Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Český politik Karel kníže Schwarzenberg, kancléř prezidenta Havla. senátor, ministr zahraničních věcí, místopředseda české vlády, prezidentský kandidát, poslanec komentuje i na Facebooku politické dění v zemi. Jeho vybrané příspěvky jsou v Historické šlechtě (HS) řazeny časově, nahoře je vždy ten nejaktuálnější. Fotografie knížete je z natáčení filmu ČT "Potomci Přemyslovců aneb tradice zavazuje" v roce 2002. “ Zobrazit celý citát »

Karel kníže Schwarzenberg komentuje

PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.

Hrad Krakovec je znám pobytem Jana Husa před odjezdem do Kostnice

Zámek Poděbrady, sídlo českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad

Zámek Mělník, který je spjat se sv. Ludmilou, Karlem IV. a rodem Lobkowiczů

Serényi, Alois *1893 † 1957

24. 8. 2019 | Drocár Jan | Osobnosti

OTEC Otto Jan hrabě Serényi *23.9.1855 Luhačovice † 27.12.1927 Brno	MATKA Leopoldina hraběnka z Harrachu *4.1.1872 Vídeň † 30.7.1917 Brno
Alois (Luis) hrabě Serényi *13.9.1893 Luhačovice † 26.4.1957 Vídeň
Člen rodu Serényi Alois, přezdívaný Luis, bojoval v 1. světové válce v Haliči a na Balkáně a po smrti otce převzal v roce 1927 správu velkostatků Lomnice u Tišnova a Luhačovice, silně postižených pozemkovou reformou. S manželkou Markétou měli čtyři děti, ale roku 1939 bylo manželství rozvedeno. Markéta s dětmi žila po rozvodu s dětmi na zámku v Lomnici a následně v Praze, odkud po roce 1945 odešli do rakouského exilu. V roce 1939 podepsal Alois společně s dalšími 84 zástupci z celkem 33 rodů české zemské šlechty Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939, ve kterém se přihlásili k českému národu. Deklarace byla určena předána státnímu prezidentu dr. Emilu Háchovi. Pokračování nížeji:
1. oo 10.9.1921 Březnice (rozv. 3.10.1939)
MANŽELKA Markéta hraběnka Pálffyová *6.9.1902 Březnice † 4.10.1979 Salzburg
OTEC MANŽELKY Jan Nepomuk hrabě Pálffy *10.10.1872 Retzhof † 11.5.1953 Graz	MATKA MANŽELKY Ferdinanda hrab. Wurmbrand-Stuppach *23.6.1972 Töscheldorf † 2.1.1954 Graz
POTOMCI
Marie Anna hraběnka Serényiová Otto Louis hrabě Serényi Leopoldina hraběnka Serényiová Isabella hraběnka Serényiová	19.8.1922 Luhačovice † 19.11.2002 Salzburg 26.9.1923 Luhačovice † 7.12.1957 Ocholt 7.11.1925 Luhačovice † 2005 místo 5.4.1927 Luhačovice † 18.8.2019 Lomnice
2. oo říjen 1939 Brno
MANŽELKA Zuzana baronka Offermannová *19.9.1919 Vídeň † 2003 pocházela z rodu Offermannů, kdysi významné a dnes již zapomenuté brněnské měšťanské rodiny známé napříč Evropou, rodiny brněnských textilních podnikatelů. Motto v jejich erbu: Vděčný, věrný a pravdivý
OTEC MANŽELKY Edwin baron Offermann *21.2.1894 Brno † 5.3.1971 místo	MATKA MANŽELKY Eugenie hraběnka Meraviglia-Crivelli *25.8.1896 Vysoké Mýto † 27.2.1948 místo
Zuzana rozená baronka Offermannové se v roce 1960 podruhé vdala a jejím manželem byl Guillaume Chevalier Stas de Richelle (*27.4.1896 Brusel † 27.9.1963 Brusel)

Pokračování:

Německá okupační správa vyvíjela na příslušníky šlechtických rodů velmi silný nátlak, aby se přihlásili k německé národnosti. V případě Aloise Serényiho, signatáře šlechtického prohlášení ze září 1939, nátlak na přijetí německého občanství vyvrcholil zatčením jeho správce a dalších pěti luhačovických občanů gestapem jako rukojmí. Dosáhnout jejich propuštění a zabránit dalším perzekucím bylo v tu chvíli možné jenom přijetím německé příslušnosti. Současně i tímto krokem byly lázně Luhačovice ušetřeny germanizace a povedlo se zároveň podržet po celou dobu německé
okupace v sezóně 1 600 pracovních míst.

Alois hrabě Serényi s první manželkou Markétou hraběnkou Pálffyovou.

Alois Serenyi se snažil pomoci desítkám českých občanů a jejich rodinám, které byly pronásledovány nacisty. Pomáhal jim jak z německého vězení, tak z finanční nouze. Svědčí o tom desítky písemných výpovědí. Ale ani jeho protinacistické postoje a vlastenecké chování, ani česká výchova a studium na české Karlově univerzitě, neochránilo hraběte před tendenčním poválečným nařčením z kolaborace a od následné konfiskace majetku. V květnu 1945 byla na luhačovický zámek uvalena národní správa a Alois Serényi byl zatčen a držen v pracovním táboře v Uherském Brodě.
Zkonfiskovány byly Serényiům zámky Lomnice u Tišnova a Luhačovice. Co se týče lázní Luhačovice, založil Aloisův tatínek Otto již v roce 1902 vložením svých nemovitostí a za účasti českých lékařů a jejich know-how akciovou společnost, čímž byly lázně modernizovány. Jak Otto tak Alois se aktivně podíleli ve správní radě lázeňské společnosti a rodina vlastnila většinu akcií. Restituce akcií ale nebyla zákonem stanovena. I když k vyvlastnění na základě dekretu 12/1945 nemohlo právoplatně dojít, nýbrž k němu došlo až v komunistickém režimu. Když byl Alois Serényi v roce 1945 zatčen a internován, jeho druhé manželky se ujala luhačovická švadlena Aloisie Vítková (*1915 † 2006) a až do března 1948, kdy manželé Serényiovi opustili republiku, jí poskytovala útočiště. Až do konce svého života poté usilovala o rehabilitaci Serényiových.


Alois hrabě Serényi a		jeho druhá manželka Zuzana

Trestní řízení vůči Aloisi Serenyimu v březnu 1947 skončilo úplným zproštěním viny ze všech nařčení. V roce 1991 vznesla nejmladší dcera Aloise Serényiho Isabella restituční nárok na vrácení zámků Lomnice a Luhačovice. Na základě zmiňovaných skutečností vydal zlínský krajský úřad v roce 2016 deklaratorní potvrzení o tom, že Alois Serenyi československé občanství nikdy nepozbyl. Tím se restituční nároky potomků rodu staly oprávněnými a pozemky a budovy na Luhačovicku a Lomnicku, které stát rodu po 2. světové válce zabavil, se začaly vracet do jejich rukou. Ke stejným závěrům, ke kterému došel krajský úřad v roce 2016, dospělo podobné šetření již v březnu 1946. Tehdy ovšem komunistický ministr vnitra bez odůvodnění (a v rozporu s celým spisem a návrhem právního oddělení ministerstva vnitra) odmítl vydat s výsledkem šetření svůj souhlas. Proti tomuto rozhodnutí podané stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu byl uznán odkladný účinek, jenže Nejvyšší soud už nemohl opravit zapírání práva, protože byl v komunistickém režimu jako buržoazní zrušen.