Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

♣♣♣ 

Karel VI. Schwarzenberg se spisovatelské a publicistické činnosti se věnoval již před válkou, ale až v exilu rozvinul svoji práci naplno. Psal převážně česky, ale také německy a anglicky. Část jeho práce však stále zůstává v rukopisech. Historii a heraldiku studoval u prof. Josefa Pekaře. Po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 odešel Karel VI. s rodinou z republiky do rakouského exilu.

Podpis Karla VI. Schwarzenberga pod Prohlášením české a moravské šlechty v září r. 1939 .

Karel VI. se účastnil se také audience u nového prezidenta Emila Háchy, kterému zástupci české zemské šlechty 24.1.1939 přišli potvrdit to, co již předtím deklarovali 17.9.1938 Edvardu Benešovi. Toto ústní potvrzení předchozího postoje nebylo vydáno písemně, je ale považováno za Druhou šlechtickou deklaraci. Signatář 3. šlechtické deklarace, která se nazývala Prohlášení české a moravské šlechty v září r. 1939 a byla poprvé veřejně prezentována  7.9.1939. Signatáři poté deklaraci podepisovali postupně a samostatně, protože za protektorátu byl  zákaz sdružování občanů ve větším počtu. Po podepsání dokumentu 85 šlechtici z 33 rodů bylo prohlášení, které bylo napsáno formou dopisu, doručeno prezidentovi Emilu Háchovi.

♣♣♣

Karel VI. Schwarzenberg (*1911 † 1986) se svým otcem Karlem V. (*1886 † 1914).

Praha 30.6.1934 – Antoineta princezna z Fürstenbergu a Karel VI. kníže Schwarzenberg – svatba

Karel VI. (*1911 † 1986) a Antoineta (*1905 † 1988) s dětmi: zleva Karel VII. (*1937 † 2023),  Anna M. Karolina (*1946), Bedřich (*1940 † 2014) a Marie Eleonora (*1936).

Karel VI. a Karel VII.

WIKIPEDIE:

Karel VI. Schwarzenberg, německy Karl Friedrich Maria Joseph Johann von Nepomuk Cyrill Method Fürst zu Schwarzenberg (5. července 1911 Čimelice – 9. dubna 1986 Vídeň) byl český spisovatel, heraldik a kníže z orlické větve rodu Schwarzenbergů. Za druhé světové války bojoval proti nacismu a po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 odešel z republiky do exilu.

Český politik Karel Schwarzenberg byl jeho syn.

Činnost

Spisovatelské a publicistické činnosti se věnoval již před válkou, ale až v exilu rozvinul svoji práci naplno. Psal především česky, ale také německy a anglicky. Část jeho práce však dodnes zůstává v rukopisech. V mládí psal též pod pseudonymy Bojna či Středa. Politicky smýšlel nacionalisticky a konzervativně, podle slov svého syna byl royalista a také sympatizoval se zelenou politikou, kterou považoval za principiálně konzervativní téma.

Život

Narození a dětství

Narodil se 5. července 1911 v Čimelicích jako Karel Bedřich Maria Josef Jan Nepomucký Cyril Metoděj kníže ze Schwarzenbergu, první syn Karla V. (26. února 1886, Praha – 6. září 1914, Vukovar) z orlické
sekundogenitury Schwarzenbergů a Eleonory roz. hraběnky Clam-Gallasové (4. listopad 1887 Frýdlant – 31. květen 1967 Vídeň), vnučky Eduarda Clam-Gallase. Již ve třech letech o svého otce přišel, když Karel V. zemřel na úplavici jako nadporučík hulánů rakousko-uherské armády u Vukovaru na
srbské frontě první světové války. Jeho matka se později znovu provdala za Zdenko Radslava Kinského z hraběcího rodu Kinských. Ještě jako dítě se tedy stal šestým knížetem sekundogenitury, ovšem v roce 1918 bylo v Československu šlechtictví s tituly oficiálně zrušeno.

Vzdělání a činnost

Maturoval roku 1929 na pražském Akademickém gymnáziu. Dále studoval v Praze nejprve lesnictví na pražské technice a potom historii a heraldiku u  prof. Josefa Pekaře.

Roku 1933 se Karel VI. ujal správy rodového majetku a v roce 1934 si vzal za manželku Antonii Leontinu z Fürstenbergu. Manželé měli čtyři potomky – Marii Eleonoru, Karla Jana Nepomuka, Bedřicha a Annu M. Karolinu.

Ve 30. letech se zapojil do činnosti Hnutí za nové Československo (známé též jako Vlajka). Prvorepubliková Vlajka byla hnutí československého nacionalismu a fašismu, vymezující se proti kapitalismu, marxismu a německému nacismu. Vystupovala i proti Židům, i když převážně umírněněji než nacisté. Po roce 1938 nastupující pronacistická garnitura Vlajky Schwarzenberga v době Mnichovské krize a bez jeho vědomí navrhla za svého kandidáta na novou hlavu státu. Schwarzenberg se od tohoto návrhu distancoval a Vlajku opustil.

V době narůstající sudetoněmecké krize, která později vyústila v mnichovskou dohodu, zformuloval text první z Deklarací české šlechty v letech 1938 a 1939 – Prohlášení příslušníků historické šlechty, které v září 1938 prezidentu Edvardu Benešovi předala skupina 12 představitelů šlechtických rodů, vedená Karlovým nevlastním otcem Zdenko Radslavem Kinským. Šlechtici se v prohlášení postavili za nedotknutelnost historických hranic českého státu a vyjádřili věrnost starých českých rodů Československé republice v době jejího ohrožení. Karel Schwarzenberg byl také účastníkem druhé šlechtické deklarace v lednu 1939.

V době nacistické okupace

Po obsazení zbytku Československa nacistickým Německem v březnu 1939 se Karel VI. odmítl stát říšským občanem a dále se hlásil k české národnosti. Doložil to v září 1939 svým podpisem třetí šlechtické deklarace, Národnostního prohlášení české šlechty, jehož hlavním autorem byl jeho bratr František Schwarzenberg. Prohlášení podepsalo navzdory nátlaku nacistů přes 80 českých šlechticů.[5] Karel VI. proto patřil mezi šlechtice, na jejichž majetek zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich uvalil nucenou správu.

Karel VI. a jeho rodina byli přinuceni odejít ze svého sídla na hradě Orlík do malého zámku v Čimelicích, kde se věnoval psaní historických prací. V dubnu 1945 se na jeho popud vytvořil čimelický ilegální obecní národní výbor, který se připravoval na protiněmecké povstání. Karel VI. a jeho nevlastní bratr Norbert Kinský se následně účastnili květnového povstání v Čimelicích. Karel VI. se například podílel na odzbrojení maďarských vojáků ubytovaných v hostinci Na Knížecí. Během povstání se Karel VI. zranil při nehodě na motocyklu. Při jednání o kapitulaci jednotek SS, vedených generálem von Pücklerem, ho zastupoval jeho nevlastní bratr Norbert Kinský.

Dne 4. června 1945 byl zvolen předsedou Revolučního národního výboru v Čimelicích. Vedl ho téměř rok. Po válce sice opět právoplatně převzal kontrolu nad veškerým svým majetkem, ale již v roce
1948 byl majetek orlické větve Schwarzenbergů zcela zabaven novým komunistickým režimem Československa.

Odchod po roce 1948

V prosinci 1948, již delší dobu po komunistickém převratu, se Karel VI. a jeho manželka Antonie Schwarzenbergová s těžkým srdcem rozhodli pro odchod do rakouského exilu po vydání zvláštního zákona kvůli konfiskaci majetku rodu Schwarzenbergů (zákon č. 143/1947 Sb. přijatý v červenci 1947, tzv. Lex Schwarzenberg).

V Rakousku se Karel VI. věnoval převážně správě schwarzenberského archivu na zámku
Obermurau v obci Murau ve Štýrsku, nicméně značnou pozornost nadále věnoval také českým dějinám. Byl obnovitelem a prvním českým velkopřevorem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského od založení českého velkopřevorství roku 1937 až do roku 1973. Poté přijal titul emeritního velkopřevora. (Duchovním převorem byl poté František Lobkowicz, bratr bývalého poslance za TOP 09 Jaroslava Lobkowicze). V emigraci oživil činnost českého velkopřevorství Maltézského řádu, jehož majetek na území Československa byl zestátněn.

Konec života

Karel VI. zemřel 9. dubna 1986 ve Vídni, aniž se dočkal Sametové revoluce roku 1989 a kýžené možnosti trvalého návratu do vlasti.

Rodina

Karel VI. se oženil 30. června 1934 v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze s princeznou Antonií Leontinou z Fürstenbergu (12. leden 1905 Brusel – 24. prosinec 1988 Vídeň), dcerou Karla Emila z Fürstenbergu (16. únor 1867 Praha – 21. únor 1945 Strobl am Wolfgangsee) a jeho manželky (sňatek 23. červenec 1902 Keszthely) Márii Festetics de Tolna (24. květen 1881 – 2. březen 1953). Narodily se jim 4 děti (2 synové a 2 dcery):

1. Marie Eleonora Anna Anastázie Terezie (*11.4.1936 Praha) ∞ (26.1.1969 Vídeň) Leopold-Bill von Bredow (*2.1.1933 Postupim)

2. Karel VII. Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas (10.12.1937 Praha – 12.11. 2023 Vídeň), 12. kníže ze Schwarzenbergu, 17. vévoda krumlovský, adoptován v roce 1960 Jindřichem ze Schwarzenbergu (29.1.1903 Bratislava – 18.6.1965 Vídeň) z primogenitury ∞ (22.4.1967 Seefeld in Tirol, rozvedeni 1988, opět ∞ 22.8.2008 Obermurau, Štýrsko) Tereza z Hardeggu (*17.2.1940 Vídeň) 1. Jan Nepomuk Ondřej Jindřich Josef Karel Ferdinand Jan Evangelista Tři Králové Achaz Michael Maria (*13.12.1967 Vídeň), 13. kníže ze Schwarzenbergu, 18. vévoda krumlovský; I. ∞ (20.3. 2010 Neuberg an der Mürz, Štýrsko; rozv.) Diana Alžběta z Orgovanyi-Hansteinu (*1971 Vídeň)
II. ∞ (duben 2017 Obermurau) Francesca Riario-Sforza
2. Anna Karolina Antoinette Alžběta Terezie Olga Adelheid Marie (*16.12.1968 Vídeň) ∞ (civilně 28. 7. 1997 Londýn, církevně 6.8.1997 Murau) Peter Morgan (*10.4.1963 Londýn-Wimbledon)
(3. Karel Filip Arnošt Ferdinand Alwig Kilián (*12.5.1979 Vídeň), přijal příjmení Prinzhorn po svém biologickém otci Thomasu Prinzhornovi (*5.3.1943 Vídeň), který ho v roce 1987 adoptoval)

3. Bedřich Karel Josef Jan Nepomuk Antonín Bartoloměj Felix Juda Tadeáš Konrád z Parzhamu (24.8. 1940 Praha – 13.4.2014, pohřben v Orlíku nad Vltavou) ∞ (12.10.1984 Curych) Regula Brigitta Schlegel (*16.4.1956 Curych)
1. Marie-Helene Antoinette Tereza Maximiliána (29.4.1987 Curych – 18.5.2019 Curych)
2. Ferdinand Karel Bedřich Jan Nepomuk Jakub Alexius (*17.7.1989 Curych), byznys developer pro region Beneluxu, Francie a Itálie v mladoboleslavské Škodě Auto, jednatel firem Schwarzenberská správa Nový dvůr a Schwarzenberský dům
4. Anna Marie Karolína Ignácie Terezie (*31.7.1946 Praha) ∞ (21.12.1979, Vídeň, církevně 19.1.1980) Elmar von Haxthausen (*20.10.1925 Bökerhof).

Dílo

– Lancknechta Bedřicha Schwarzenberga Španělský deník a Zrození revolucí (1934) – přepracovaný text od Bedřicha Schwarzenberga, nejstaršího syna Karla Filipa I.
– Obrazy českého státu (1939)
– Heraldika 1. vydání, Praha, (1941), 2. vydání (reprint) Ars collegium, Uherské Hradiště
– Písně českého státu (1976)
– Obrana svobod (1991)
– Torzo díla (2007) – dílo vydané a sebrané posmrtně Martinem C. Putnou
– Esej České hereze – na stránkách Katolická kultura Archivováno 7. 11. 2012 na Wayback Machine.