Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Bubna-Litic – základní údaje

Polcený štít. V pravé zlaté polovině kosmo položen zlato-modro-červený buben. V levé modré polovině vyrůstá z koruny zlatá hlava lva s červeným jazykem. Klenoty zprava: 1. modré, zlaté a červené pštrosí pero; pokryvadla červeno-stříbrná. 2. zlatá hlava s červeným jazykem; pokryvadla modro-zlatá.

Název rodu

BUBNA – LITIC

Heslo rodu

“PŘEDKY CTÍCE, SEBE CTÍME”

Původ rodu

český

Základní údaje

první zmínka o rodu : 14. století
první známý předek: Stacho z Hrádku

Rodokmen rodu

text

Rodová sídla

Blato, Březno (majetek státu)
tvrz Dolní Libchava (soukromé byty)
Doudleby nad Orlicí (majetek rodu Bubnů)
Horní Libchavy (soukromý majitel),
Litice ( majetek státu)
Horní Jelení (majetek rodu Bubnů z Litic)
Přestavlky (majetek rodu Kinský)
Žamberk

Rodové větve

Warlich z Bubna

Bubna Litic

Na Moravě pak žila další větev rodu, která se tam objevila v 19. století. Členové rodu žijí v Čechách dodnes.

Představitelé rodu

Adam Vít (*1927 † 2016) – po 2. světové válce žil v australském exilu a po návratu spolu se sestrou  Eleonorou restituoval zámek Doudleby a Horní Jelení
Ferdinand Antonín (*1768 † 1825) – proslavil se jako vynikající stratég, diplomat a válečník v napoleonských službách na bojištích celé Evropy
František Adam (*1644 † 1711), hejtman hradeckého kraje a Kladska
Heřman (*1869 † 1901) – zakladatel linie dodnes žijící v severních Čechách
Jindřich Jan (*1596 † 1653) povýšení do šlechtického stavu – obdrželi dědičný šlechtický titul,
Kunata Jaroslav († 1684) – povýšení do šlechtického stavu – obdrželi dědičný šlechtický titul
Michal (*1864 † 1949) – vlastnil  zámek Doudleby, podepsal v roce 1939 prohlášení české šlechty
Mikuláš (*1552 † 1608) – zakoupil Litice
Mikuláš (*1897 † 1954) – ministr zemědělství 1940 – 1942, podepsal v roce 1939 prohlášení české šlechty

Titulatura

hrabě, hraběnka

Vývoj rodu

PETR MAŠEK: encyklopedické knihy MODRÁ KREV a ŠLECHTICKÉ RODY…

První zmínky o rodu z Bubna se kladou na konec 14. století, kdy žil nejstarší předek rodu Stacho z Hrádku. Tehdy se rod pravděpodobně rozdělil na dvě větve, z nichž druhá používala jména Warlich z Bubna a podobného erbu. Tato větev držela v průběhu dějin menší statky, o které jejich příslušníci časem přišli. V 18. a 19. století sloužili Warlichové především jako důstojníci v císařské armádě a žili vesměs v Rakousku. Posledním příslušníkem této větve byl baron Josef Warlich z Bubna (*1852 † 1934).

V roce 1562 získal rod statek a zámek Doudleby nad Orlicí, které se staly hlavním a trvalým sídlem rodu. V 16. století proslul Heřman z Bubna († 1602), který bojoval v tureckých válkách a přivezl do Čech jako trofej lví kůži, na níž se dal uložit do hrobu. Již jeho otec Mikuláš (*1552 † 1608) zakoupil Litice, které dali rodu druhou část jména. Po bitvě na Bílé hoře byli někteří příslušníci rodu pokutováni za účast ve vzpouře. Například Jan mladší z Bubna, který uprchl ze země, byl dán do klatby a jeho jméno bylo pro výstrahu přibito na šibenici.

Potomci Mikuláše Vratislava (*1569 † 1617), Jindřich Jan (*1596 † 1653)a Kunata Jaroslav
(† 1684), rozdělili rod do dvou linií. Oba bratři byli v roce 1629 povýšeni do stavu svobodných pánů a v roce 1644 do hraběcího stavu.

Z linie Kunatovy proslul nejvíce hrabě Ferdinand Antonín (*1768 † 1825). Proslavil se velkým hrdinstvím v dobách napoleonských válek a byl nadán i velkým diplomatickým talentem, který využíval ve prospěch rakouského trůnu. Kariéru zahájil v tureckých válkách a účastnil se obléhání Bělehradu. Bojoval v bitvě u Lipska a za statečnost byl vyznamenán řádem Marie Terezie přímo na bojišti. Později potlačoval povstání v severní Itálii. Tato linie vlastnila moravský statek Křtiny, který na konci 19. století prodala. Její potomci žili ve 20. století převážně v Německu.

Jindřich Jan (*1596 † 1653), zakladatel druhé linie, měl syna Františka Adama (*1644 † 1711), hejtmana hradeckého kraje a v Kladsku. Tato linie držela rodový statek Doudleby nad Orlicí. Dva synové hraběte Ottokara (*1829 † 1881) rozdělili linii do dalších dvou větví. Mladší Heřmanova (*1869 † 1901) větev žije dodnes v severních Čechách. Heřmanův stejnojmenný syn Heřman (*1901 † asi 1993), narozený jako pohrobek, byl v roce 1934 adoptován Josefem Warlichem z Bubna, posledním svého rodu, a přijal jméno Bubna-Warlich.

Mladší Michaelova větev (*1864 † 1949) vlastnila až do roku 1948 zámek Doudleby. Michaelův syn hrabě Mikuláš (*1897 † 1954) podepsal v roce 1939 prohlášení české šlechty a byl v letech 1940-1942 ministrem zemědělství v protektorátní vládě generála Eliáše. Po Eliášově zatčení a popravě nacistickými úřady navrhoval demonstrativní podání demise celé vlády. Jeho synovi hraběti Adamu Vítovi (*1927 † 2016), který uprchl po komunistickém puči do Austrálie, byl v roce 1989 zámek v Doudlebech vrácen.

WIKIPEDIE – internetová encyklopedie: 

Bubnové z Litic (z Bubna a z Litic) jsou starý český šlechtický rod ze 14. století pocházejícím ze západních Čech. Původně používali přídomek „z Bubna“. Byl to nejprve vladycký rod, později rod hraběcí, jehož jméno bylo odvozeno od hradu Buben, jehož zříceniny dodnes stojí na skalnatém ostrohu u obce Plešnice asi 4 km západně od Města Touškova.

Stejného jména užívali i Varlichové (též Varlejchové) z Bubna, kteří měli v erbu zlatý buben v modrém poli, kdežto Bubnové z Litic užívali v jedné polovině ve zlatém poli podlouhlý buben a v druhé – modré polovině pak zlatou lví hlavu posazenou na zlaté korunce.

Novější název rodu – přesněji jedné větve Bubnů – „z Litic“ se vztahuje k hradu Litice 8 km západně od Žamberka, který koupil roku 1562 příslušník tohoto rodu, Mikuláš z Bubna, vlastnící tou dobou nedaleké panství Přestavlky s tvrzí. A protože k litickému panství připojil ještě druhou polovinu městečka Žamberk s několika přilehlými vesnicemi, vzniklo již poměrně rozsáhlé dominium, které si zvolil za hlavní sídlo a začal používat přídomek „z Litic“.

Stavovské povstání poznamenalo i tento rod, neboť Jan st. Varlich z Bubna přišel o část svých majetků. Také další člen rodu – generál stavovského vojska – Jan ml. z Bubna musel uprchnout s králem Fridrichem, jelikož mu doma hrozila kromě ztráty majetku i ztráta života. Synové Mikuláše Vratislava z Bubna zachovali věrnost Habsburkům a tudíž byli roku 1629 povýšeni do panského stavu. V roce 1644 pak pro sebe obdrželi bratři Jindřich Jan a Kunata Jaroslav dědičný hraběcí titul. V tomto období se definitivně oddělují Varlichové z Bubna od větve Bubnů z Litic.

Erb

Erb Bubnů až do 16. století měnil svoji podobu. Erbovní znamení se podobalo zpočátku kouli později zase duté nádobě. Varlichové z Bubna měli od 16. století buben kotlového tvaru. Tentýž buben zdobený pštrosími péry sloužil i jako klenot. Když byli Bubnové roku 1629 povýšeni do panského stavu, byl upraven i erb, a to tak, že štít byl rozpolcen a do pravé zlaté půle byl kosmo umístěn červený úzký buben, do levé modré zlatá lví hlava vyrůstající ze zlaté korunky. Vedle klenotu rovněž s červeným bubnem a třemi pštrosími péry byl i druhý klenot – lví hlava. Zajímavostí však je, že tesaný znak v Žamberku je osazen pouze jediným pérem. Po povýšení do hraběcího stavu roku 1644 nebyl znak již měněn.

Pověsti

Lva v erbu Bubnů má údajně na svědomí Heřman, který se proslavil svými skutky ve válkách s Turky. Z cest si domů přivezl lva na jehož kůži údajně odpočíval. Podle historických kritik vypráví básník z počátku 19. století Karel Simeon Macháček v romantické básni, jak v kostele v Horním Jelení prý odpočívá hrdina Heřman, tak i jeho ochočený lev. Lev však byl na erbu již dávno před Heřmanem.

Příbuzenské svazky

Příbuzenskými svazky byli Bubnové spojeni se Žampachy z Potštejna, Talacky z Jetětic, Valdštejny, Kolovraty, pány z Rýzmburka, Budovci z Budova, Kapouny ze Svojkova, ad.

Představitelé rodu

Jan Varlich ml. z Bubna (? † 1636) – manželka Anna z Dohalic, vynikl jako císařský plukovník, který byl v roce 1609 zvolen generálem jízdy stavovských vojsk a účastnil se v r. 1620 bitvy na Bílé hoře. Po porážce stavů byl proto s králem Fridrichem Falckým nucen uprchnout do exilu. Aktivně se také účastnil jednání s Albrechtem z Valdštejna o jeho vystoupení proti císaři. Zemřel v r. 1636 jako generálmajor nizozemského vojska.

Další významnou osobností byl Jindřich Jan (*1596 † 1653) – manželka Maria Johanna hraběnka z Waldburg-Zeil (*1627 † 1691) – od r. 1629 jako první hrabě z Bubna a Litic, jenž zemřel
r. 1653 jako zemský hejtman v Kladsku.

Heřman z Bubna  se proslavil se hlavně ve válkách s Turky, svým lvem a “rodovou pověstí”. Také nechal vystavět kostel v Horním Jelení

Hrabě Ferdinand Antonín (*1768 † 1825) se proslavil jako vynikající stratég, diplomat a válečník v napoleonských službách na bojištích celé Evropy. Převážně v bitvě u Slavkova, u Aspern nebo Wagramu i jinde. Jako zvláštní posel byl dokonce vyslán se speciálním poselstvím přímo k Napoleonovi. Později se stal generálním guvernérem Nizzy, Piemontu a Savojska. Ještě v roce 1818 sloužil jako vrchní velitel v Lombardii. Zemřel roku 1825 v Miláně.

Mikuláš z Bubna-Litic (*1897 † 1954), protektorátní ministr zemědělství ve vládě Aloise Eliáše.
Po 2. světové válce byl křivě obviněn a zatčen za vlastizradu. Zasloužil se o osvobození několika politických vězňů.

Další z členů rodu:

Heřman Varlich z Bubna (1442) – manželka: Anna Jestřebská z Rýzmburka

Mikuláš Varlich z Bubna (zmínka 1532-1551), v držení Horní Libchavy , manželka Eliška z Baště

Jindřich z Bubna (zmínka 1558 – †1596) v držení Březno, Přestavlky, 1. manželka Johanka z Krajku(1568), 2. manželka Salomena z Ústí

Albrecht z Bubna (zmínka 1588-1616), v držení H. Libchavy, manželka Salomena z Chodče

Mikuláš Vratislav (*1602 † 1617), v držení Březno a Skašov, manželka Barbora z Budova (*1607
† 1620)

František Adam Vratislav (*1644 † 1711), v držení Litice – 1. manželka Anna Marie hraběnka z Lamboy, 2. manželka Angelika z Věžník

Antonín Vít (*1717 † 1787), v držení Litice, 1. manželka Anna Karolína z Kolovrat, 2. manželka Terezie Kordula ze Sloupna

Ferdinand Josef (*1794  † 1861) v držení Žamberk, Litice – manželka Amalie Kreimel

Adam Bubna z Litic a Eleonora Dujková rozená Bubna-Litic, děti Mikuláše z Bubna, které v 90. letech 20. století v restituci dostaly část někdejšího majetku rodu (k jeho správě založili společnosti Bubna spol s r. o. a Bubna – Litic s.r.o., ty v současně době stoprocentně vlastní Adam Bubna-Litic).

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ

z Bubna a z Litic, hrabata rodu staročeského, pocházejí z Plzeňska zároveň s rytíři a svobodnými pány Varlichy z B., s nimiž nejen jméno, nýbrž i erb společný mají: hrabata z Bubna a z Litic mají totiž polovičný štít a vpravo ve zlatém poli pokosně postavený hnědý buben (kotel), vlevo v modrém poli lví hlavu s krkem vnikajícím z otevřené zlaté koruny, kdežto rytíři Varlichové z B. mají pouhý zlatý buben v modrém poli, jenž na helmici třemi pštrosími péry jest okrášlen.

Nejstarší předek hrabat z Bubna a z Litic jest některý z bratří vladyky Stacha B. z Hrádku, také z Dolan řečeného, purkrabího na Potenšteině a Bydžově a zároveň kostelního patrona ve Volenicích na Pracheňsku a spolupatrona v Ježné na Plzeňsku v l. 1388 – 95, snad Otík z B., který se svou manželkou Kačkou ze Hříště dostal statky šosovní u Kostelce nad Orlicí a pro ně ve veliké kyselosti zašel s tamním farářem, až p. Jan Lacembok ze Chlumu narovnání a mír mezi oběma stranami učinil r. 1390. Jiný bratr Otíkův a Stachův, také Buben řečený, dostal se až na Moravu, kde na Ždánicích se usadil, ale již r. 1405 mrtvým byl zůstaviv syna Jan a, po jehož smrti r. 1434 Racek Buben ze Frimburka k dědictví jako bratranec se hlásil. Po Otíkovi následoval na Hříšti Heřman, jehož vnuky Mikulášem z B. na Libchavě a Otíkem z B. na Březně v l. 1532 – 52 počíná diplomaticky zjištěná posloupnost předků hrabat z Bubna a z Litic.

Strýcem Mikulášovým a Otíkovým byl Vaněk z B., jenž seděl na Libchavě r. 1502. Otíkův starší svn Mikuláš (*1552 – 1608) koupil svému rodu r. 1562 druhou jeho kolébku, hrad Litice, který teprve roku 1809 z držení jeho vyšel, a mladší syn Heřman na Jelení proslavil se svými skutky ve válkách tureckých a z cest svých lva si domů přivedl, na jehož kůži také odpočívá (1602) v chrámu Páně, který sám na Horním Jelení vystavěl. Památku jeho připomíná též zlatá medaille s jeho poprsím r. 1577 ražená, která posud v rodině se chová. Bratr Heřmanův Mikuláš starší z B., založil r. 1608 ze všech svých statků: z panství litického, Žamberka, Doudleb, Jelení a Bláta se vším příslušenstvím pro celý rod Bubnovský dědičné svěřenství a určiv šesteré následnictví jmenoval prvním dědicem těchto svěřenských statků Jindřicha Jana z B., vnuka z bratra Jindřicha a syna Mikuláše Vratislava z B. Když Mikuláš r. 1608 zemřel, ujal správu svěřenských statků Mikuláš Vratislav z B, ale zemřel již roku 1617 na Březně v Boleslavsku.

Bouře třicetileté války stihly i rodinu Bubnovskou: Jan starší Varlich z B. odsouzen byv r. 1623 třetího dílu jmění svého propadl statek Libchavu českou a Jan ml. V. z B. a na Závrší, nejvyšší polní generál-strážmistr vojska stavovského, který na Bílé Hoře statečně jízdě císařské odporoval a ze země s Bedřichem Falckým utekl, hrdla, cti i statku odsouzen byv, do klatby dán jest a jméno jeho na šibenici přibito. Synové Mikuláše Vratislava z B. pro věrnost svou k domu rakouskému a náboženství katolickému byli 8. listopadu 1629 do stavu panského povýšeni, a sice bratří Jindřich, Heřman Šťastný a Kunata Jaroslav i se sestrou Johankou a brzo potom r. 1644 Jindřich Jan a Kunata Jaroslav hrabaty se stali pro sebe i své potomky.

Z ostatních členů rytířských rodiny z B. připomínají se Albrecht Šťastný z B., hejtman panství Náchodského, jenž r. 1658 s manželkou svou Johankou Kapříkovou z Lesonic na šosovním dvoře ve Starém Městě u Náchoda seděl a syna Františka Hendrycha z B. měl. Albrecht zemřel mezi l. 1677 – 83 a syn jeho František vstoupiv do služeb vojenských vyznamenal se při dobývání pevnosti Budína r. 1683, ale zemřel ještě téhož roku na rány, které při útoku obdržel. Jindřich z B. byl spolu s manželkou svou Salomenou z Rokytníka r. 1637 pánem na Malé Bukovině a Střezoměřicích a koupil r. 1653 od Adama Bohuslava Sendražského ze Sendražic svobodný statek Tvrdiště při vsi Něm. Čermné. Jaroslavem z B. na Mokrovousích, krajským kommissařem kralohradeckým z r. 1633, končí známost naše rytířů z B. na Hradecku. Hrabě Jindřich Jan z Bubna a z Litic pojal za manželku Kateřinu z Valdšteina, stal se král. tajným radou a cís. komořím a zemřel roku 1653 jako zemský hejtman v Kladsku. Až do plnoletosti syna jeho Františka Adama spravoval statky svěřenské bratr nebožtíka Kunata Jaroslav, a teprve r. 1668 František Adam ujal fideikommiss, k němuž přikoupil dvůr Stránikovský v Chrudimi. Po něm svěřenské statky držel syn jeho Antonín Ignác (1711 – 25), jenž za manželku pojal Annu Maximilianu baronku Kapounovou ze Svojkova a s ní syna Antonína Víta měl, který r. 1739 v panství svěřenské se uvázal. První manželkou jeho byla Anna Karol. Liebšteinská z Kolovrat a druhou Terezie Kordulová ze Sloupna. Hrabě Antonín Vít vzpomněl sobě též na rodinný hrad Litice a dal jej někdy r. 1776 poopraviti, aby se nesřítil. Po smrti jeho stal se pánem fideikommissu syn František Adam, poslední pán žamberský z toho rodu, nebo po smrti jeho r. 1809 zrušeno jest svěřenství nálezem soudu zemského, a panství žamberské prodáno Veriandovi hraběti Windischgrätzovi. Vedle četných jiných památek zůstala po hrabatech z B. v Žamberce v zámecké kapli rodinná hrobka tohoto rodu.

Ze svěřenských statků zbyly rodině hrabat z B. jen Doudleby, Jelení a Bláto, které ujal hrabě František Adam r. 1816 zasnoubiv se r. 1815 s Eleonorou baronkou Enisovou. Kromě dcery Rosy, provdané r. 1841 za hr. Čeňka z Bubna a z Litic na Křtinách a Zábrdovicích v Moravě a zemřelé r. 1862, neměli hraběcí manželé žádných dětí, a proto dostal se fideikommiss z Františkova bratra Ferdinanda synu Otakarovi roku 1863, jenž pojal za manželku baronku Emilii Forgáchovou. Z manželství jejich pošli dva synové, Michal a Heřman, a dcera Zdeňka; otec Otakar zemř. r. 1881. Na Zábrdovicích a Křtinách v Moravě žije zvláštní ještě větev hrabat z Bubna a z Litic, kteráž pochází od hr. Antonína (1809), syna Leopolda, bratra dědova hr. Františka Adama (1863), kterýž Antonín měl dva syny: Karla (*1805 † 1875), c. k. komořího a majora, po němž zůstal syn František, a Čeňka (*1806 † 1888), c. k. komořího a majora, pána na Zábrdovicích a Křtinách, jemuž manželka Rosa hr. Bubnová, paní na Hořeticích a Žíželicích v Čechách († 1862), porodila čtyři syny: Františka, Emanuela, Karla, c. k. komořího (1890), Josefa a dceru Eleonoru.

Poslední větev, která již vymřela, založil hr. Kunata Jaroslav, bratr hr. Jindřicha Jana, prvního držitele Bubnovského fideikommissu, pán na Březně a Skášově v Boleslavsku a na Srbicích a Lštíně v Klatovsku, jenž byl hejtmanem kraje boleslavského a třikráte se oženil: s Polexinou Vratislavkou z Mitrovic, s Esterou Eusebií Vratislavkou z Mitrovic a s Johankou Maximilianou Věžníkovou, ovdovělou Boryňovou ze Lhoty na Březině, Přívěticích a Radnicích. Z jeho čtyř synův Adam Maximilian († 1721) pojal za manželku Marii Alžbětu z panského rodu Švihovských z Risenberka (1701), a po druhé Marii Julianu hr. Nosticovou († 1740), se kterými měl dceru Josefu, provdanou Lobkovicovou, a syna Jana Josefa. Josefa prodala starodávný statek Švihovských Přeštice dřívějšímu majiteli, klášteru kladrubskému, protože jakási kletba na něm spočívala, pro kterou páni Švihovští na Přešticích již dávno žádných mužských potomků neměli. Druhý syn Kunatův Innocenc Ferdinand koupil od nevlastní matky své panství radnické s příslušenstvím r. 1682 a prodal je r. 1698 Kryštofu Winklerovi z Heimfeldu, jenž za manželku měl sestru Innocencovu Lidmilu Konstancii. Innocencův syn Jan Václav pojal za manželku svobodnou paní Marii Karolinu z Becků, s nížto měl tři syny: Jana Arnošta, Františka Václava a Innocence, který se zasnoubil s Josefou hr. z Bubna a z Litic a zůstavil syna Ferdinanda Antonína.

Rod hrabat z Bubna a z Litic nemá mnoho mužů takových, kteří by slávou svou hraběti Ferdinandovi vyrovnati se mohli jak na poli válečném tak v umění diplomatickém. Narodiv se v Zámrsku 26. listopadu 1768 vstoupil jako 16letý jinoch do služeb vojenských a již v létech 1792 – 96 vynikal odvahou svou ve válkách tehdejších, zvláště při útoku na tábor francouzský u Mannheimu 18. října 1794. Roku 1796 stal se pobočníkem arcivévody Karla a r. 1801 povýšen jest za plukovníka. Po bitvě slavkovské doprovázel knížete Lichtenšteina k Napoleonovi, s nímžto oba o mír vyjednávali. V následujícím míru svěřeno mu dostavování koní k vojsku v celém mocnářství roku 1807. Když opět válka vypukla, jmenován jest r. 1809 průvodčím císaře Františka I. při vojsku a za služby v bitvách u Asper a Wagramu prokázané ustanoven za polního podmaršálka. R. 1813 vyslán do Paříže se zvláštním poselstvím k Napoleonovi a po návratu jeho z Ruska pochodem svým od hor Jizerských k Lipsku, kamž v pravý čas doraziv velice k vítězství přispěl a tou měrou se vyznamenal, že na bojišti řad Marie Terezie obdržel. Když pak vojska vítězná proti Francii táhla, svěřen mu přední voj veškeré armády, jenž ze Švýcarska Francouze vypudiv v Genevě se usadil, kde posud hraběte z Bubna v milé paměti chovají, a potom spolu s ostatními vojsky k Paříži postupoval. Ve válce r. 1815 stal se velitelem druhého armádního sboru a r. 1818 odevzdáno mu vrchní velitelství v Lombardsku. Povstání v Itálii r. 1821 rychle potlačiv byl od císaře Františka I. r. 1823 velkokřížem řádu Leopoldova a zvláštním doživotním platem odměněn. R. 1824 navštívil hr. z Bubna svou stařičkou matku v Čechách, ale již r. 1825 zemřel 6. čna v Miláně. Vedle mocnáře jeho, jenž kromě jiných vyznamenání rodiny zvláštní stříbrnou medailli na památku zemřelého hrdiny raziti dal, uznali zásluhy hr. z Bubna též cizí mocnářové udělivše mu vysoké řády. Za manželku pojal hr. Ferdinand z B bubna Vilemínu svob. paní z Arnfeldu, ale zemřel bezdětek. Rodopisu hrabat z Bubna a z Litic věnoval nevšední píli V. Kod’ousek ve své Monografii Doudleb nad Orlicí (1877). Klř.ext

Rod Bubnů z Litic na webu Historická šlechta