Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Český šlechtický kříž (německy: Böhmisches Adelskreuz) bylo rakouské vyznamenání, udělené císařem Františkem I. dne 3. května 1814 příslušníkům šlechtické české gardy, kteří jej doprovodili do dobyté Paříže. Český šlechtický kříž sloužil za vzor Řádu Bílého lva zřízeného v Československu r. 1922.“ Zobrazit celý citát »

Český šlechtický kříž

PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.

Hrad Krakovec je znám pobytem Jana Husa před odjezdem do Kostnice

Zámek Mělník, který je spjat se sv. Ludmilou, Karlem IV. a rodem Lobkowiczů

Zámek Loučeň spjatý s českou větví rodu Thurn-Taxisů

Serényi, Alois *1893 † 1957

24. 8. 2019 | Drocár Jan | Osobnosti

OTEC Otto Jan hrabě Serényi *23.9.1855 Luhačovice † 27.12.1927 Brno	MATKA Leopoldina hraběnka z Harrachu *4.1.1872 Vídeň † 30.7.1917 Brno
Alois (Luis) hrabě Serényi *13.9.1893 Luhačovice † 26.4.1957 Vídeň
Člen rodu Serényi Alois, přezdívaný Luis, bojoval v 1. světové válce v Haliči a na Balkáně a po smrti otce převzal v roce 1927 správu velkostatků Lomnice u Tišnova a Luhačovice, silně postižených pozemkovou reformou. S manželkou Markétou měli čtyři děti, ale roku 1939 bylo manželství rozvedeno. Markéta s dětmi žila po rozvodu s dětmi na zámku v Lomnici a následně v Praze, odkud po roce 1945 odešli do rakouského exilu. V roce 1939 podepsal Alois společně s dalšími 84 zástupci z celkem 33 rodů české zemské šlechty Prohlášení české a moravské šlechty v září 1939, ve kterém se přihlásili k českému národu. Deklarace byla určena předána státnímu prezidentu dr. Emilu Háchovi. Pokračování nížeji:
1. oo 10.9.1921 Březnice (rozv. 3.10.1939)
MANŽELKA Markéta hraběnka Pálffyová *6.9.1902 Březnice † 4.10.1979 Salzburg
OTEC MANŽELKY Jan Nepomuk hrabě Pálffy *10.10.1872 Retzhof † 11.5.1953 Graz	MATKA MANŽELKY Ferdinanda hrab. Wurmbrand-Stuppach *23.6.1972 Töscheldorf † 2.1.1954 Graz
POTOMCI
Marie Anna hraběnka Serényiová Otto Louis hrabě Serényi Leopoldina hraběnka Serényiová Isabella hraběnka Serényiová	19.8.1922 Luhačovice † 19.11.2002 Salzburg 26.9.1923 Luhačovice † 7.12.1957 Ocholt 7.11.1925 Luhačovice † 2005 místo 5.4.1927 Luhačovice † 18.8.2019 Lomnice
2. oo říjen 1939 Brno
MANŽELKA Zuzana baronka Offermannová *19.9.1919 Vídeň † 2003 pocházela z rodu Offermannů, kdysi významné a dnes již zapomenuté brněnské měšťanské rodiny známé napříč Evropou, rodiny brněnských textilních podnikatelů. Motto v jejich erbu: Vděčný, věrný a pravdivý
OTEC MANŽELKY Edwin baron Offermann *21.2.1894 Brno † 5.3.1971 místo	MATKA MANŽELKY Eugenie hraběnka Meraviglia-Crivelli *25.8.1896 Vysoké Mýto † 27.2.1948 místo
Zuzana rozená baronka Offermannové se v roce 1960 podruhé vdala a jejím manželem byl Guillaume Chevalier Stas de Richelle (*27.4.1896 Brusel † 27.9.1963 Brusel)

Pokračování:

Německá okupační správa vyvíjela na příslušníky šlechtických rodů velmi silný nátlak, aby se přihlásili k německé národnosti. V případě Aloise Serényiho, signatáře šlechtického prohlášení ze září 1939, nátlak na přijetí německého občanství vyvrcholil zatčením jeho správce a dalších pěti luhačovických občanů gestapem jako rukojmí. Dosáhnout jejich propuštění a zabránit dalším perzekucím bylo v tu chvíli možné jenom přijetím německé příslušnosti. Současně i tímto krokem byly lázně Luhačovice ušetřeny germanizace a povedlo se zároveň podržet po celou dobu německé
okupace v sezóně 1 600 pracovních míst.

Alois hrabě Serényi s první manželkou Markétou hraběnkou Pálffyovou.

Alois Serenyi se snažil pomoci desítkám českých občanů a jejich rodinám, které byly pronásledovány nacisty. Pomáhal jim jak z německého vězení, tak z finanční nouze. Svědčí o tom desítky písemných výpovědí. Ale ani jeho protinacistické postoje a vlastenecké chování, ani česká výchova a studium na české Karlově univerzitě, neochránilo hraběte před tendenčním poválečným nařčením z kolaborace a od následné konfiskace majetku. V květnu 1945 byla na luhačovický zámek uvalena národní správa a Alois Serényi byl zatčen a držen v pracovním táboře v Uherském Brodě.
Zkonfiskovány byly Serényiům zámky Lomnice u Tišnova a Luhačovice. Co se týče lázní Luhačovice, založil Aloisův tatínek Otto již v roce 1902 vložením svých nemovitostí a za účasti českých lékařů a jejich know-how akciovou společnost, čímž byly lázně modernizovány. Jak Otto tak Alois se aktivně podíleli ve správní radě lázeňské společnosti a rodina vlastnila většinu akcií. Restituce akcií ale nebyla zákonem stanovena. I když k vyvlastnění na základě dekretu 12/1945 nemohlo právoplatně dojít, nýbrž k němu došlo až v komunistickém režimu. Když byl Alois Serényi v roce 1945 zatčen a internován, jeho druhé manželky se ujala luhačovická švadlena Aloisie Vítková (*1915 † 2006) a až do března 1948, kdy manželé Serényiovi opustili republiku, jí poskytovala útočiště. Až do konce svého života poté usilovala o rehabilitaci Serényiových.


Alois hrabě Serényi a		jeho druhá manželka Zuzana

Trestní řízení vůči Aloisi Serenyimu v březnu 1947 skončilo úplným zproštěním viny ze všech nařčení. V roce 1991 vznesla nejmladší dcera Aloise Serényiho Isabella restituční nárok na vrácení zámků Lomnice a Luhačovice. Na základě zmiňovaných skutečností vydal zlínský krajský úřad v roce 2016 deklaratorní potvrzení o tom, že Alois Serenyi československé občanství nikdy nepozbyl. Tím se restituční nároky potomků rodu staly oprávněnými a pozemky a budovy na Luhačovicku a Lomnicku, které stát rodu po 2. světové válce zabavil, se začaly vracet do jejich rukou. Ke stejným závěrům, ke kterému došel krajský úřad v roce 2016, dospělo podobné šetření již v březnu 1946. Tehdy ovšem komunistický ministr vnitra bez odůvodnění (a v rozporu s celým spisem a návrhem právního oddělení ministerstva vnitra) odmítl vydat s výsledkem šetření svůj souhlas. Proti tomuto rozhodnutí podané stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu byl uznán odkladný účinek, jenže Nejvyšší soud už nemohl opravit zapírání práva, protože byl v komunistickém režimu jako buržoazní zrušen.