Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

♣♣♣

Fr. Josef Jindřich hr. Šlik z Holíče a Pasounu		*23.5.1789 Praha † 17.3.1862  Vídeň

WIKIPEDIE:

František Josef Jindřich hrabě Šlik z Holíče a Pasounu, německy Franz Joseph Heinrich Graf Schlik zu Bassano und Weißkirchen (23. května 1789 v Praze – 17. března 1862 ve Vídni) byl generál rakouské
jízdy.

František Josef Jindřich hrabě Šlik z Holíče a Pasounu pocházel ze starobylého česko-německého rodu Šliků (Schlicků). Jeho otec Josef Jindřich hrabě Šlik (1751 – 1806) byl rakouským císařským velvyslancem u dánského královského dvora, poté také v Hesensku.

František Jindřich na přání otce nejprve studoval práva, ale po smrti otce ze studií odešel a roku 1809 vstoupil do armády. Jeho vojenská kariéra však započala již v roce 1808, kdy dvěma patenty císaře Františka I.vznikla rakouská c. k. zeměbrana. František Jindřich zřídil tři kumpanie zeměbranců ze svých panství, která sám vycvičil a velel jim v hodnosti nadporučíka.

Rakousko s Anglií, Sicílií a Sardinií vytvořily takzvanou „Pátou koalici“ proti Napoleonovi a 9. dubna 1809 Rakouské císařství vyhlásilo válku Francii, druhý den rakouská vojska vstoupila do Bavorska. Hrabě František Jindřich se s vypuknutím války vzdal velení svého zeměbraneckého oddílu a vstoupil do pluku kyrysníků knížete Alberta Saského jako poručík.

V bitvě u Aspern (21.– 22. května 1809), která skončila první porážkou Napoleona, se František Jindřich vyznamenal a byl povýšen na nadporučíka pluku Schwarzenberských hulánů a o několik dní později se stal pobočníkem inspektora jezdectva, generálmajora Ferdinanda hraběte z Bubna a Litic.

Po několika dílčích úspěchů rakouských oddílů v bitvě u Wagramu, francouzská vojska vytlačila Rakušany až ke Znojmu, kde se 11. července 1809 obě armády znovu střetly. Těchto bojů, včetně nejtěžších u Suchohrdel, se Šlik nezúčastnil, nicméně o den později, 12. července 1809, se již účastnil mírových jednání. Byl zprostředkovatelem mezi rakouským hlavním štábem a Napoleonem ve Vídni, s nímž se zde osobně několikrát setkal.

Podepsáním míru v Schönbrunnu 14. října 1809 se Rakouské císařství zavázalo ke spojenectví s Francií. František Jindřich Šlik byl povýšen do hodnosti rytmistra husarského pluku polního maršála Josefa Radeckého, nicméně s vysláním rakouského sboru knížete Schwarzenberga po boku Francouzů proti Rusku nesouhlasil a roku 1810 vystoupil z armádního velení.

Do armády se vrátil teprve po porážce Napoleona v Rusku, kdy nastoupil k pluku švališerů Jana Josefa z Klenové a Janovic.

Poté, co se 12. srpna 1813 k „Šesté protinapoleonské koalici“ přidalo i Rakousko, byl hrabě Šlik znovu přidělen ke štábní službě jako ordonanční důstojník císaře Františka I. U Vachova poblíž Lipska utrpěl od opilého ruského důstojníka vážné zranění hlavy, po kterém ztratil pravé oko.

Po vypuknutí vídeňské březnové revoluci roku 1848 byl jmenován vojenským guvernérem 3. armádního sboru v Krakově, na konci listopadu pak velitelem oddílu o síle 8000 mužů, který měl operovat u Dukly v Haličipři zmaření akce revolucionářů v Horních Uhrách. Se svými jednotkami vybojoval v zimním tažení několik vítězství nad početným zahlenmäßig überlegenen uherskými revolučními oddíly a poté u Košiczavelel ke strategickému ústupu. 5. září 1849 byl povýšen do hodnosti jízdního generála.

♣♣♣

VÁLKA.CZ

Tento potomek starobylého hraběcího rodu se narodil 23. května 1789 v Praze. Jeho otec Josef Jindřich hrabě Šlik (*1751, + 13.prosince 1806) působil jako diplomat a vyslanec Rakouska na dánském královském dvoře a později v Hesensku. Proto na přání otce nastoupil na studia práv. Ale po smrti otce se dal na vojenskou kariéru, která mu učarovala a vydržela plných 50 let.

V roce 1808, po zřízení zeměbraneckých jednotek, ze svých statků zřídil tři kumpanie zeměbranců, jež sám vycvičil a velel jim jako čerstvě povýšený nadporučík zeměbrany.

Dne 9. dubna 1809 Rakouské císařství vyhlásilo Francii válku a druhý den její armáda vstoupila do Bavorska. Na podporu této války vypuklo v Tyrolích povstání vedené Andreasem Hoferem a císařským dvorem. 2 Následně Rakousko s Anglií, Sicílií a Sardinií vytvořily takzvanou „Pátou koalici“ proti Napoleonovi.

František Jindřich hrabě Šlik vypuknutím války se vzdal velení svých zeměbraneckých kompanií a vstoupil jako poručík do kyrysnického pluku knížete Alberta Saského.

Několik dní nato si ho generálmajor Ferdinand hrabě Bubna z Litic, který v té době zastával funkci inspektora jezdectva (Remontierungs Inspektor), vybral za svého pobočníka.

Napoleon neváhal, rychle aktivoval svou armádu a táhl se 175 000 vojáky do Bavorska. A dne 22. dubna zvítězil nad arcivévodou Karlem Ludvíkem u Landshutu a Eggmühlu. Během následného ústupu rakouských vojsk z Bavorska se hrabě Šlik zúčastnil bojové šarvátky u Pasova. Napoleon dále táhnul Rakouskem, 13. května bez boje obsadil Vídeň a následně se snažil překročit Dunaj u ostrova Lobau. V následující bitvě u Aspern (21.– 22. května 1809), jež skončila první porážkou francouzského císaře Napoleona, se hrabě Šlik vyznamenal a byl povýšen na nadporučíka pluku Schwarzenberkových hulánů.

Napoleon se následně stáhl na ostrov Lobau, kde vyčkal příchodu italských posil pod velením Eugèna de Beauhernaise. Arcivévoda Karel Ludvík pouze reorganizoval svoje síly k novému střetnutí a vyčkával na levém břehu Dunaje. Nové střetnutí nastalo po ránu 5. července 1809, kdy Napoleonovy jednotky překročily 100 metrů široké rameno Dunaje. Francouzi pomalu tlačili rakouské jednotky k Wagramu. 3 První útok Francouzů večer 5. července Rakušané odrazili. Brzo ráno zaútočily obě armády na sebe současně.
Po dílčích úspěších rakouských sil dokázal Napoleon bitvu vyhrát a pronásledovat rakouské jednotky až ke Znojmu.

Kde se 11. července 1809 střetly zadní voje rakouské armády a přední voje francouzské armády. K nejtěžším bojům došlo u obce u Suchohrdel, kde se utkali francouzští kyrysníci pod velením generála Montbruna s hulány knížete Schwarzenberga. Tohoto střetnutí se nadporučík hrabě Šlik nezúčastnil.

Druhý den, 12. července 1809 odpoledne, bylo podepsáno příměří.

Hrabě Šlik se ale zúčastnil jednání o míru. Celkem sedmkrát cestoval mezi rakouským hlavním štábem a Vídní, kde dočasně sídlil Napoleon.

Několikrát se osobně setkal s Napoleonem a po podepsání míru 14. října 1809 v Schönbrunnu byl povýšen na rytmistra husarského pluku Josefa Radeckého. Poté jako pobočník již podmaršálka Ferdinanda hraběte Bubna z Litic doprovázel do Dalmácie, která byla následně postoupena Francii.

Po návratu z této cesty byl poslán nazpět k pluku Schwarzenberkových hulánů.

Podepsáním míru 14. října 1809 v Schönbrunnu se Rakouské císařství zavázalo k spojenectví s Francií.

V roce 1812 vyslalo pomocný sbor (pod velením Karla knížete Schwarzenberka) po boku Napoleonovy armády proti Rusku.

Proti tomuto spojenectví byl i rytmistr František Jindřich hrabě Šlik. V roce 1810 vystoupil z armády a tažení do Ruska se nezúčastnil.

Po porážce Napoleona v Rusku některé země opětovně uzavřely koalici proti Francii. Rytmistr František Jindřich hrabě Šlik znovu nastoupil vojenskou službu a byl zařazen k švališerkému pluku Jana Josefa z Klenové a Janovic. Po půlročním vyčkávání se k „Šesté koalici“ 12. srpna 1813 přidalo i Rakouské císařství. Hrabě Šlik byl opětovně přidělen ke štábní službě, a to jako ordonanční důstojník rakouského císaře Františka I.

Zúčastnil se bitvy u Drážďan ve dnech 26.–27. srpna 1813, kde byla rakouská armáda poražena. Poté spolu s ruskou gardou zadržoval postupujícího nepřítele u Pirny. Nakonec byl pronásledující francouzský sbor generála Vandamma v Čechách bitvou u Chlumce 29.–30. srpna 1831 zničen. Bitvy se též zúčastnil rytmistr František Jindřich hrabě Šlik.

Poté s postupující armádou bojoval u Varvažova. Pak se účastnil “Bitvy národů“ u Lipska ve dnech 16. –19. října 1813, a to v čele útočících ruských dragounů, s nimiž dvakrát odrazil útočící francouzskou jízdu. Zde byl vážně raněn opilým ruským dragounem, který si ho spletl s Francouzem. Při této bitce utrpěl krom těžké sečné rány do hlavy i ztrátu pravého oka.

Dalších bojů s Francouzi se již pro své zranění nezúčastnil a po nezbytné rekonvalescenci se do služby vrátil až v květnu či červnu 1814 v hodnosti majora husarského pluku arcivévody Ferdinanda.

V březnu 1815 Napoleon Bonaparte I. utekl z ostrova Elba a přistál ve Francii, kde posbíral své bývalé pluky. Armáda pod jeho velením vtrhla vstříc nepříteli do Belgie. Zde byla poražena v bitvě u Waterloo. Vojska Rakouského císařství se však bojů proti Francii nedočkala. Major František Jindřich hrabě Šlik velel divizionu svého husarského pluku arcivévody Ferdinanda.

Po skončení napoleonských válek František Jindřich hrabě Šlik nadále zůstal v armádě v hodnosti majora husarského pluku arcivévody Ferdinanda.

V roce 1820 byl převelen k husarského pluku krále württenberského. Zde byl v roce 1823 povýšen na podplukovníka a v roce 1830 na plukovníka. Tímto rokem se i pravděpodobně stává velitelem tohoto pluku.

Rokem 1835 je již v hodnosti generálmajora velitelem jezdecké brigády ve Slezsku.

Roku 1837 je převelen do Prahy.

V roce 1844 je povýšen do hodnosti polního podmaršálka a převelen na post velitele divize v Brně.

V roce 1848 je ustanoven vojenským guvernérem a velitelem III. armádní sboru v Krakově.

Po vypuknutí otevřeného povstání na podzim 1848 v Uhrách je poslán se svým sborem na jih, pomoci potlačit vzpurné Uhry. 4

Dnem 5. prosince 1848 se III. armádní sbor polního podmaršálka Františka Jindřicha hraběte Šlika vydal na pochod Dukelským průsmykem do Uher. 5

Dne 10. prosince 1848 sbor narazil na silné postavení nepřítele (10 000 mužů bývalého hauptmanna Polszky) před Košicemi u vesnice Budamér. Druhý den se hrabě Šlik rozhodl zaútočit plnou silou svých jednotek. Donutil nepřítele k ústupu a obsadil město Košice, které nechal opevnit.

Poté začal postupovat na jih k Debrecinu. Před městem Miskolc u vesnice Szikszó 28. prosince 1848 narazil na povstaleckou armádu generála Lazara Mészárose. 6, kterou porazil a donutil k ústupu.

Bohužel jeho sbor nebyl v této chvíli nikým posilován. Stáhnul se proto v posledních prosincových dnech na svou základnu do Košic. Kam ho následovala nyní výrazně posílená armáda generála Lazara Mészárose, který chtěl vydobýt zpět reputaci. K městu dorazil 4. ledna 1849, ale hrabě Šlik již se svým sborem na něho čekal a zaútočil na pochodovou formaci nepřítele a zcela ji rozprášil. Zvítězil, získal velikou kořist a o půl roku později mu byl za tuto akci udělen rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie. 7

Poté znovu provedl výpad na jih a 31. ledna 1849 dobyl město Tokaj. Opětovně byl nucen kvůli nedostatku záloh se stáhnout ke Košicím.

Uherské jednotky na přelomu ledna a února 1849 dokázaly III. armádní sbor polního podmaršálka hraběte Šlika odříznout od zásobovacích tras v Haliči. Rozhodl se proto opustit Košice a přidat se k hlavním silám rakouského císařství. Znamenalo to probojovat se horským terénem, průsmykem Jósafo k Budapešti, kde operoval hlavní svaz armády vedený maršálem Windisch–Graetzem. Cestou sváděl těžké ústupové boje s povstalci, nicméně 13. února 1849 navázal kontakt s armádou maršála Windisch–Graetze. Druhý den porazil nepřátelské oddíly u vesnice Tornalj, ale 24. února 1849 byl poražen u Pétervásáry.

Tuto porážku však hrabě Šlik odčinil již 27. února 1849 u Kápolné, kdy se střetly hlavní síly povstalců, vedené Henrykem Dembinskim, s armádou rakouského císařství maršála Windisch–Graetze. Hrabě Šlik udeřil se svým III. sborem na pravé křídlo nepřítele a spojil tak svůj sbor s hlavní částí armády. Tato bitva skončila porážkou povstalců.

Bohužel vrchní velitel rakouské armády maršál Windisch–Graetz nedokázal tohoto vítězství využít a během března a dubna 1849 dokázali povstalci zatlačit rakouskou armádu až k Budapešti. Sbor hraběte Šlika se zúčastnil ústupových bojů a poté bránil předsunuté pozice k Budapešti.

Po příchodu posil a přeskupení císařské armády na řece Váhu na přelomu května a června 1849 připadlo na polního podmaršálka Františka Jindřicha hraběte Šlika velení I. armádního sboru. S novým sborem prodělal v polovině června 1849 vítězné boje u vesnice Zamola a Czorna na Dunaji. Dne 28. června 1849 osobně vedl své jednotky do útoku na město Raab. Před zrakem císaře Františka Josefa I. a mnoha generálů (včetně ruského) dokázal během 15 minut ztéci nepřátelské postavení a dobýt město Raab.

Dne 30. června 1849 vybojoval další úspěšnou bitvu o Acs. Následně se spolu se svým sborem a hlavní armádou účastní bojů a obléhání pevnosti Komárno. V polovině července 1849 bylo i zde vítězně dobojováno a polovina poražené povstalecké armády ustupovala pod velením Arthur Gorgej na Vác. Druhá polovina pod velením György Klapky se stáhla do Komárna. Rakouská armáda poté postupoval na Szegedín. Na jejím levém křídle postupoval i I. sbor hraběte Šlika. Na začátku srpna překročil řeku Tisu severně od Szegedína a 4. srpna 1849 opětovně zvítězil u městečka Makó. Poté I. sbor hraběte Šlika zvítězil nad jednotkou povstalců vedenou Arthur Gorgej u Dreyspitz a Aradu. Dnem 13. srpna 1849 se nakonec povstalecká armáda postupně vzdala. 8

Za tyto úspěchy byl František Jindřich hrabě Šlik 5. září 1849 povýšen na generála jezdectva, stal se velitelem II. armádního sboru a zároveň zemským velitelem pro Moravu a Slezsko. V roce 1854 byl převelen do Haliče, kde převzal velení čtvrtého sboru.

V roce 1859 se rozhořely nové boje v Itálii. Se svým haličským IV. armádním sborem vytáhl do Přimoří, následně byl se sborem poslán do Benátské nížiny.

Po prvních porážkách Rakouska převzal 18. června 1859 velení 2. armády v Itálii.

Dne 24. června 1859 v bitvě u Solferina byla však rakouská armáda poražena. 9

Dne 11. července 1859 rakouský císař František Josef I. a francouzský císař Napoleon III. uzavřeli příměří.

Bitva u Solferina byla poslední bitvou generála jezdectva Františka Jindřicha hraběte Šlika z Holiče a Pasounu. Ještě koncem léta 1859 odchází do výslužby.

Umírá 17. března 1862 ve Vídni. Je pohřben v Libáni.

Vyznamenání:
Řád svatého Alexandra Něvského (ruský)
Řád svatého Vladimíra (ruský)
Řád svatého Stanislava (ruský)
Řád svaté Anny (ruský)
Řád Bílé Orlice (ruský)
Řád Guelfů (německý–hannoverský)
Řád Württemberské koruny (německý)
Vojenský řád Marie Terezie – Rytířský a Komandérský stupeň (rakouský)
Vojenský záslužný kříž (rakouský)
Velkokříž řádu Železné koruny (rakouský)
Dělový kříž (rakouský)
a další

Jan Drocár, 11. 10. 2023

e-mail: sefredaktor@historickaslechta.cz

Všechny články autora