---

Navigace webu publicistika:

---

Navigace webu dokumentace:

---

Vyhledávání:

---

 

OTEC František Antonín hrabě Nostitz-Rieneck *17.5.1725 Pakoměřice † 20.9.1794 Praha	MATKA Marie Alžběta hraběnka Krakowská z Kolowrat *8./15.4.1728 Vídeň † 25.8.1815 Praha
Jan Nepomuk hrabě Nostitz-Rieneck *24.3.1768 Praha † 22.10.1840 Praha
Jan Nepomuk hrabě Nostitz-Rieneck (německy Johann Nepomuk Graf von Nostitz-Rieneck) byl český šlechtic a rakouský generál z rodu Nostitzů. Byl devátým z jedenácti dětí nejvyššího purkrabí Františka Antonína hraběte Nostitze, majitele statků Falknov a Jindřichovice a jeho manželky Alžběty, rozené hraběnky Krakowské z Kolowrat, ovdovělé Libštejnské z Kolowrat. Otec měl úzké vazby na osobnosti první  generace českého národního obrození, domácími učiteli jeho dětí včetně Jana Nepomuka proto byli například Josef Dobrovský, František Martin Pelcl nebo Jaroslav Schaller. Jan Nepomuk byl c.k. komoří a tajný rada (1834). Vlastnil statky v severních Čechách a zámek Průhonice. Jeho hlavní rezidencí byl pražský palác v ulici Na příkopě. Byl patronem umění a spolu s dalšími šlechtici stál u zrodu Pražské konzervatoře resp. Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách, jejímž byl v letech 1810-1833 i 1. předsedou. Předsedou tak byl 23let, rezignoval 17.4.1833.
1. oo 27.1.1797 Karlsruhe
MANŽELKA Sofia Petrovna hraběnka Apraxina *1778 místo † 22.4.1802 Praha
OTEC MANŽELKY Petr Fjodorovič hrabě Apraxin *1728 místo † 1811/1813 místo	MATKA MANŽELKY Jelisaveta Kirillovna hraběnka Razumovská *15.12.1749 místo † 18.02.1822 místo
POTOMCI
Eduard hrabě Nostitz-Rieneck/01 Alžběta hraběnka z Nostitz-Rienecku/02 Karel hrabě Nostitz-Rieneck/03 Adelheida hrabě z Nostitz-Rienecku/04	*1797 † 1797 kojenec *17.02.1799 † 22.09.1884 *1801 † 1802 kojenec *01.04.1802 † 07.12.1887
2. oo 28.6.1803 Praha
MANŽELKA Antonie Josefa hraběnka Schliková  *18.3.1783 Praha † 18.8.1830 zámek Průhonice Byla manželova sestřenice.
OTEC MANŽELKY Josef Jindřich hrabě Schlik *11.11.1754 Vídeň † 13.12.1806 Kopidlno	MATKA MANŽELKY Maria Filipina Ludmila hraběnka z Nostitz-Rienecku *7.1.1764 Praha † 16.10.1813 Kopidlno
POTOMCI
Jan Nepomuk hrabě Nositz-Rieneck/05 Ota hrabě Nositz-Rieneck/06 Filipina hraběnka z Nostitz-Rieneck/07 Jan Josef hrabě Nositz-Rieneck/08 Albert František hrabě Nositz-Rieneck/09 Heřman hrabě Nositz-Rieneck/10 Zikmund hrabě Nositz-Rieneck/11	*datum † 1810 *datum † 1821 *27.11.1804 † 18.02.1876 *1805 † 1806 *23.08.1807 † 25.01.1871 *29.07.1812  † 27.12.1895 *01.08.1815 † 04.08.1890

♣♣♣

Johann Nepomuk hrabě Nostitz-Rieneck

Jan Nepomuk od mládí sloužil v armádě, proslul jako  účastník napoleonských válek, v nichž byl několikrát zraněn. V roce 1809 dosáhl hodnosti polního podmaršála, jako vrchní velitel jezdectva se vyznamenal v bitvě u Lipska. Komtur řádu Marie Terezie. Jeho strýc byl polní maršál hrabě Bedřich Moric hrabě Nostitz-Rieneck (*1728 † 1796). On sám vstoupil v roce 1784 jako kadet do Tereziánské vojenské akademie ve Vídni a od roku 1786 sloužil v armádě. Zúčastnil se války proti Turkům a za statečnost byl v roce 1791 povýšen na kapitána. Poté bojoval v Německu ve válkách proti revoluční Francii, vyznamenal se v několika bitvách, byl celkem pětkrát zraněn a rychle postupoval v hodnostech (podplukovník 1795, plukovník 1796). V roce 1796 armádu na několik let opustil a věnoval se správě statků v severních Čechách, které zdědil po strýci Bedřichu Mořicovi.
Do armády se vrátil v roce 1800 v hodnosti generálmajora, dostal pod velení jezdeckou brigádu a po roce 1803 působil jako velitel v Praze. Ve válce třetí koalice proti Napoleonovi vynikl v tažení na Dunaji, poté se zúčastnil bitvy u Slavkova.

Erb rodu podle německého malíře erbů Johanna Siebmachera (*1561 † 1611).

Kvůli zdravotním problémům ze starších zranění si Jan Nepomuk vyžádal dovolenou, která se protáhla na tři roky. Před kampaní v roce 1809 se znovu přihlásil do aktivní služby a byla mu udělena hodnost polního podmaršála. V bitvách u Wagramu a Aspern velel jezdeckým oddílům. U Aspern byl znovu zraněn a padli pod ním dva koně. Po prohrané válce se opět zotavoval ze starších zranění, žil v Praze a na svých statcích v Čechách. V roce 1813 se připojil k armádě soustředěné v severních Čechách a zúčastnil se tažení proti napoleonské armádě vracející se z Ruska. Vyznamenal se v bitvě u Drážďan, po níž obdržel Vojenský řád Marie Terezie a ruský Řád sv. Anny. V roce 1813 převzal velení sedmi jezdeckých pluků. Vynikl především v bitvě u Lipska rozhodujícím útokem spojeneckého jezdectva, v roce 1814 se pak uplatnil v pokračujících bojích ve Francii. V závěrečném tažení proti Napoleonovi během stodenního císařství velel jezdeckým zálohám. Na velké vojenské přehlídce spojeneckých armád v Dijonu 1.10.1815 jej car  Alexandr představil
vévodovi Wellingtonovi jako jednoho z nejlepších rakouských generálů.
Po skončení napoleonských válek požádal o dvouletou zdravotní dovolenou, která mu byla následně několikrát prodloužena a nakonec v roce 1821 odešel do výslužby.

Žil převážně v Praze, mezi jeho zájmy patřila hudba, sám se pokoušel komponovat. Jak bylo již výše uvedeno spolu s dalšími šlechtici včetně svého staršího bratra Bedřicha patřil k členům Jednoty pro povznesení hudby v Čechách, v jejímž čele 20 let stál jako předseda  a je podepsán pod zakládací listinou Pražské konzervatoře.

Po strýci Bedřichu Mořicovi (1728–1796), který byl polním maršálem a prezidentem Dvorské válečné rady, zdědil v severních Čechách panství Velké Žernoseky, Libochovany a Trmice. I když měl na svých severočeských statcích k dispozici několik zámků, svůj zájem soustředil na Průhonice poblíž u Prahy, zakoupené v roce 1800 (průhonický zámek prošel po roce 1802 klasicistní přestavbou. Mimo aktivní službu se však nejvíce zdržoval v paláci Na příkopě, který zdědil taktéž po strýci Bedřichu Mořicovi (palác dnes nese jméno nástupnického rodu Silva-Tarouca, který zdědil také Průhonice).