Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

 Bedřich Josef Jan Celestin princ ze Schwarzenbergu

*6.4.1809 Vídeň † 27.3.1885 Vídeň
kníže-kardinál, O.Melit., ThDr.
arcibiskup salzburský (1835-1850), 27. arcibiskup pražský (1850-1885)

Bedřich byl nejmladším synem
Josefa II. knížete ze Schwarzenbergu (*27.6.1769 † 19.12.1833)
a Pauliny, rozené vévodkyně z Arenbergu  (*2.9.1774 †1.7. 1810).

vévoda krumlovský Josef II. kníže Schwarzenberg byl zakladatelem  hlubocko-krumlovské  primogenitury rodu		Paulina nešťastně zahynula během požáru na svatbě francouzského císaře Napoleona I. a rakouské princezny Marie Louisy v Paříži

Bedřich pocházel z deseti dětí, měl šest sester a tři bratry (jeden z nich zemřel ale hned po narození). Nejstarším bratrem byl dědic primogenitury vévoda krumlovský Jan Adolf kníže Schwarzenberg
(*1799 † 1888) a prostřední bratr  Felix (*1800 † 1852) byl od října 1848
rakouským ministerským předsedou.

Životopis

Kardinál nejprve studoval filosofii, pak rok práva ve Vídni, posléze tři roky teologii v Salzburgu a pak ještě jeden rok ve Vídni, načež pokračoval ve studiích až do dosažení titulu doktora teologie. Dne 25.7.1833 byl vysvěcen na kněze a svou primici sloužil dne 25.8.1833 v Českém Krumlově. Brzy nato posloužil vlastnímu otci svátostmi umírajících. Poté se stal kaplanem dómské fary v Salzburgu a domicellarem tamní kapituly. Dne 24.9.1835 byl ve 26 letech zvolen v kapitule salzburským arcibiskupem a biskupské svěcení přijal dne 1.5.1836 v Tridentu.
V Kristových letech byl dne 24.1.1842 papežem Řehořem XVI. V tajné konsistoři kreován kardinálem Svaté církve římské titulem u sv. Augustina. Za svého salzburského episkopátu dal v roce 1848 vystavět zčásti ze svých prostředků kostel sv. Karla a chlapecký seminář a také založil několik nemocnic pro milosrdné sestry kongregace sv. Vincence z Pauly.  Ve dnech 29.4.-20.6.1849 předal biskupské konferenci ve Vídni za účasti 29 biskupů a čtyř kanovníků zastupujících zaneprázdněné nebo nemocné biskupy. Konference zpracovala pojetí vztahu církve a státu,  které bylo zveřejněno pastýřským listem ze dne 17.6.1849, v němž biskupové žádali svobodu církve a zároveň odsoudili revoluční myšlenky jako zhoubné ideje nové doby.

ukázka ze schwarzenberského rodokmenu – Bedřich je označen zeleným kroužkem

 Po smrti arcibiskupa Schrenka podali Pražané vídeňskému nunciovi žádost, aby byl Schwarzenberg přeložen do Prahy. Tuto nabídku však přijal až na přání papeže Pia IX. Dne 13.12.1849 byl jmenován metropolitou pražským, dne 20.5.1850 potvrzen Svatým Otcem a dne 15.8.1850 byl v novém úřadě v katedrále sv. Víta slavně nastolen. Hned po svém nástupu na stolec sv. Vojtěcha prodal panství Příbram státu, který poté na tamějším zámku zřídil báňskou akademii. Císařské patenty z roku 1850 znamenaly definitivní konec josefinismu. Tím, že bylo zrušeno Placetum Regium, došlo k uvolnění styku biskupů s římskou kurií. Došlo i ke zrušení státní cenzury při publikování papežských listin, byla obnovena církevní soudní pravomoc a biskupové se stali svrchovanými pány ve vnitřních záležitostech církve. Dne 18.8.1855 byl mezi Sv. Stolcem a Rakouskem uzavřen konkordát, který zaručoval církvi svobodu a vliv na školství v monarchii, ale panovník získal právo jmenovat biskupy. Na pražské universitě však došlo již roku 1853 de facto ke zrušení dosavadní praxe, kdy kníže – arcibiskup pražský byl zároveň i kancléřem university. Na druhé straně však byl roku 1855 v Praze založen nový chlapecký konvikt. V roce 1859 zahájila činnost Jednota pro dostavění chrámu sv. Víta a téhož roku (11.9.) prohlásil papež Pius IX. moravského mučedníka Jana Sarkandera za blahoslaveného.

Ve dnech 9.-24.9.1860 uspořádal arcibiskup Schwarzenberg v Praze církevní synodu české provincie, přičemž zavedl kněžské exercicie, nařídil sv. misie a následně konal visitace. Dne 11.4.1861 podal návrh, aby byl císař František Josef I. požádán, aby se dal korunovat na českého krále a nechal se poté zvolit členem deputace, která žádost panovníkovi ve Vídni přednesla. V roce 1861 založil Spolek sv. Bonifacia k podpoře katolíků v protestantských zemích a bratrstvo sv. Michala k podpoře Svatého Otce. Téhož roku 1861 bylo založeno Dědictví sv. Prokopa na podporu vydávání českých vědeckých spisů pro kněze i laiky a roku 1862 pak došlo k založení Dědictví sv. Vojtěcha na podporu nemajetných kněží.

nedostavěná katedrála sv. Víta od západu za královské korunovace Ferdinanda V. (7.9.1936)

Ve dnech 9.-24.9.1860 uspořádal arcibiskup Schwarzenberg v Praze církevní synodu české provincie, přičemž zavedl kněžské exercicie, nařídil sv. misie a následně konal visitace. Dne 11.4.1861 podal návrh, aby byl císař František Josef I. požádán, aby se dal korunovat na českého krále a nechal se poté zvolit členem deputace, která žádost panovníkovi ve Vídni přednesla. V roce 1861 založil Spolek sv. Bonifacia k podpoře katolíků v protestantských zemích a bratrstvo sv. Michala k podpoře Svatého Otce. Téhož roku 1861 bylo založeno Dědictví sv. Prokopa na podporu vydávání českých vědeckých spisů pro kněze i laiky a roku 1862 pak došlo k založení Dědictví sv. Vojtěcha na podporu nemajetných kněží.

Za pobytu v Římě podepsalo roku 1862 v jeho římském bytě postupně 21 kardinálů a 244 biskupů prohlášení oddanosti Piu IX. Tehdy ho římský senát jmenoval římským šlechticem (nobilem) a patriciem. Ve dnech 1.-3.9.1863 konal v Praze diecézní synodu, a to první od roku 1605. Ve válečném roce 1866, ještě ne zcela vyléčen z těžké choroby, vyšel vstříc vítězným Prusům a vyprosil u nich, že česká metropole byla ušetřena.

Kardinál Schwarzenberg se zúčastnil I. vatikánského koncilu (1869-1870), na němž zvláštním memorandem žádal, aby sněm nevyhlašoval žádné nové články víry, zejména pak o neomylnosti papeže. Petici podepsalo ze 774 účastníků koncilu 136 biskupů (46 rakousko-uherských, 40 francouzských, 27 amerických, 16 východních a 7 italských). Ne,  že by byli zásadně proti tomuto dogmatu, ale v dané chvíli pokládali jeho vyhlášení za časově nevhodné. Když s papežovým svolením opustilo 61 biskupů koncil, aby nemuseli hlasovat proti, bylo dogma o neomylnosti papeže dne 18.7.1870 koncilem odhlasováno. Po jeho vyhlášení se kardinál Schwarzenberg připojil, spolu s ostatními koncilními otci,  k většině.

Dne 30.6.1870 vypověděla rakouská vláda Alfreda hraběte Potockého konkordát, přičemž záminkou se stalo připravované vyhlášení o neomylnosti papeže. V roce 1871 založili dokonce odpůrci tohoto dogmatu v severních Čechách podle německého vzoru starokatolickou církev, která byla roku 1877 uznána státem. Roku 1872 došlo také ke zbavení konfesijnosti pražské Karlo – Ferdinandovy university, kdy definitivně končí éra pražských arcibiskupů jako kancléřů university. Zároveň dochází (1871 – 1884) k postupnému úpadku církevního školství, kdy celkem třináct piaristických gymnasií přešlov Čechách a na Moravě do státní správy. Církvi zbylo jen osm učitelských ústavů, sedm gymnasií a několik národních a měšťanských škol. Květnové zákony z roku 1874 postavily církev opět pod státní dozor, ale zároveň i pod státní ochranu.

V roce 1873, v roce 900. výročí založení pražského biskupství, uspořádal kardinál Schwarzenberg slavnosti, při nichž dne 30.8. vysvětil starou zrestaurovanou část katedrály a dne 1.10. téhož roku posvětil základní kámen v pilíři na jihovýchodní straně příčné lodě ke stavbě nové části katedrály sv. Víta. V rámci oslav svolal i synodu, na níž byla zdůrazněna úcta k blahoslavenému Janu Sarkanderovi a k blahoslavené Anežce České, jejíž úctu potvrdil papež Pius IX. Dne 3.12.1874, kdy ji oficiálně beatifikoval. V roce 1878 se kardinál Schwarzenberg zúčastnil konkláve a po volbě Lva XIII. Dne 19.2.1878 navlékl novému pontifikovi v Sixtinské kapli na prst rybářský prsten. O dva roky později (30.9.1880) rozšířil tento papež liturgickou úctu ke sv. věrozvěstům Cyrilu a Metoději na celou církev tzv. rovnocenným svatořečením.

dostavba hlavního průčelí chrámu sv. Víta v roce 1887

V roce 1882 hlasoval kardinál Schwarzenberg v panské sněmovně pro rozdělení Karlo – Ferdinandovy university v Praze na českou a německou, přičemž společnou zůstala do roku 1891 jen teologická fakulta, protože si nepřál, aby byly národnostní třenice vnášeny mezi bohoslovce a duchovenstvo. V roce 1884 založil papež Lev XIII. v Římě kolej Bohemicum pro bohoslovce z českých zemí. Jako metropolita se zasloužil o výstavbu kostelů v Karlíně (1854), na Smíchově (1882) a o zahájení staveb chrámů na Žižkově a na Vinohradech.

Dne 6.1.1856 byla v Praze založena česká kongregace šedých sester III. řádu sv. Františka, která
s přispěním arcibiskupa Schwarzenberga a hraběnky Thysebaertové získala na Starém Městě dům
s přilehlým kostelem sv. Bartoloměje. Za jeho episkopátu byli do Čech znovu uvedeni jezuité, kteří si nejprve zřídili kolej v Bohosudově (1853) v litoměřické diecézi a později i residenci u sv. Ignáce na Novém Městě pražském (1866). Na Svaté Hoře u Příbrami byla zřízena kolej redemptoristů (1861), salesiánky se usadily v Chotěšově (1878) a do Emauz na Novém Městě pražském přišli beuronští benediktini (1880).

Kníže – arcibiskup Bedřich kardinál Schwarzenberg se politicky řídil programemčeské konservativní šlechty a rozhodně se stavěl za české státní právo. Vehementně však oponoval liberalismu podrývajícímu náboženství a přirozené autority. Stal se jediným kardinálem v dějinách české církevní provincie, který dosáhl purpuru před dosednutím na stolec sv. Vojtěcha. Byl nositelem velkokříže a čestným bailli řádu Maltézských rytířů (1855), nositelem velkokříže vévodského sasko – ernestinského domácího řádu, velkokříže uherského řádu sv. Štěpána a také toskánského řádu sv. Josefa.

Zemřel ve Vídni dne 27.3.1885 a dne 1.4.1885 byl pohřben do hrobky ve staré arcibiskupské (Pernštejnské) kapli katedrály sv. Víta v Praze. V její blízkosti dnes stojí jeho monumentální bronzová socha od Josefa Václava Myslbeka z let 1891 – 1895.

autor textu
Milan M. Buben:
Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů
vydal LOGIK s.r.o., Praha 2000
autor fotografie z chrámu sv. Víta
Jaroslav Betka