Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Fürstenberg – základní údaje

Ve zlatém, stříbrně a modře oblakem lemovaném poli červená orlice s modrou zbrojí. Na hrudi orlice čtvercový štítek. V 1. a 4. červeném poli stříbrná korouhev, ve 2. a 3. stříbrném poli černé kosmé stupňovité břevno. Klenoty zprava: 1. modře oděný běs: pokryvadla modro-stříbrná. 2. červená, stříbrně lemovaná mitra; pokryvadla červeno-stříbrná. 3. stříbrná koule na červeném polštáři ze zlatým třepením; pokryvadla červeno-stříbrná. 4. stříbrná hlava psa s krkem s červeným jazykem s černým stupňovitým břevnem na uchu; pokryvadla červeno-stříbrná. 5. dva zlaté korunované sloupy završené třemi pavími pery, mezi nimi stříbrná labuť´s červenou zbrojí; pokryvadla modro-stříbrná. Štítlonoši: dva andělé s modrými křídly. Vše vloženo na knížecí plášť.

Název rodu

Fürstenbergové

Původ rodu

Švábský, kde Egon (Egino) I. († asi 1150) vystavěl tvrz Hohenrauch

Základní údaje

První písemná zmínka o rodu: 1070

Rodová sídla

Hlavní sídla rodu v Čechách:

abecedně:

Dvůr Králové
Krušovice
Křivoklát
Lány
Nižbor
Petrovice u Rakovníka

Z bývalého knížectví Fürstenberg zůstaly do dnešních dnů v držení knížecí rodiny rozsáhlé pozemkové a lesní majetky v Donaueschingen se sídelním zámkem knížete, zámek Werenwag na skále nad Dunajem, zámek Heiligenberg a zámek Hohenlupfen ve městě Stühlingen.

Linie landkrabat z Weitry obhospodařuje panství a zámek Weitra v Dolním Rakousku, nedaleko Gmündu v Dolním Rakousku.

Titulatura

Knížata, říšská knížata. 1627 velký palatinát, obnoven 1642; 1664 říšský knížecí stav pro linii Heiligenberg (vymírá 1716). 1716 knížecí titul přenesen na linie Mösskirchen (vymírá po meči 1744) a Stählingen. Roku 1716 říšský knížecí titul dědičný pro prvorozeného syna. 1762 knížecí titul pro všechny potomky; 1861 dědičný člen panské sněmovny.

Představitelé rodu

Albrecht I. (* 25.3.1557  † 13.9.1599) –  nejvyšší štolba císaře Rudolfa II., ženatý od roku 1578 s Alžbětou z Pernštejna, dcerou mocného Vratislava z Pernštejna.

Bedřich Egon (*8.10.1813 † 20.8.1892), 6. olomoucký arcibiskup (1853-1892), v roce 1879 kardinál. Koncem 60. let 19. století koupil knihovnu vatikánského archiváře Augustina Theinera a po jejím převezení do Kroměříže byla z těchto knih založena tzv. Nová knihovna. Jednalo se přibližně o 30 000 svazků, z nichž mnohé byly velmi vzácné;  arcibiskup pobýval často v zámku na Hukvaldech, kde bylo letní sídlo olomouckých arcibiskupů. Právě na jeho popud bylo upraveno z bývalého panského úřadu, kolem byla zřízena zahrada. Arcibiskup vystavěl na Hukvaldech hřebčinec, kde se chovali vzácní koně a on často vyjížděl na lov do okolních lesů se svou družinou “Černých myslivců”. Na Hukvaldech v zámku také zemřel. Pohřben byl v katedrále sv. Václava v Olomouci.

Karel Egon I. (*7.5.1729 † 11.7. 1787), kníže, prezident Královské České společnosti nauk, shromáždil knihovnu s asi 20 000 svazky, která patří mezi největší a nejcennější v Čechách, v současné době je umístěna na Křivoklátě. Svou bohatou sbírku přírodnin a uměleckých předmětů věnoval Společnosti nauk, která je dnes ve správě Národního muzea.

Karel Egon II. (28.10.1796 † 22.10.1854) kníže, přispěl k rozvoji průmyslu v Čechách. Zakládal hutě a slévárny a provozoval koněspřežku z křivoklátských lesů do Prahy. Podpořil penězi založení Národního muzea v Praze.

Maximilian Egon I. (29.3.1822 † 27.7.1873), kníže, hlava sekundogenitury Křivoklát, sídlil především na zámku v Lánech.

Knížecí rod dnes – v současné době je hlavou rodu kníže Heinrich Maxmilian Egon Karl (*17.7.1950), ženatý od roku 1976 s Maximilianou z Windisch-Grätze (*16.11.1952), se kterou má dva syny, Christiana Joachima Maxmiliana Egona (*22.11.1977) a Antona Huga Egona (*14.7.1985).

Vývoj rodu Fürstenbergů

Wikipedie

Fürstenbergové jsou bývalý knížecí panovnický rod odvozující své jméno od Fürstenbergu v Bádensku. Rod v minulosti vlastnil i statky na území Českého království, takže patřil také k české vysoké aristokracii. Dnešní potomci rodu vlastní statky a zámky v Rakousku a Německu.

Dnešní rod knížat z Fürstenbergu je linií rodu hrabat z Urachu, jehož první historicky doložená osobnost je Egino I. z Urachu (†1050).

25. července 1236 umírá Egino V., hrabě z Urachu a Freiburgu a závětí dělí svá panství mezi syny. Třetí z nich, Jindřich I. (* 1236, + 1284), přítel pozdějšího německého krále a císaře Svaté říše římské Rudolfa I. Habsburského, byl tím mužem, který nesl v bitvě na Moravském poli dne 26. srpna 1278 říšskou zástavu. Dědictvím po otci dostal hrabství Fürstenberg a listinou Rudolfa I. ze dne 18. ledna 1283 získal landkrabství Baar.

Titul Landgraf in der Baar poté rod Fürstenbergů drží od roku 1283 až do roku 1806, kdy po mediatizaci knížectví připadlo území jejich landkrabství Baar velkovévodství bádenskému.

Ve 14. a 15. století sídlili Fürstenbergové na hradě Fürstenberg, v 16. století získali sňatkem hrabství Heiligenberg a Werdenberg.

Knížecí rod a jeho stát 1716-1806

Fürstenberg bylo knížectví existující v letech 1716-1806 jako stát ve svazku Svaté říše římské, které bylo podřízeno pouze císaři (německy reichsunmittelbares Fürstentum). Bylo tzv. mediatizováno v roce 1806. Mělo 120 000 obyvatel na rozloze 2 090 km². Bylo složeno z rozptýlených držav rodu Fürstenbergů v Bádensku, Württembersku a na území Hohenzollern-Sigmaringen.

Hlavní části knížectví

Lankrabství Baar s hlavním městem Donaueschingen (od r. 1283).

Landkrabství Stühlingen s městy Stühlingen, Engen a Neustadt ve Schwarzwaldu (od r. 1639).

Hrabství Heiligenberg a Werdenberg (od r. 1534) u Bodamského jezera s městem a zámkem Heiligenberg (letní rezidence, od r. 1534 v majetku rodu) s krásným výhledem na Tyrolské a Švýcarské Alpy.

Panství Meßkirch, Jungnau, Trochtelfingen a drobnější majetky na území Bádenska a Hohenzollern-Sigmaringen.

Říšský knížecí stav získala roku 1664 linie Heiligenberg, která v roce 1667 obdržela místo a virilní hlas v říšském knížecím kolegiu. Fürstenbergové navíc měli v důsledku držby hrabství Heiligenberg a Werdenberg v tomtéž kolegiu i kuriátní hlas. Velký palatinát, který mj. umožňuje razit vlastní mince, drží linie Stühlingen od roku 1642. Linie Heiligenberg vymřela roku 1716 a jejich dědicem se stává linie Meßkirch. Ta ale vymírá roku 1744 a knížecí titul Fürst zu Fürstenberg s predikátem Hochgeboren získává linie Stühlingen 2.12.1716. Prvním vládnoucím knížetem se stává Joseph Wilhelm Ernst (*12. ledna 1699 +29. července 1762) ženatý s hraběnkou Marií Annou Waldstein-Wartemberskou (*22. února 1707 + 12. listopadu 1756), po které dědí jejich syn Joseph Wenzel Johann Nepomuk (*21. března 1728 + 2. června 1783), 2. kníže z Fürstenbergu (1762-1783) a předseda švábského kolegia říšských hrabat, krom majetků rodu v Německu také panství Křivoklát v Českém Království a to závětí z 3.8.1756.

Roku 1762 získávají Fürstenbergové knížecí stav pro všechny členy rodu, roku 1825 predikát Durchlaucht pro hlavu rodu. Waldštejnské panství Křivoklát, které hraběnka Marie Anna přinesla věnem, odkázal kníže Joseph Wenzel svému druhému synu Karlu Borromeovi Egonovi (*7.5.1729, +11.7.1787), ženatému s hraběnkou Marií Josephou ze Šternberku (*24.6.1735, +16.1.1803). Karel Borromeus byl císařským komořím a tajným radou a v letech 1771-1782 zastával úřad nejvyššího purkrabí Českého království. Staral se o povznesení vzdělanosti prostého lidu a o rozvoj věd a umění. Roku 1774 byl jmenován prvním čestným presidentem nově založené Královské české společnosti nauk v Praze.

Karl Egon II. z Fürstenbergu

Posledním panujícím knížetem byl vnuk Karla Borromea Egona, Karl Egon II. zu Fürstenberg (28. října 1796 – 22. října 1854), 5. kníže (17.5.1804 – 19.11.1805), ženatý od roku 1818 s princeznou Amálií Bádenskou (*26. ledna 1795 +14. září 1869). Byl majitelem fideikomisu v Čechách a 17. května 1804 po vymření říšské knížecí linie zdědil rovněž všechny říšské statky rodu ve Švábsku. Roční příjem z jeho panství se tehdy odhadoval na 600 000 zlatých. Tento muž je praotcem všech dnes žijících Fürstenbergů – knížecí linie švábské se sídlem na zámku v Donaueschingen a linie knížat a landkrabat z Weitry, žijící na zámku Weitra v Rakousku. Kníže Karl Egon II. studoval ve Freiburgu (Freiburg im Breisgau) a Würzburgu a poté vstoupil do rakouské císařské armády. Roku 1814 doprovázel jako ordonanční důstojník knížete Schwarzenberga do Paříže, po uzavření míru však vojenskou službu opustil a věnoval se správě rodinného majetku. Jeho rezidencí byl zámek v Donaueschingen a zámek Heiligenberg. Po jeho smrti se rod rozdělil na primogenituru – kníže Karl Egon III. (*4.3.1820, +15.3.1892), která však vymřela již synem Karla Egona III. roku 1896, a sekundogenituru na Křivoklátském panství (k němuž patřily Křivoklát, Krušovice, Nižbor, Skřivaň, Podmokly atd.). Jejím prvním představitelem byl kníže Maximilian Egon I. (*29.3.1822, +27.7.1873).

Hlava rodu, kníže z Fürstenbergu (německy Fürst zu Fürstenberg), byl dědičným členem:

– první komory bádenského parlamentu (od roku 1818),

– první komory württemberského parlamentu (od roku 1819),

– panské sněmovny pruského parlamentu (od roku 1854),

– panské sněmovny rakouské říšské rady (od roku 1861).

Následkem aktu Rýnského spolku z roku 1806 ztratil rod Fürstenbergů svou suverenitu v knížectví Fürstenberg.

Stavovská práva rodu k Bádensku jsou upravena smlouvou ze 14. května 1825, k Württembersku královskou deklarací ze dne 23. června 1839.

Knížecí rod dnes

V současné době je hlavou rodu kníže Heinrich Maxmilian Egon Karl (*17. července 1950), ženatý od roku 1976 s princeznou Maximilianou von Windisch-Grätz (*16. listopadu 1952), se kterou má dva syny, Christiana Joachima Maxmiliana Egona (*22. listopadu 1977) a Antona Huga Egona (*14. června 1985).

Linie Weitra

Rakouská linie landkrabat z Weitry pokračuje bratrem knížete Heinricha. Tím je Johannes Joseph (*15.4.1958), princ a landkrabě zu Fürstenberg, který zdědil landkrabství Weitra s panstvími Weitra, Reinpolz a Wasen po adopci jeho prastrýcem, knížetem a landkrabětem Karlem Egonem V. (*6.5.1891 +23.9.1973). Landkrabě z Weitry má tři syny – Vincence (*16.3.1985), Ludwiga (*28.12.1997) a Johanna (*30.4.1999). Jeho manželka není šlechtického původu.

1. polovina 20. století

Dle Schematismu velkostatků v království Českém (Ignaz TITTEL, 1906) patřil knížatům z Fürstenbergu v Čechách pozemkový majetek o velikosti 40 089 ha, z toho 80% lesů. Podobně jako řada dalších šlechtických rodů, tak i knížata Fürstenbergové byli postiženi pozemkovou reformou ve 20. letech 20. století. V této době začal kníže Maximilian Egon II. (* zámek Lány 13.10.1863, + Heiligenberg 11.8.1941) statky v Čechách rozprodávat a roku 1929 státu postoupil hrad Křivoklát a zámek v Lánech (ten se pak stal letním sídlem prezidenta). Těžiště rodu se tak definitivně přesunulo do Německa, kde kníže vlastnil majorátní panství Donaueschingen a do Rakouska, kde centrem jeho majetku byla Weitra, a to od roku 1932, kdy vymřela landkraběcí větev Fürstenbergů. Posledním Fürstenbergem, který se narodil v Čechách, byl Joachim Egon (* zámek Dřevíč 28.6.1923, † Donaueschingen 9.7.2002). Jeho syn Heinrich (*1950) je nynější hlavou rodu.

Rodový erb

V erbu mají Fürstenbergové štít s červenou orlicí ve zlatém poli (Fürstenberg), na něm středový štítek čtvrcený, v 1. a 3. poli stříbrný církevní prapor na červeném poli (Werdenberg), ve 2. a 4. poli do rohu posunuté břevno vpravo křížem ve stříbře (Heiligenberg). Lem štítu stříbrný s modrými dvojobláčky (Blumeneck).

Dnešní majetek Fürstenbergů

Z bývalého knížectví Fürstenberg zůstaly do dnešních dnů v držení knížecí rodiny rozsáhlé pozemkové a lesní majetky v Donaueschingen se sídelním zámkem knížete, zámek Werenwag na skále nad Dunajem, zámek Heiligenberg a zámek Hohenlupfen ve městě Stühlingen.

Linie landkrabat z Weitry obhospodařuje panství a zámek Weitra v Dolním Rakousku, nedaleko Gmündu v Dolním Rakousku.

Ottův slovník naučný

z Fürstenberka lantkrabata a knížata osedlí jsou v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, v Dolních Rakousích a v Badensku. Erb jejich jest na štítě stříbrném modrými oblaky vroubený štít zlatý s červeným rozkřídleným orlem, jenž má štítek na kříž rozdělený na prsou, v jehož 1. a 4. poli jest stříbrná korouhev kostelní (za Werdenberk) a v 2. a 3. poli zubatý černý pruh pokosný (za Heiligenberk); kolem něho nese se plášť knížecí s kloboukem knížecím nahoře. Knížata a lantkrabata Fürstenberkové a hrabata z Freiburku (vymřelí r. 1457) pocházejí od hrabat z Urachu. Předek jejich Egon I. vystavěl ve století XI. tvrz Hohenurach, bratr jeho Egino založil a třetí bratr Rudolf dostavěl hrad Achalmský. Po dvě stě let, co rod hrabat z Urachu kvetl, jak církvi tak státu dal mnoho slavných mužů. Kunrat byl biskupem a kardinálem, důvěrným přítelem pap. Řehoře VII. a odpovědným nepřítelem cís. Jindřicha VII., na něhož klatbu vyřkl v Jerusalemě r. 1111. Egon V. pojal za manželku Anéžku, dceru vévody Zährinského Bertholda IV., praotce nynější panující rodiny ve velkovévodství badenském. Egona VI. synem Bertholdem vymřeli r. 1260 hrabata z Urachu, za to nejstarší syn jeho Konrad (+1271) stal se praotcem hrabat z Freiburku; mladší syn jeho Jindřich (+1284), usadiv se v Černém lese na hradě Fürstenberce blíže městečka stejnojmenného, byl praotcem rodiny nynějších knížat z Fürstenberka. Rod jeho se rozvětvil, ale hrabětem Bedřichem (+1559) opět sjednocen jest na krátkou dobu, aby Bedřichovými dvěma syny zase ve dvě větve se rozdělil: Kryštof I. založil kinzingerthalskou větev, posud kvetoucí, a Jáchym heiligenberskou. Bedřich III. z heiligenberské pošlosti (+1617) stal se nejvyšším hofmistrem u dvora císaře Rudolfa a, jsa pánem na Vitorazi v Rakousích, velmi často do Třeboně k panu Petru Vokovi z Rožmberka na návštěvu zavítal. Nejstarší syn jeho Vilém (+1618) pojal za manželku Polyxenu, dceru Kryštofa Popela z Lobkovic, nejmladší syn Jakub Ludvík (+1627) byl generálem dělostřelectva katolické ligy. Heřman Egon a jeho bratří František a Vilém byli za knížata říšská povýšeni r. 1664. Pro příchylnost svou k Francii Vilém Egon měl býti odpraven ve Vídeňském Novém Městě, ale na přímluvu Francie dostal milost a zemřel v Paříži jako kardinál r. 1704. Antonínem Egonem, náměstkem volence Augusta v Sasích, vymřela r. 1716 větev heiligenberská.

Z pošlosti kinzingerthalské připomíná se Albrecht I. v Čechách v Praze, kde byl nejv. štolbou cís. Rudolfa a r. 1579 hlučné slavil svatební veselí s Eliškou z Pernšteina; syn jeho Vratislav stal se presidentem říšské dvorské rady ve Vídni (+1631).

Starší bratr jeho Kryštof, nabyv inkolátu v Čechách, zde se usadil a, pojav za manželku Dorotu Holickou ze Šternberka na Lištně, zemřel r. 1614 Dcera jeho Anna Albertina provdala se za Kristiana svob. pána z Ilora, jenž byl s Valdšteinem v Chebu zabit r. 1634; synové jeho Vratislav II. a Bedřich Rudolf založili zvláštní 2 haluze v Německu: möskirchenskou a stühlinskou. Skrze manželku svou Františku Karolinu hrab. z Möskirchenu a Gundelfink získal Vratislav tato panství rodu, ale potomci jeho udrželi se jen do r. 1744, kdy smrtí knížete Karla Bedřicha větev möskirchenská po meči vymřela.

Nynější knížata z Fürstenberka náležejí všichni k větvi stühlinské, která jméno své dostala od manželky knížete Bedřicha Rudolfa, Maximiliany hraběnky z Pappenheimu a lantkraběnky ze Stühlink.

Z potomků Bedřichových měl lantkrabě Prosper Ferdinand (+1704) dva syny, ze kterých starší Josef Vilém (+1762) knížecí linii, mladší Ludvík August Egon (+1759) lantkraběcí větev založil, která se obyčejně nazývá subsidiální linií v Rakousích a na Moravě, ježto statky její v těch zemích jsou. Josef Vilém stal se pánem všech statků fürstenberských a zděděný po strýcích möskirchenských titul knížecí byl propůjčen všem jeho potomkům r. 1761. Od jeho dvou synů Josefa Václava +1781), direktora kollegia říšských hrabat ve Švábsku, a Karla Egona, nejv. purkrabí král. Českého v l. 1771-1782, jenž r. 1787 zemřel, pocházejí dvě zvláštní linie, starší německá a mladší česká. Ona vymřela Karlem Jáchymem, direktorem švábské hraběcí kurie, r. 1804, tato zdědivši statky německé podnes kvete. Karel Egon, syn knížete Karla Aloisa (+1799 v bitvě u Stockachu) první vládl všemi statky knížat Fürstenberských a zůstával v Badensku, kde kněžnu baden. Amalii za choť pojal. Mnoho dobročinných ústavů a závodů připomíná ho jako zakladatele svého: železné hutě ve Staré a Nové Huti, v Novém Jáchymově a v Roztokách zřídil a české museum v začátcích jeho podporoval. Po smrti jeho r. 1854 rozdělili se jeho synové Karel Egon a Maximilian o dědictví otcovo: Karel Egon ujal panství badenská, Maximilian česká. Úmrtím Maximiliana r. 1873 nastala poručnická vláda bratra jeho Karla Egona na panstvích českých, až r. 1885 mladý dědic Maximilian Egon statky své ujal. Lantkraběcí větvi náleží kromě fideikommissu Vitoraze, Reinpolze a Vásy v Rakousích na Moravě Tavíkovice a ve Slezsku pruském Hasice a Kunzendorf. Z linie této pocházel Bedřich Karel Jan (+1856), cís. vrchní dvorní maršálek, jehož syn Jan Nep. Jáchym Egon, cís. komoří a nejv. ceremoniář, jest držitelem fideikommissu. Klr.Fridrich Egon z Fürstenberka, kníže-arcibiskup olomúcký a kardinál (*1813-+1892), byl roku 1836 vysvěcen na kněze a r. 1839 působil jako farář v Harbachu v Dol. Rakousích; na to stal se kanovníkem kapituly olomúcké a proboštem v Kroměříži, až 6. čna 1853 zvolen byl knížetem. arcibiskupem olomúckým. Pečoval o zavedení přísné kázně po celé arcidiécési, podporoval snahy národní strany zřizovati české školy, odpověděl na písemné zakročení Schmerlingovo, že zná slova: »Dávejte císaři, co jest císařovo« a odmítl všeliké zasahování vlády do oboru jeho moci církevní. R. 1861 jmenován byl doživotním členem panské sněmovny, kde přistoupil ku pravici, r. 1879 stal se kardinálem a r. 1885 vyznamenán velkokřížem řádu svatého Štěpána. red. Pokračování v sv. 28