Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„Psal se rok Léta Páně 1827, když si hrabě Karel Chotek z Vojnína a Chotkova (*1783 † 1868) uvědomil, že ho už prostě nebaví vždy na konci roku navštěvovat všechny své nesčetné známé a příbuzné, osobně jim potřást rukou a přát vše nejlepší do dalšího nového roku.....“ Zobrazit celý citát »Kde se vzalo PF
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Zámek Loučeň spjatý s českou větví rodu Thurn-Taxisů
Neorenesanční rodinná vila papírenské podnikatelské rodiny Piette – Rivage ve Svobodě nad Úpou
Zámek Mělník, který je spjat se sv. Ludmilou, Karlem IV. a rodem Lobkowiczů
| OTEC Krok (vojvoda) *datum místo † 709 místo |
MATKA jméno titul příjmení *datum místo † datum místo |
bájná kněžna Libuše*datum místo † datum místo |
|
| Libuše (lat. Lubossa) je jedna z dcer vojvody Kroka, mytická česká kněžna a manželka Přemysla Oráče, pramáti dynastie Přemyslovců. Proslula také jako věštkyně a předpověděla slávu města Prahy, které založila. Její příběh je znám v různém podání, především z Kosmovy kroniky z počátku dvanáctého století a z Jiráskových Starých pověstí českých. Její existence není historicky doložena, Palacký její život hypoteticky kladl na počátek 8. století. | |
|
oo datum místo |
|
|
MANŽEL bájný kníže Přemysl Oráč |
|
| OTEC MANŽELKY jméno titul příjmení *datum místo † datum místo |
MATKA MANŽELKY jméno titul příjmení *datum místo † datum místo |
|
POTOMCI |
|
| *datum místo † datum místo | |
♣♣♣
WIKIPEDIE
Libušin soud a Přemysl Oráč
Stejně jako její otec Krok, tak i Libuše soudila sváry a spory mezi lidmi spravedlivě. Jednou soudila dva sousedy, starosty rodů. Starší bral pole a meze mladšímu. Libuše je rozsoudila ve prospěch mladšího, tomu se děla křivda. Starší muž se rozzlobil, odsoudil vládu ženy a chtěl, aby je soudil muž.
Libuše se podvolila a řekla vladykům, kde najdou svého nového knížete – že je k němu dovede její kůň a že se jmenuje Přemysl. Kosmas u této příležitosti popírá údajnou pomluvu, že Libuše tajně v noci jezdívala navštěvovat Přemysla.[2] Kůň posly zavedl do vesnice Stadice, u které budoucí vládce oral pole párem volů. Přemysl jako kníže zkrotil lid zákony a uvedl je v poddanství, zemi pak řídil společně s Libuší. Knížecí pár měl, podle velmi pozdní tradice, tři syny: Nezamysla, Radobýla a Lidomíra.
Libušina proroctví
Když na Libuši sestoupil věštecký duch, předpovídala lidu budoucnost. Jednou tak předpověděla slávu velikému městu. Popsala jim, kde a za jakých okolností mají hledat to místo a tam postavit hrad. Ten pak na její radu nazvali Praha. Jindy na požádání lidem radila, kde mají hledat ložiska kovů, kterých se v zemi nedostávalo. Viděla v budoucnu mnoho válek a strádání lidu, proto potopila ve Vltavě zlatou kolébku svého syna. Až se kolébka vynoří, nastanou lepší časy.
Léty Libušiny sestry Kazi a Teta zestárly. První zemřela Kazi, po ní Teta, Libuše poslední. Před svou smrtí dala naposledy svolat starosty a vojvody, aby k nim promluvila. Chtěla, aby poslouchali Přemysla a vždy drželi při sobě. Pak zemřela.
Dívčí válka
Když Libuše zemřela, dívky z její družiny poznaly, že už nemají takovou vážnost, jako měly kdysi. Tak začaly bojovat proti mužům. Vše vedla Vlasta. Dívek a žen přibývalo. Postavily si hrad Děvín. Tam se zabydlely a odtud podnikaly výpady proti mužům. Muži se jim zpočátku vysmívali, až umučení Ctirada je vyburcovalo. Strhla se rozhodující bitva. Vlasta se dostala rychle dopředu mezi muže, ale ostatní dívky jí nestačily. Vlasta padla a pak i všechny ostatní ženy. Hrad Děvín byl spálen a rozmetán a Přemysl zase vládl bez ženy.
Vývoj pověsti
Poprvé je postava Libuše zachycena ještě jako bezejmenná panna hadačka (lat. „phitonissa virgo“) v Kristiánově legendě z konce 10. století. Podle tzv. Kristiána Češi podle její rady založili Prahu a zvolili si knížetem oráče jménem Přemysl, za kterého se provdala. „Leč Slované čeští, pod samým arkturem sídlící, oddáni byli modloslužbě a jako bezuzdný kůň bez zákona, bez knížete nebo vládce, bez města toliko v širém prostoru přebývali, jako nerozumná zvířata sem tam se potulujíce. Posléze ranou morovou jsouce sužováni na jakousi hadačku se podle pověsti obrátili o nadějnou radu a prorockou odpověď. Dostavše ji založili hrad a dali mu jméno Praha. Potom nalezli velmi prozíravého a rozvážného muže, kterýž on vzděláváním polí se zabýval, jménem Přemysl, podle výroku hadaččina knížetem čili správcem si ho ustanovili, davše mu za manželku onu hadačku pannu.“
– Kristiánova legenda
Vladimír Karbusický hledal předlohu pro Kosmovu Libuši v Matyldě Toskánské.
♣♣♣