---

Navigace webu publicistika:

---

Navigace webu dokumentace:

---

Vyhledávání:

---

 

OTEC Jan Hartvík hrabě Nostitz-Rieneck  *1610 Kunzendorf, Polsko † 24.3.1683 Vídeň	MATKA Eleonora Marie hraběnka Popelovna z Lobkowicz *datum místo † 22.10.1681 místo
Antonín Jan hrabě Nostitz-Rieneck *13.6.1652 místo † 30.10.1736 místo
Antonín Jan hrabě z Nostic-Rhienecku (Anton Johann Graf von Nostitz-Rhieneck)  byl český šlechtic z původně slezského rodu Nosticů. Vlastnil rozsáhlé statky v Krušnohoří a v okolí Prahy. Původně působil jako diplomat, poté zastával desítky let nejvyšší úřady v zemské správě Českého království. Donátor 3. kaple poutní cesty od pražské Lorety do kláštera v Hájku. Kaple byly stavěny 1720–1724.
oo
MANŽELKA Marie Terezie hraběnka z Herbersteinu *datum místo † 1742 místo
OTEC MANŽELKY Jan Ferdinand  hrabě Herberstein  *1640 místo † 1675 místo	MATKA MANŽELKY Marie Rosina hraběnka z Herbersteinu *1643 místo † 1703 místo
POTOMCI
Karel Josef hrabě Nostitz-Rieneck	*1681 místo † 1703 místo

♣♣♣

Narodil se jako starší syn hraběte Jana Hartvíka Nostitze-Rienecka, zakladatele mocenského a majetkového vzestupu rodu v 17. století a jeho první manželky Eleonory Lobkowiczové, ovdovělé hraběnky Berkové z Dubé († 1681). V roce 1677 byl jmenován císařským komořím a získal nižší úřad v české dvorské kanceláři.

Po otcově smrti (1683) zdědil rozsáhlý majetek v Čechách i v Německu (hrabství Rieneck v dnešním Bavorsku) a jako říšský hrabě získal nabídku ke vstupu do diplomatických služeb. V letech 1684–1689 byl císařským vyslancem ve Švédsku. Ve Stockholmu za vlastní peníze zakoupil 133 historických listin odvezených z Prahy švédskými vojsky v roce 1648 a předal je stavovskému archivu. V letech 1695–1708 byl nejvyšším dvorským sudím, po smrti svého nevlastního bratra Františka Antonína Berky z Dubé převzal i hodnost nejvyššího maršálka Českého království (1706–1708). Svou kariéru završil dlouholetým působením ve funkci českého nejvyššího hofmistra (1708–1732). Z pozice svých postů v zemské správě byl též členem sboru královských místodržících a v roce 1716 byl jmenován skutečným tajným radou, důležitou ceremoniální úlohu měl při korunovaci Karla VI. českým králem v Praze v roce 1723. Mimo jiné zastával i čestnou hodnost chebského purkrabího.

V roce 1683 zdědil po otci významné majetkové celky v Krušnohoří a východně od Prahy. V Krušných horách vlastnil panství Falknov (nynější Sokolov), Kraslice a Jindřichovice, na sever od Prahy mu patřila panství Pakoměřice a Měšice. V krátkém mezidobí po otcově úmrtí a před svým odjezdem na diplomatickou misi do Švédska navštívil statky v západních Čechách, ve Falknově a Kraslicích potvrdil městská privilegia, na Kraslicku se snažil udržet těžbu stříbra a železné rudy, podporoval také rozvoj živností.

I když měl na svých statcích k dispozici několik sídel (zámky ve Falknově, Jindřichovicích nebo Pakoměřicích), s ohledem na výkon funkcí v zemské správě pobýval převážně v Praze, kde byl jeho sídlem Nostický palác na Maltézském náměstí. Diplomatickou službou i výkonem státních úřadů náročných na reprezentaci se značně zadlužil, což jej nakonec vedlo k prodeji panství Kraslice, které bylo nejvzdálenější z českých statků. Za 291 000 zlatých je v roce 1723 koupil dolnorakouský vládní rada Karel von Schmidlin, který však přecenil své finanční možnosti a kvůli nedodržení podmínek kupní smlouvy se Kraslice v roce 1729 vrátily zpět do majetku Antonína Jana Nostice, tehdy zároveň došlo ke sloučení kraslického panství s Jindřichovicemi. Z pozůstalosti svého nevlastního bratra hraběte Františka Antonína Berky, který byl posledním mužským potomkem starobylého českého rodu Berků z Dubé, zdědil v roce 1706 panství Jablonné v Podještědí, které však krátce poté prodal.

Jeho manželkou byla hraběnka Marie Terezie Herbersteinová († 1742), dcera císařského důstojníka Jana Ferdinanda hraběte z Herbersteinu (1640–1675) ze staré rakouské rodiny. Tímto sňatkem se stal mimo jiné švagrem polního maršála a neapolského místokrále hraběte Wiricha Dauna (1669–1741). Jediným potomkem Antonína Jana Nostice byl syn Karel Josef (1681-1703), který zemřel v mládí. Dědicem majetku se stal synovec František Václav (1697–1765).

Ve věku osmdesáti let rezignoval na zemské funkce (1732), zemřel o čtyři roky později a byl pohřben v rodinné hrobce v kapucínském klášteře v Sokolově.

Převzato z Wikipedie.