Šlechtické citáty:
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Palacká, Marie *1833 † 1891
20. 3. 2023 | Drocár Jan | Osobnosti
OTEC František Palacký *14.6.1798 Hodslavice † 26.5.1876 Praha |
MATKA Terezie Měchurová *10.1.1807 Praha † 18.8.1860 Děčín |
Marie Palacká*18.4.1833 Praha † 29.3.1891 Řím |
|
Marie Riegrová rozená Palacká byla dcera Františka Palackého a manželka Františka Ladislava Riegera. Byla známá jako filantropka, zaměřená zejména na pomoc chudým matkám a dětem. | |
oo 15.8.1853 Praha, Chrám Panny Marie Sněžné |
|
MANŽELKA František Ladislav baron Rieger |
|
OTEC MANŽELKY Václav Rieger *1778 místo † 1841 místo |
MATKA MANŽELKY Terezie Barbora Wagenknechtová *1795 místo † 1869 místo |
POTOMCI |
|
Marie baronka Riegerová Libuše baronka Riegerová |
*10.10.1830 † 22.02.1908 *18.04.1833 † 29.03.1891 *21.06.1860 † 27.03.1930 |
♣♣♣
WIKIPEDIE
Marie se narodila v rodině historika Františka Palackého a jeho ženy Terezie Měchurové. Její starší bratr Jan (1830–1908) byl pozdější univerzitní profesor, geograf. Dne 15. srpna 1853 se provdala za Františka Ladislava Riegra, se kterým měla tři děti:
Marie Červinková-Riegrová (1854 – 1895) byla známá jako spisovatelka a libretistka
profesor Bohuslav Rieger (1857 – 1907) se proslavil jako právník Libuše Bráfová (1860 – 1930) pracovala v ženském hnutí, manželka Albína Bráfa Marie Riegrová byla aktivní v dobročinných a vzdělávacích spolcích v Praze. Výbor dam pod jejím vrchním vedením zřizoval a provozoval mateřské školy a jesle pro děti z nejchudších pražských rodin. První byla opatrovna u sv. Jakuba, otevřená r. 1869. Do roku 1889 pomáhala založit dalších patnáct mateřských škol; v roce 1890 do nich chodilo 2958 dětí od tří do šesti let, z toho 1117 dostávalo stravu a 1841 oblečení. Z iniciativy paní Riegrové vznikly i jesle pro děti od 1 roku (zpočátku od 1½ roku) do 3 let. V roce 1889 jich v Praze fungovalo šest; starali se v nich o 4934 odkojenců a 634 kojenců. Na financování se v letech 1869 – 90 utratilo 166.573 zlatých, především jako příspěvek města a soukromých dárců.
Byla členkou dozorčí komise nad vyučováním ručním pracím na dívčích školách a dozorčí komise Vyšší dívčí školy v Praze. Pomohla založit pokračovací dívčí školu. Vyjednala příspěvek 2000 zlatých ročně z pražského obecního rozpočtu pro chudé matky a novorozence. Podílela se i na úspěchu sbírky k výzdobě chrámu Cyrila a Metoděje v Karlíně, za což dostala papežský řád.
Za tuto činnost byla oceňována již během svého života, mimo jiné proto, že jí víc záleželo na prospěchu věci než na vlastní slávě. Široká veřejnost si její zásluhy uvědomila zejména po její smrti. Velkolepého pohřbu v Lobkovicích dne 7. dubna 1891 se účastnili zástupci Prahy, dalších českých měst, Národního divadla, Sokola a jiných organizací. 6. dubna byl založen výbor ke zřízení Fondu Marie Riegrové Palacké a shromážděna finanční částka, jejíž úrok byl určen k podpoře chudých matek a kojenců. Podobný spolek vznikl krátce poté i v Kolíně. Na Riegrovou s vděčností vzpomínaly tisíce rodin.
♣♣♣
Bc. René Loubek Diplomová práce
Marie Aloisie byla druhým dítětem Františka Palackého a jeho ženy Terezie, rozené Měchurové. Měla ještě bratra Jana, který byl o dva a půl roku starší. Byla vychována v duchu náboženské tolerance vyplývající z faktu, že otec byl protestant a matka katolička.
Silně ji ovlivnil zejména páter František Schneider, její domácí učitel náboženství, žák a vyznavač idejí Bernarda Bolzana. V duchu Bolzanova učení se snažila celý život prospívat svým bližním a své vlasti. Dostalo se jí důkladného domácího vzdělání, a to i díky dalším vynikajícím učitelům, jakými byli např. Václav Vladivoj Tomek či Bedřich Smetana. Díky častým pobytům v Nizze (Nice), kam jezdila s rodiči kvůli chatrnému zdraví matky, se naučila perfektně francouzsky a měla blízko k francouzské kultuře.
Ve svých dvaceti letech se po půlroční „korespondenční známosti“ (mezi Prahou a Nizzou) provdala v roce 1853 za otcova mladého spolupracovníka Františka Ladislava Riegra. V kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském je oddal 15. srpna P. František Schneider.
Novomanželé Riegrovi se zabydleli v malém novoměstském Mac Nevenově paláci, kde do té doby žil Mariin dědeček, advokát Jan Měchura († 1852) a současně i její rodiče (nyní Památník Fr. Palackého a Fr. L. Riegra, Palackého ul. 7, ve správě NM). Zde se Riegrovým během následujících sedmi let narodily tři děti: Marie (* 1854; později Červinková-Riegrová), Bohuslav (* 1857) a Libuše (* 1860; později Bráfová). Po narození třetího dítěte se v době politického uvolnění po pádu Bachova režimu začala Marie Riegrová intenzivně věnovat veřejným věcem, zejména praktické filantropické činnosti a úsilí o emancipaci žen.
Zasloužila se o zakládání jazykově českých mateřských škol pro děti z nejchudších rodin (první otevřena 1. ledna 1869 v prostorách kláštera u Sv. Jakuba), kde nacházely zaměstnání sociálně slabé mladé ženy. Prosazovala rozvoj ženského vzdělávání, byla jednou ze zakládajících členek Amerického klubu dam (při pozdějším Náprstkově muzeu). Byla to žena výjimečná svou opravdovostí, neokázalostí, smyslem pro povinnost, skromností a vytrvalostí, se kterou dokázala překonávat své nemoci. Páter Schneider o ní říkal, že má jen jedinou chybu: „schází ji trochu lehké mysli“. Pro svou ustaranost, kvůli tmavým šatům i brzkým šedinám byla nazývána „černou“ či „šedivou paní“. Stala se prototypem „první dámy“ předního politika, jejíž tradiční úlohou bývá od té doby starost o sociální problémy dětí, osob starých a nemocných.
Snad dal podnět k portrétování vážné hnědooké Márinky František Ladislav Rieger, který se do ní během roku 1852, před jejím podzimním odjezdem do Nizzy, zamiloval. Znal se s Josefem Mánesem už od roku 1849, kdy na sněmu v Kroměříži malíř nakreslil jeho známou kreslenou podobiznu, rozmnoženou vzápětí litograficky. Objednavatelkou Mariiny podobizny byla ale paní Terezie Palacká. V rodině se tradovalo, že portrét vznikl ještě před Márinčinou svatbou, nejspíše tedy roku 1852. Poznámka „asi 1852“ je také dodatečně připsána na krátký nedatovaný německý dopis Josefa Mánesa Márinčině matce, který jí malíř poslal spolu s obrazem. V českém překladu zní:„Milostivá paní! Posílám přiložený portrét a velmi prosím o prominutí za zpoždění. Avšak ani do této chvíle není obraz natolik suchý, jak bych si rád při odevzdání své práce přál. Cena olejového obrazu je 18 zlatých konvenční měny. Obraz je teď bez lesku, protože smí být nalakován až po pár týdnech, a protože já bych už v té době neměl být v Praze, je moje sestra ochotná to obstarat za mě. / V největší úctě se milostivé paní znamená nejoddanější Jos. Mánes“.
Marie Riegerová-Palacká byla česká filantropka zaměřující se na pomoc chudým, matkám a dětem. Aktivně působila v dobročinných a vzdělávacích spolcích. Patřila mezi laické sociální pracovnice. Při své práci v terénu využívala principy etnografického přístupu, který se neobešel bez reflexního deníku, poznámek, které částečně vystihují způsoby šetření v rodinách, které samy žádají o podporu a na rodiny vyhledávané sociálním pracovníkem. Volí proto vhodnou komunikaci a citlivý přístup. Rodina sama popisuje své problémy, vnímání reality. Během šetření jim nevnucovala žádná řešení, ale pomáhala rodině si uvědomit svoji situaci, která vyžaduje pomoc zvenčí. Zdůrazňovala nutnost rozlišit jednotlivé podpory.
Marie Riegerová považovala za důležité při návštěvách rodin zamyslet se nad způsobem šetření podle obsahu, rozlišuje žádosti na oznámené a zjištěné z terénu sociálním pracovníkem, při šetření volí citlivý přístup, aby nedocházelo k pocitům strachu a ponížení, metoda volného rozhovoru, kdy klient popisuje své problémy, tak jak je vnímá, nevnucuje svá řešení, i když to situace nabízí, s opatrností nastíní zjevné skutečnosti, jako chudobu aj., takticky rozhovor doplní otázkami, které napomohou odhalit nepřesnosti ve výpovědích jedinců. (rozlišit případně pravdu od lži), rozlišovat podporu finanční, hmotnou, jednorázovou, opakovanou, rozlišovat podporu u dětí na hmotnou, ale i mravní, rozlišovat podporu u dospělých, dále se zamýšlela nad mechanismy, které způsobily chudobu, ztráta zaměstnání, nemoc, nezodpovědnost, kdy jedinci neřeší svoji situaci a těží z dobročinnosti a pomoci druhých, a přitom si mohou pomoci sami.