Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

♣♣♣

Patrně nejstarší zmínku o Krokovi (Kosmas jej ovšem ve své latinsky psané kronice nazývá Crocco) jsou ve III. kapitole Kosmovy kroniky. Poté, co Kosmas vylíčí příchod praotce Čecha, popisuje v třetí kapitole mravy nejstaršího českého lidu. Vypráví, že první obyvatelé Čech nejprve žili velmi prostě, neznali alkohol, manželské svazky, soukromý majetek ani zbraně. Po blíže neurčené době se pak „prospěšné obrátilo v opak“ a mezi lidem začaly bujet křivdy a závist. Podle Kosma lidé tehdy neměli „ani soudce, ani knížete“. V tom čase povstal muž jménem Krok:

„Mezi nimi povstal muž, jménem Krok; podle jeho jména je znám hrad, již stromovím zarostlý, v lese u vsi Zbečna. Byl to muž za svého věku naprosto dokonalý, bohatý statky pozemskými a v svých úsudcích rozvážný a důmyslný. K němu se sbíhali, jako včely k úlům, lidé nejen z vlastního jeho rodu, nýbrž i z celé země všichni, aby je rozsuzoval. Tento znamenitý muž neměl mužské potomky, zplodil však tři dcery, jimž příroda udělila nemenší poklady moudrosti, nežli jaké dává mužům.“
(Kosmova kronika)

Josef Mathauser – Kníže Krok s dcerami

To je vše, co Kosmas říká o Krokovi samotném. V další kapitole pak Kosmas líčí tři Krokovy dcery, Kazi, Tetu a Libuši. Jejich existence není historicky doložena, všechny ale mají pevné místo v českých národních pověstech. Hlavní roli hraje Libuše, která s Přemyslem Oráčem založila dynastii Přemyslovců.

Kazi, Teta a Libuše – dcery bájného Kroka

Nejstarší byla Kazi, která vynikala v znalosti bylin a věšteb – „nad břehem řeky Mže (dnes Berounky) při cestě, kudy se chodí do končin kraje bechyňského přes horu, jež slove Oseka,“ prý lidé Kazi po její smrti navršili mohylu, jež je podnes (rozuměj do Kosmových časů) vidět; kde Kazi sídlila, kronikář neuvádí. Prostřední byla Teta, které „zavedla pověrečnou nauku a učila modloslužebným řádům“ – ta si vystavěla hrad Tetín „na vrcholu strmé skály u řeky Mže (rozuměj Berounky)“. Třetí byla Libuše (u Kosmy Lubossa), dcera „věkem nejmladší, ale moudrostí nejstarší“, která si „vystavěla hrad tehdy nejmocnější u lesa, jenž táhne se ke vsi Zbečnu, a podle svého jména jej nazvala Libušín“.

Po Krokově smrti si bez dalšího upřesnění lid zvolil Libuši za svého soudce: „A poněvadž lidu pravdivě předpovídala mnoho budoucích věcí, celý ten kmen sešel se po usmrcení jejího otce k obecné radě a ustanovil ji sobě za soudce.“

Další rozvoj pověsti

Pozdější kronikáři rozvíjejí pověst do dalších podrobností: Například Václav Hájek z Libočan líčí, že po smrti praotce Čecha byla vláda nabídnuta jeho bratru Lechovi. Ten ale odmítl a za vládce doporučil Kroka, prý vládce mocného rodu. Krok přijal Čechovu hůl i čepici a sídlil kolem roku 670 na Budči. Jednou však vyslal posly, aby našli bezpečnější sídlo a ti pak na pravém břehu Vltavy objevili skalnatý ostroh mezi hlubokými lesy. Vystavěný hrad na vysoké skále později dostal jméno Vyšehrad.

Hledání historického jádra

František Palacký tvrdil, že Krokova postava je ovlivněna vládcem Sámem. Někteří autoři, předpokládající keltský původ Čechů, uvádí možný vznik jména Krok z keltského Crocco a další historické souvislosti. Další teorie hledaly vztah k analogické polské pověsti o knížeti Krakovi, mytickém zakladateli Krakova.

Podle historika Vladimíra Karbusického pocházejí bájná česká jména (Krok, Kazi, Teta, Libuše, Přemysl, Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít) z úryvku staroslověnského textu adresovaného v 9. století Frankům (Teutonům). Text zní: Krok’ kazi (Tetha), lubo premyšl, nezamyšl m’nata voj’n u‘ni zla, kr’z my s‘ neklan (am), gosti vit, což se vykládá jako: Zastav své kroky, Tetha (oslovení tehdejšího vůdce Franků, popřípadě západních sousedů obecně) a raději přemýšlej, nezamýšlím na tebe vojnu ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme.

Příběhy Kazi, Tety a Libuše jsou známé také ze Starých pověstí českých. „V útlém mládí svém žily na Budči, kdež se učily moudrosti s jinými pannami a jinochy svého plemene i s těmi, kteří z jiných sem přicházeli, jako Přemysl z rodu Stadiců,“ píše Alois Jirásek. Když byl Krok pochován do hrobu vedle mohyly Praotce Čecha, lid rozhodl, že panování má dál zůstat v rukou jeho rodu, a to nejmladší dcery Libuše.

Josef Mathauser – Kníže Krok s dcerami

Její nejstarší sestra Kazi byli bylinkářka a léčitelka, která nad řekou Berounkou vybudovala hrad Kazín a provdala se za proslulého siláka Bivoje. Prostřední sestra Teta byla pohanská kněžka, která prý mluvila s duchy a vystavěla si hrad Tetín, nejmladší Libuše si pak podobně jako její otec údajně postavila hrádek Libušín, a to v podobných místech jako její otec, u Zbečna na Křivoklátsku. Byla nadaná věšteckými schopnostmi, viděla do budoucnosti a v různých legendách se objevuje jako „panna hadačka“.

Podle legendy byl jejím domovem Vyšehrad v Praze, ale i když právě tam najdete sousoší Libuše s Přemyslem od Josefa Václava Myslbeka, možná spíš sídlila na Levém Hradci nedaleko Roztok. Proč? Když ji po prohraném soudu jeden z mužů častoval proslulou větou „Hanba mužům, kterým žena vládne“, Libuše se rozhodla provdat za Přemysla z rodu Stadiců, s nímž se znala od dětství. Z pražského Vyšehradu by jen těžko mohla ukázat na České středohoří a vyslat poselstvo, aby za „oněmi horami“ pátralo po budoucím knížeti, který na poli u Stadic oře se strakatými voly.

Po Libuši a Přemyslu Oráčovi převzal vládu jejich syn Nezamysl. Za ním se přes řadu bájných vládců, jako byli Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít, dostáváme až k Bořivoji I. Přemyslovci (*852 † 889), prvnímu historicky doloženému českému panovníkovi z dynastie Přemyslovců.

Převzato ze serveru kudyznudy a z Wikipedie

Drocár Jan, 16. 4. 2023

e-mail: sefredaktor@historickaslechta.cz

Všechny články autora