Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„Stručně základní genealogické pojmy“ Zobrazit celý citát »Genealogické a jiné pojmy
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Schlik, Leopold Antonín Josef *1663 † 1723
25. 10. 2023 | Drocár Jan | Osobnosti
OTEC František Arnošt hrabě Schlik *po 1623 místo † 16.8.1675 Řezno |
MATKA Marie Markéta hraběnka Ungnad von Weissenwolff *datum místo † 1661 místo |
Leopold Antonín Josef hrabě Schlik
*20.1.1663 † 10.4.1723 Vídeň ‡ Katedrála sv. Víta, Praha |
|
Hrabě Leopold Antonín Josef pochází ze starého šlechtického rodu Schliků. Byl politik, diplomat a voják. V roce 1689 plkovník dragounů, 1692 generálmajor, bojoval u Bělehradu, v roce 1701 tajný rada, 1712 polní podmaršálek, v roce 1713 se stal nejvyšším kancléřem Království Českého. V roce 1721 rytíř Řádu Zlatého rouna (č. 643). Statky: spor s bratrem o majorát. |
|
1. oo 12.7.1687 místo |
|
MANŽELKA Klára Rosalie hraběnka Kaunitzová |
|
OTEC MANŽELKY Lev Vilém hrabě Kounic *16.1.1614 místo † 31.10.1655 Brno |
MATKA MANŽELKY Marie Eleonora princezna z Dietrichsteinu *1.1.1623 Vídeň † 20.3.1687 Brno |
POTOMCI |
|
Josefa Marie Anna hraběnka Schliková |
*c. 1690 místo † 2.2.1728 Znojmo |
2. oo 6.2.1695 místo |
|
MANŽELKA Marie Josefa hraběnka Wratislavová z Mitrowicz |
|
OTEC MANŽELKY František Kryštof hrabě Wratislav z Mitrowicz *datum místo † 11.5.1689 Praha |
MATKA MANŽELKY Marie Alžběta hraběnka z Waldsteina *po 1644 místo † 1687 místo |
POTOMCI |
|
František Josef Jindřich I. hrabě Schlik Marie Josefa Filipina hraběnka Schliková |
*28.02.1696 † 09.01.1766 *24.10.1708 † 03.03.1761 |
♣♣♣
WIKIPEDIE:
Leopold Antonín Josef hrabě Šlik z Holíče a Pasounu (německy Leopold Anton Joseph Schlik zu Bassano und Weißkirchen; (10. června 1663 Ostrov – 10. dubna 1723 Praha) byl příslušník kopidlanské větve šlechtického rodu Šliků a císařský generální válečný komisař, vyslanec, polní maršál a nejvyšší kancléř Českého království v době války o španělské dědictví.
Původ
Mezi jeho předky patřili Jindřich Šlik z Holíče a Pasounu, předseda dvorské válečné rady z let 1644 až 1648. Narodil se jako syn Františka Arnošta Šlika (po 1623 – 16. srpen 1675) a jeho druhé manželky Heleny (Ester Maxmiliany) z Drahotuš (Traudischové; † 1700). Otec měl z prvního manželství s Markétou Ungnádovou ze Suneku syna Františka Josefa, který se v roce 1675 stal dědicem majorátu a Leopolda přežil o 17 let. Matka Helena se po smrti manžela podruhé provdala za Františka Taafeho z Carlingfordu z irského šlechtického rodu, s jehož kyrysnickým plukem se Leopold zúčastnil obléhání Nových Zámků a Ostřihomi, a tak patrně začala jeho válečnická kariéra.
Život a kariéran
Na počátku října 1698 do 26. ledna 1699 zastupoval generálmajor Šlik s Wolfgangem z Oettingen-Wallersteinu císaře Leopolda I. při karlovických mírových jednáních. Šlik se řadil mezi válečné vítěze v jižních Uhrách, a získal panství na uherských neoacquistánských územích od Neoacquistánské komise. V roce 1712 byl jmenován nejvyšším českým kancléřem a v roce 1721 rytířem Řádu zlatého rouna. Jeho politickým protivníkem byl princ Evžen Savojský. Jako nejvyšší kancléř Českého království měl na starost přípravy korunovace Karla VI. na českého krále v roce 1723, ale slavnosti se nedožil.
Smrt a náhrobek
Zemřel v Praze na krvácení do mozku a byl pochován v katedrále sv. Víta na Pražském hradě.
Jeho pyramidální náhrobek vytvořil v letech 1723–1725 František Maxmilián Kaňka (1674–1766) podle konceptu Konráda Adolfa von Albrecht nebo Josefa Emanuela Fischera z Erlachu (1693–1742),[zdroj?] autorem sochařské výzdoby náhrobku byl Matyáš Bernard Braun (1684–1738), na náhrobku pracovali také kameníci Domenico Antonio Rappa a Johann Ulrich Mannes, štukatér Tommaso Soldatti, umělé mramorování vytvořil Wilhelm Hennevogel a v neposlední řadě povrch upravil a pozlatil štafíř Johann Christoph Pauer.
Vybudování náhrobku inicioval a financoval císař Karel VI. Zprostředkovatelem byl prezident vídeňského dvorního stavebního úřadu Gundakar z Althannu (1665–1747).
Náhrobek se skládá z třech částí a je asi 9,20 metrů vysoký. Na konkávně vyklenutém soklu z tmavého mramoru je oslavný nápis a po stranách stojí dvě vázy. Střední část tvoří tumba z červeného mramoru, strany zdobí dvě zlacené olejové lampy a před tumbou leží heraldický lev, který v tlapě drží pozlacený zlomený meč, symbol smrti. Horní, sochařsky nejbohatší část tvoří červený obelisk, v jehož středu je oválný výklenek s mramorovou portrétní bustou zemřelého. Obelisk i výklenek jsou orámovány šedým mramorem. Na vrcholu obelisku je pozlacená koule, symbol věčnosti. Po straně obelisku vlevo stojí pískovcová socha bohyně moudrosti Minervy, která vavřínovým věncem korunuje zemřelého, a analogicky k tomu vpravo stojí dřevěná socha boha války Marta. Tyto dvě sochy připomínají Šlikovu úřednickou a vojenskou kariéru. Nad obeliskem vpravo se vznáší dřevěná socha okřídlené bohyně slávy Fáma, která hlásá slávu rodu, zatímco vlevo drží dvojice andílků šlikovský erb s korunkou. Pozadí obelisku tvoří zlatem lemovaná černá draperie. Na podstavci je dlouhý latinský nápis:
Majetek
Vlastnil Vokšice (1689 prodal bratrovi Františku Josefovi), Radim, Žabonosy u Kouřimi. Do roku 1697 vlastnil předměstský palác u Vídně v Josefstadtu, který vybudoval barokní architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu (1656–1723), a další rezidenci v Laxenburgu.
Rodina
Hrabě Šlik se oženil dvakrát. Nejprve 12. července 1687 s Klárou Rozálií z Kounic († 1693), vdovou po Jaroslavu Bernardovi z Martinic, a podruhé 6. února 1695 s Marií Josefou Vratislavovou, sestrou předchozího nejvyššího kancléře Jana Václava Vratislava z Mitrovic. Narodily se mu následující děti:
1. [z 1. manž.] Josefa Marie Anna (asi 1690 – 2. 2. 1728 Znojmo)
∞ (1711) Karel Josef Raduit de Souches (10. 8. 1684 – 22. 12. 1736 Vídeň)
2. [z 2. manž.] František Josef Jindřich I. (28. 2. 1696 – 9. 1. 1766)
∞ (18. 7. 1723 Praha) Marie Eleonora (nebo Eleonora Lucie z Trauttmansdorffu († 12. 3. 1769),
jejich děti:
1. František Josef (1724–1724),
2. Marie Anna (4. 12. 1725 – 4. 9. 1781) ∞ Alois Hager von Allensteig
3. Leopold Jindřich František (29. 6. 1729 Vídeň – 26. 6. 1770)
∞ (29. 1. 1754 Vídeň) Marie Antonie z Frankenbergu a Ludwigsdorfu (2. 1. 1728 – 14. 8. 1794 Vídeň)
4. Jindřiška (Henriette, 1734–1736)
5. Marie Franziska (* 2. 10. 1738)
6. Marie Vilemína (* asi 8. 12. 1739)
3. [z 2. manž.] Marie Josefa Filipina (24. 10. 1705 nebo 1708 – 10. 1. 1737[15] nebo 3. 3. 1761[16])
∞ (29. 4. 1723) Mikuláš Pálffy z Erdödu (24. 10. 1699 – 29. 1. 1734)
Syn a dědic František Jindřich byl císařským komořím (1710), od roku 1720 pracoval v české dvorské kanceláři jako dvorní rada, v roce 1723 byl císařem Karlem VI. pasován na svatováclavského rytíře, byl také tajným radou (1738), skutečným tajným radou (1742) a nejvyšším zemským maršálkem Českého království (1741–1746).
♣♣♣