Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„V roce 2017 byla nákladem Koruny České vydána knížka Slezská knížata a slezští vévodové, jejímž autorem je Petr Nohel. Kniha navazuje na předchozí dva tituly Nástupnické právo v Českém království a Údělná knížata a markrabata moravská, přičemž jejím smyslem je přiblížit problematiku následnictví také ve Slezsku.“ Zobrazit celý citát »Slezská knížata a slezští vévodové
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Thun-Hohenstein, Maximilian *1638 † 1701
26. 3. 2023 | Drocár Jan | Osobnosti
OTEC Jan Zikmund hrabě Thun-Hohenstein *20.9.1594 místo † 29.6.1646 Děčín |
MATKA Margareta Anna hr. von Oettingen-Baldern *datum místo † 19.6.1684 Praha |
Maxmilián hrabě Thun-Hohenstein*19.8.1638 místo † 7.8.1701 Salzburg ‡ Děčín |
|
Hrabě Maxmilián – člen šlechtického rodu Thun-Hohensteinů. C.k. komoří, od roku 1693 tajný rada, dvorský maršálek knížete biskupa salzburského, 1697 rytíř řádu Zlatého rouna, od roku 1701 komtur řádu sv. Ruperta. Statky: po otci dědil Děčín, založil majorát Děčín, po Michaelovi Oswaldovi dědil majorát Klášterec; Děčín po něm dědil Jan Arnošt, Klášterec dědil Jan František. | |
1. oo 1664 místo |
|
MANŽELKA Maria Franziska Emerentia hraběnka von Lodron |
|
OTEC MANŽELKY Christoph von Lodron *5.7.1588 místo † 30.11.1660 Salzburg |
MATKA MANŽELKY Katharina zu Spaur-Flavon *5.10.1603 Brixen † 1.1.1676 místo |
POTOMCI |
|
Anna Leopoldina hrabě Thun-Hohenstein (01) Teresie Ludmila hr. z Thun-Hohensteinu (02) Martéta Uršula hr. z Thun-Hohensteinu (03) Jan František hrabě Thun-Hohenstein (04) Jan Václav hrabě Thun-Hohenstein (05) Jan Maximilian hrabě Thun-Hohenstein (06) Barbara Agnes hr. z Thun-Hohensteinu (07) Františka Karolina hr. z Thun-Hohensteinu (08) Elisabeth Ernestina hr. z Thun-Hohensteinu (09) |
*29.12.1664 † 00.00.1730 *20.02.1666 † 02.08.1666 *21.10.1667 † 06.05.1668 *10.05.1670 † 18.04.1672 *10.01.1672 † 21.04.1672 *30.11.1673 † 25.03.1701 *29.08.1675 † 17.12.1675 *28.01.1677 † 15.04.1678 *05.07.1678 † 15.12.1699 |
2. oo 11.8.1680 Wilfersdorf |
|
MANŽELKA Maria Maximiliana princezna z Liechtensteina |
|
OTEC MANŽELKY Hartmann III. princ Liechtenstein *9.2.1613 Vídeň † 11.2.1686 zámek Wilfersdorf |
MATKA MANŽELKY Zdenka Alžběta hr. ze Salm-Reifferscheidtu *6.9.1623 Köln † 23.9.1688 Vídeň |
POTOMCI |
|
M.Sidonie hr. z Thun-Hohensteinu(10) Jan Zikmund hrabě Thun-Hohenstein (11) M.Magdalena hr. z Thun-Hohensteinu (12) Josef hrabě Thun-Hohenstein (13) Jan František Josef hrabě Thun-Hohenstein (14) M.Kateřina hr. z Thun-Hohensteinu (15) |
*06.06.1681 † 02.11.1681 *14.04.1682 † 00.00.1683 *10.04.1684 † 00.00.1744 *04.03.1685 † v dětství *16.06.1686 † 30.06.1720 *19.06.1687 † v dětství |
3. oo 25.11.1684 místo |
|
MANŽELKA Maria Adelheid hraběnka von Preysing |
|
OTEC MANŽELKY Johann Max hrabě Preysing *datum místo † datum místo |
MATKA MANŽELKY jméno titul příjmení *datum místo † datum místo |
POTOMCI |
|
Anna M. Antonie hr. z Thun-Hohensteinu (16) Jan Arnošt Josef hrabě Thun-Hohenstein (17) |
*23.07.1690 † oo.oo.1692 *12.01.1694 † 21.03.1717 |
♣♣♣
WIKIPEDIA
Maxmilián hrabě z Thun-Hohensteinu (německy Maximilian Graf von Thun und Hohenstein; 19. srpen 1638 – 1701, Salcburk nebo Praha) byl císařský diplomat, vyslanec, komoří a tajný rada, dvorní maršálek v salcburského knížete-arcibiskupa a rytíř Řádu zlatého rouna (od roku 1697 – v seznamu držitelů řádu je uveden pod č. 595).
Život
Maxmilián Thun-Hohenstein byl synem zakladatele české linie rodu Jana Zikmunda z Thun-Hohensteinu (1594–1646), který byl císařským komořím, císařským radou a jedním z místodržících v Čechách. Narodil se v jeho třetím manželství – s Markétou Annou –, jako jejich desáté dítě, osm let před otcovou smrtí.
Maxmilián Thun-Hohenstein byl rovněž třikrát ženat, měl 13 dětí, některé však zemřely ještě v raném věku. První jeho manželkou byla Marie Františka Emerentiana, hraběnka Lodronová (zemřela 1679), druhou manželkou Marie Magdalena, kněžna z Lichtenštejna (1659–1687), jejíž portrét (originální olejomalba) se v roce 1943 nacházel v Jílovém u Děčína). Třetí manželka Marie Adelheide, hraběnka Preysingová (zemřela 1748), dala po Maxmiliánově smrti v letech 1702–1717 zvětšit a přestavět rodinný palác na Menším Městě pražském (původně Lesliovský palác, následně Thunovský, v němž dnes sídlí velvyslanectví Spojeného království), který připadl děčínským Thunům z majetku klášterecké větve.
Maxmilián Thun-Hohenstein držel v Čechách rozsáhlý pozemkový majetek (panství Děčín,
konstituované roku 1671 ve fideikomis, od roku 1694 též fideikomisní panství Klášterec), měl podíl na tyrolských statcích a mimořádné příjmy mu plynuly rovněž ze salcburských funkcí a beneficií, které s českými majetky spojil jeho bratr, salcburský arcibiskup Johann Ernst (Jan Arnošt, 1643–1709). Investoval je především do velkolepé stavební činnosti: zámek a podzámčí v Děčíně přestavěl a rozšířil na reprezentační areál, odpovídající vysokému společenskému postavení a významu rodu, na malostranských městištích, která koupila jeho matka, zahájil v roce 1695 výstavbu velkého paláce, hlavní rezidence rodu v Praze (dnešní Sněmovna PČR). Na děčínském panství došlo za jeho života k velkému hospodářskému a populačnímu rozvoji, vznikaly nové hospodářské objekty i nové vsi.
V Děčíně postavil nový špitál a spolu se svým bratrem Janem Arnoštem kostel Povýšení sv. Kříže (1691), s budovou zámku ho spojovala krytá chodba. Nechal postavit 10 metrů širokou a téměř 300 metrů dlouhou přístupovou cestu k zámku, tzv. Dlouhou jízdu. Při přeměně děčínského zámku na reprezentativní rodové sídlo nezapomněl na rozsáhlé přilehlé venkovní prostory, které proměnil v barokní zahradu s umělým vodopádem a pískovcovou kašnou. Na podnět jeho třetí manželky, Marie Adelheidy, zde vznikla Růžová zahrada s glorietem. Kromě toho založil na zámku sbírku obrazů a grafických děl. V letech 1668–1670 dal postavit na náměstí v Děčíně loretánskou kapli s rodovou hrobkou, kam byl později také pohřben. Kvůli postupující dopravě byla loreta v roce 1885 stržena a část ostatků přemístěna do zámeckého kostela sv. Kříže.
Dcera Marie Magdalena (1684 –1744) se stala řeholnicí v Nonnbergu u Salcburku, synové Jan Maxmilián (1673–1701) a nejmladší syn Jan Arnošt zemřeli v mladém věku. Pokračování rodu zajistil pouze syn Johann Franz (1686–1720), v jehož rukách se soustředil veškerý český majetek Thunů. Byl císařským komořím a místodržícím v Čechách. V roce 1708 se oženil s Marií Philippinou, hraběnkou Harrachovou (1693–1763). Její portrét (snad originální olejomalba) se v roce 1943 rovněž nacházel v Jílovém u Děčína.
Maxmiliánův vnuk Jan Josef František Antonín (1711–1788) zdědil všech dvanáct panství v Čechách a rovněž statky v Rakousku a Tyrolsku. V generaci jeho synů se rod rozdělil na čtyři větve: kláštereckou, děčínskou, choltickou a benáteckou. Koncem 19. století patřilo rodu v Čechách a na Moravě přes 40 000 hektarů půdy.
♣♣♣