Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Baillet de Latour – základní údaje

Baillet de Latour popis erbu: modrý štít v něm zlatá vzedmutá plachta na zlatém ráhnu. Klenot: hlava a krk laně přirozené barvy. Pokryvadla modro-zlatá. Štítonoši: dvě odvrácené černé orlice

Název rodu

Baillet de La Tour (Petr Mašek -Modrá krev)
Baillet de Latour (Almanach českých šlechtických rodů 1999)

Původ rodu

burgundský, španělsko-nizozemský

Základní údaje

1066 – doložena existence rodu
1.9.1674 – udělen španělsko-nizozemský šlechtický stav
10.3.1719 – udělen rakousko-nizozemský hraběcí stav

Rodokmeny rodu

Rodokmen rodu Baillet de Latour jako potomků Karla IV. a zároveň signatářů šlechtické deklarace z roku 1939 si je možno spolu s rodokmeny dalšími signatářských rodů prohlédnout na výstavě v mělnickém zámku.

Rodová sídla

Radenín

Rodové větve

19. století – jedna z větví rodiny se usadila v Čechách

Představitelé rodu

abecedně:
Henri  (*1.3.1876 Brusel † 6.1.1942 Brusel) – 3. předseda Mezinárodního olympijského výboru v letech 1925-1942.
Jindřich Josef (*8.9.1847  Praha † 16.8.1899 Vídeň) – státní úředník, okresní hejtman v Litoměřicích, otec René Josefa.
Josef Jan (*19.3.1815 Vídeň † 26.8.1891 Radenín) – jeho sňatkem s Jindřiškou z Kolowrat v roce 1846 získal rod jihočeský zámek Radenín, který se stal hlavním rodovým sídlem. Otec Jindřicha Josefa.
René Josef  (*18.10.1878 Tábor † 25.11.1970 Radenín) – signatář 3. šlechtické deklarace (1939).
Theodor (*5.6.1780 Linz † 6.10.1848 Vídeň) – ministr války
Vincent  (*5.10.1848 Graz † 4.12.1913 Vídeň- rakouský právník, vnuk Theodora

Titulatura

Hrabě, hraběnka. Do hraběcího stavu byl rod povýšen v roce 1719.

Vývoj rodu 

Encyklopedické knihy
MODRÁ KREV a ŠLECHTICKÉ RODY v ČECHÁCH, na MORAVĚ a ve SLEZSKU
(autor PETR MAŠEK)

Rod je původu španělsko-nizozemského. Do hraběcího stavu byl povýšen v roce 1719.  Jedna z větví této rodiny se v 19. století usadila v Čechách a sňatkem hraběte Josefa Bailleta (*1815 † 1891) s Henrietou z Kolowrat (*1828 † 1902) získal rod jihočeský zámek Radetín, který se stal jejich hlavním sídlem až do roku 1948, kdy jim byl zabaven. René Josef (*1878 † 1970) podepsal v roce 1939 prohlášení české a moravské šlechty. V Radeníně žil až do roku své smrti. Po roce 1990 byl majetek restituován jeho dceři hraběnce Ernestině Baillet de La Tour (*1914), amatérské malířce.

OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ:

De Latour [latúr] Baillet, šlechtický rod původu burgundského, který v XV. stol. přešel do služeb domu rakouského a r. 1719 povýšen do stavu hraběcího. Přídomek de Latour má od majorátního statku v Lucembursku. Nyní jest domovem jednak v Belgii, jednak v Rakousku. Z tohoto rodu vyšli: Maxmilian hrabě Baillet de Latour, generál rakouský a Theodor František hrabě Baillet de Latour.

Maxmilian hrabě Baillet de Latour, generál rakouský (*1737 na zámku de Latouru v Lucembursku † 22. čce 1806); v 18. roce vstoupil do rakouského pěš. pluku Salm-Salmova (nyní 14.) a postoupil r. 1772 na plukovníka, r. 1782 na generálmajora. R. 1787 poslán do Nizozemí, kde nastávaly bouře proti panství rakouskému, a jmenován za zásluhy získané v bojích proti povstalcům r. 1790 podmaršálkem
a majetníkem dragounského pluku d’Urselova (nyní č. 14.). V první koaliční válce velel pravému křídlu císařské armády a proslavil se zejména ztečením opevněného tábora Francouzů u Landrecy (20. dub. 1794). R. 1795 velel vojsku nad Mohanem a Neckarem, dobyl Vormsu a zatlačil Pichegrua za potok Speier, začež obdržel velkokříž řádu Marie Terezie. R. 1796 převzal pod vrchním velením arcikn. Karla jako polní zbrojmistr armádu Wurmserovu, s níž však musil ustupovati až k Neckaru; koncem t. r. řídil nějaký čas obležení Kehlu. R. 1797 stal se velitelem armády rýnské. Po válce byl velícím generálem na Moravě a ve Slezsku až do r. 1805, kdy jmenován předsedou dvorské rady vojenské; zemřel však již
r. 1806.

Theodor František hrabě Baillet de Latour, generál a ministr rakouský (*15. čna 1780 v Linci
† 6. říj. 1848 ve Vídni), syn předešlého. Vzdělal se na vojenské akademii ve Víd. Nov. Městě a na inženýrské akademii ve Vídni, vstoupil r. 1799 jako nadporučík do činné služby, bojoval ve válkách Napoleonských v Italii, Německu a Haliči a v letech 1814-15 byl náčelníkem gen. štábu prince Karla Virtemberského. Mezitím postoupil až na generálmajora. Po válce byl brigádníkem postupně v Linci,
v Olomouci a v Praze a r. 1829 předsedal vojenské kommissi spolku německého. R. 1831 povýšen na podmaršálka, r. 1846 na polního zbrojmistra, od r. 1832 byl majetníkem pěšího pluku č. 28. V bouřlivém roce 1848 převzal v kv. ministerium vojenství, ale snahou potlačiti revoluční živly vzbudil si v širokých vrstvách lidu veliké nepřátelství. Když 3. říj. odeslal čásť vojska na pomoc Jelačićovi proti povstalcům uherským, došlo ve Vídni 6. říj. k bouři lidu, v níž de Latour v paláci ministerstva vojenství zabit a mrtvola jeho pověšena na sloup plynové svítilny.

Max hrabě de Latour, vnuk Theodora de Latoura, ministr rak. (*1848 ve Št. Hradci), vstoupil r. 1873 do ministeria vyučováni, r. 1882 stal se náměstkem v Dalmaeii, r. 1886 radou a 1892 sekčním chefem
v minist. vyučování; za Gautsche 1897-98 byl ministrem vyučováni; r. 1900 povolán do panské sněmovny.

Rod Baillet de Latour – základní údaje na webu Historická šlechta

Zobrazit všechny související články