monarchie. Dědicem Blatné byl jeho syn Ferdinand (*1863 †1936), který měl čtyři syny. Karel (*1894† 1975), který žil v Čechách a zemřel ve Strakonicích, byl malířem – krajinářem. Jindřich (*1895 †1968) byl sochařem. Dalším synem byl Robert (*1893†1974). V roce 1939 podepsali bratři Hildprandtové prohlášení české a moravské šlechty.

V roce 1948 byla Blatná rodu Hildprandtů zkonfiskována. Čtvrtý ze synů Ferdinanda, Bedřich Hildprandt (*1902†1981), se v době první republiky během návštěvy Etiopie seznámil s císařem Haile Selassiem. Když etiopský císař v roce 1959 navštívil Československo, vzpomněl si na barona Hildsprandta. Ten využil příznivé situace a odjel s císařem do Etiopie, kde žil od roku 1960 do roku 1974. Zámek Blatná dnes patří po restituci jeho manželce a dcerám.

WIKIPEDIE – internetová encyklopedie: 

Robert svobodný pán Hildprandt z Ottenhausenu (*1824 †1889), byl rakouský a český šlechtic z rodu Hlidprandtů z Ottenhausenu a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Patřily mu statky Blatná a Škvořetice. Od mládí se zajímal o zemědělské hospodaření, podnikl četné studijní cesty do zahraničí. Roku 1849 převzal po smrti obou rodičů správu panství. Roku 1857 se oženil s baronkou Augustou von Haugwitz. Působil jako velkostatkář v Blatné, kde se roku 1877 stal členem okresního výboru. Působil dlouhodobě jako okresní starosta v Blatné. Do funkce byl zvolen roku 1865. Po opětovném zvolení roku 1869 nebyl ovšem ve funkci potvrzen císařem. Do funkce se vrátil v letech 1880–1888. Byl prezidentem hospodářského spolku Píseckého kraje a členem správní rady České banky dobytek vzájemně pojišťující. V roce 1879 se stal členem zemské zemědělské rady. V jejím výboru zasedal až do své smrti. Zasazoval se o zvýšení kvality hospodářských škol v Čechách. Spoluzakládal hospodářskou školu v Písku. Byl dlouholetým členem Vlastenecké hospodářské společnosti pro království České. Zastával funkci ředitele Hypoteční banky v Praze.

Od mládí byl veřejně a politiky aktivní. Již v roce 1848 se svým postojem k českému státnímu právu dostal do pozornosti Karla Havlíčka Borovského. Účastnil se Slovanského sjezdu v Praze. Bojoval na barikádách a po porážce povstání se uchýlil zpět do Blatné.

V zemských volbách v lednu 1867 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii velkostatkářskou, nesvěřenecké velkostatky. Do sněmu se vrátil v zemských volbách roku 1870. Opětovně na sněm usedl po zemských volbách roku 1883. Zastupoval Stranu konzervativního velkostatku, která podporovala český národní a federalistický program. Náležel mezi její hlavní politiky.

Zemský sněm ho roku 1871 zvolil i do říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy). Na práci parlamentu se ovšem nepodílel a jeho mandát byl 23. února 1872 prohlášen pro absenci za zaniklý. Od roku 1885 byl doživotním členem (jmenovaná horní komora Říšské rady).
Zemřel po delší chorobě v březnu 1889 na ochrnutí plic.

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ

Rod Hildprandt na webu Historická šlechta