Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Pokračování textu z tabulky:

Vilém Kinský byl od roku 1611 nejvyšším nadlesním Českého království. V roce 1619 zdědil po strýci Radslavovi hrad Doubravskou horu s Teplicemi, Zahořany, Rumburk, Hanšpach, Lipovou, Českou Kamenici, Benešov a Žernoseky. Roku 1618 se podílel na českém stavovském povstání a byl stavovskými zástupci zvolen do třicetičlenného Direktoria, kterému příslušelo vedení českých zemí. Později stavové Viléma tohoto úřadu zbavili, protože jej nejen zanedbával, ale hrál i oboustrannou hru. Když bylo stavovské povstání potlačeno, Vilém se zdržoval mimo české území v Perně. Stal se prvním Říšský hraběcí titul získal 2.7.1628.

Vilém byl ženatý s Alžbětou Magdalenou († 1638), dcerou Jana Rudolfa Trčky z Lípy na Opočně, Lipnici, Želivi a Veliši (*1557 † 1634). Po svatbě jejího bratra a svého švagra Adama Erdmana hraběte Trčky z Lípy (*1600 † 1634) roce 1627 s Maxmiliánou z Harrachu (*1608 † 1662), se Vilém stal švagrem Albrechta z Valdštejna (*1583 † 1634), který měl za manželku Maxmiliáninu sestru Isabelu Kateřinu z Harrachu (*1601 † 1656)

♦♦♦♦♦

Vilém Kinský ze Vchynic byl příslušník bohaté šlechtické rodiny, luterán, se silnými přátelskými vztahy ke kurfiřtu saskému, spřízněný s nejbohatšími a nejvlivnějšími osobnostmi té doby. Díky sňatku s Alžbětou Trčkovou byl tak spřízněn s druhou nejbohatší šlechtickou rodinou v Čechách. Trčkové patřili tak jako Vchynští k starým českým rodům. Díky přímluvám svých vlivných příbuzných Trčků, Valdštejnů aj. u císařského dvora nebyl za účast na povstání odsouzen, a když ještě po roce 1620 slíbil císaři Ferdinandovi II. své poslušenství, které však nebylo myšleno upřímně, byl mu ponechán veškerý majetek, i když nepřistoupil ke katolictví.

Dne 12. června 1628 pak císař s konečnou platností rozhodl, že emigrantu Vilémovi Kinskému, jehož podíl na stavovském povstání zatím nebyl vyšetřen, mají zůstat jeho statky, ale také připadnout statky provinilých a uprchlých bratří Oldřicha a Radslava: statky Rumburk se zámkem, s pustým hradem Tolštejnem a vesnicemi, tvrz Záhořany s rozsáhlým panstvím a Tasov; navíc byl Kinský ještě v tomto roce 1628 povýšen stejně jako Trčkové na přímluvu svého příbuzného vévody Albrechta z Valdštejna do hraběcího stavu.

I přesto se Vilém pro svou víru ze země vystěhoval do Drážďan, kde si se svou ženou Alžbětou žil na vysoké noze za peníze, které jim vynášely české statky. Svou emigrací ovšem nepřerušil styky se svými příbuznými v Čechách, se kterými se dále svobodně scházel.
Vilém brzy získal na dvoře saského kurfiřta dobré postavení a to díky i své ženě Alžbětě, která byla dáma mimořádně schopná a obratná. Po své matce zdědila zřejmě i dost obchodního ducha, protože kurfiřtovi půjčovala značné částky peněz. Do Čech však Vilém s Alžbětou zajížděli jen velmi zřídka.

V Drážďanech také Vilém vyvíjel diplomatickou aktivitu ve prospěch vévody Albrechta z Valdštejna, který měl snahu zasáhnout do vysoké Evropské politiky a rozhodovat o válce a míru. V Drážďanech se zdržoval až do konce roku 1633. Začátkem ledna 1634 odjíždí Vilém do Plzně za vévodou Albrechtem z Valdštejna. V Plzni, jako představitel české emigrace nadále pokračuje pro Valdštejna v diplomatickém navazování spojení se Švédy, se Sasy i s Jindřichem Matyášem Thurnem. Poté koncem února následuje Albrechta z Valdštejna a jeho věrné do Chebu, kde je také 25. února 1634 zavražděn spolu s Adamem Erdmannem Trčkou, Kristiánem Ilovem a Jindřichem Niemannem.

Zavraždění Albrechta Waldsteina v Chebu 28.2.1634.

Veškeré jmění Viléma Kinského ze Vchynic bylo krátce po chebské vraždě na základě císařského patentu ze 14. března 1634 z konfiskováno ve prospěch císaře. Celkově se majetek Kinského odhadl na 601 400 zlatých. Také vdova Alžběta, roz.Trčková z Lípy přišla o své věno, protože i ona, jako její manžel pomáhala císařovým nepřátelům.

Větší část Vilémova zkonfiskovaného majetku včetně benešovského panství daroval již dva měsíce po jeho zavraždění, dne 4. května 1634 císař jednomu z hlavních účastníků chebské tragédie, polnímu maršálu Janu hraběti z Aldringenu za věrné služby.

V následujícím roce 1635 bylo kamenické panství darováno Janovi Oktaviánovi ze Vchynic jako náhrada za nároky, které uplatňoval ke zkonfiskovaným Vilémovým statkům. Zbylá část rozsáhlého Vilémova majetku byla v krátké době darována či rozprodána mezi několik císařovo věrných šlechticů a důstojníků.
Pozůstalí synové hraběte Viléma Vchynského ze Vchynic a z Tetova Adolf Arnošt, Oldřich a Filip Moric neobdrželi žádnou část z otcova majetku, kromě navrácení dobré pověsti v roce 1648.

♦♦♦♦♦

Vilém Kinský se narodil  v době, kdy Vchynským patřila řada prosperujících statků a významných panství v severních Čechách, jako kupříkladu Teplice, Česká Kamenice, Benešov, Tolštejn a Zásmuky. Vilém byl vůbec prvním, kdo začal užívat příjmení Kinský. Mladá léta prožil ve Francii, kde se zdokonalil v cizích řečech, osvojil si základy několika oborů a hlavně se naučil eleganci života a mravům vysoké společnosti.
Poučen Francií si mladý Kinský po návratu domů nechat postavit krásný zámek na Doubravské Hoře u Teplic se zahradou přímo „knížecí“ nádhery. Když roku 1611 vtrhli do Čech Pasovští, což bylo vojsko námezdných válečníků, byli to bratři Kinští, kteří měli na jejich odražení velkou zásluhu. Vilém se vyznamenal husarským kouskem, když se mu podařilo nočním výpadem zatknout hlavního organizátora vpádu Pasovských. Vilém měl před sebou skvělou kariéru, jenomže se zapletl při českém stavovském povstání. Spolu s mladším bratrem Radslavem byl zvolen do desetičlenného direktoria. A jejich o něco mladší sourozenec, Oldřich Kinský, ten dokonce patřil k těm, kdo vyhazovali při proslulé pražské defenestraci z oken místodržícího Martinice. Další z vyhazovaných císařových zástupců v Českém království, Vilém Slavata, se zoufale snažil zachytit pravou rukou rámu okna. Oldřich přiskočil a udeřil ho hruškou své dýky tak silně, že mu přerazil dva prsty.
Oldřicha Kinského zachránila před popravou na Staroměstském náměstí pouze jeho přirozená, byť předčasná smrt. Ostatní bratříčci se ale zachránili, protože utekli včas. Bratr Radslav, udatný voják, ale i vzdělanec, zemřel v požehnaném věku osmdesáti let v holandském Leydenu. Na prvním místě v seznamu osob, kterým v závěti odkázal svou finanční podporu, figuroval Jan Amos Komenský.

Politickou kariéru započal v roce 1618 jako volený direktor odbojných stavů. Později stavové Viléma
tohoto úřadu zbavili, protože jej nejen zanedbával, ale hrál i oboustrannou hru. Když bylo stavovské povstání potlačeno, tak se Vilém raději zdržoval mimo české území v Perně.

Vilém se oženil s Alžbětou Trčkovou, čímž se stal příbuzným tehdy nejuznávanějšího císařského
vojevůdce Albrechta z Valdštejna.

Díky přímluvám svých vlivných příbuzných Trčků, Valdštejnů aj. u císařského dvora nebyl za účast
na povstání odsouzen, a když ještě po roce 1620 slíbil císaři Ferdinandovi II. své poslušenství, které však nebylo myšleno upřímně.

Byly panu Kinskému prominuty povstalecké hříchy, byl mu potvrzen hraběcí stav a dokonce mu byly vydány zkonfiskované statky jeho bratra, emigranta Radslava. Kinský si přitom jako jeden z mála mohl nechat svoje protestantství.

I přesto se Vilém pro svou víru ze země vystěhoval do Drážďan, kde si se svou ženou Alžbětou žil na vysoké noze za peníze, které jim vynášely české statky. Svou emigrací ovšem nepřerušil styky se svými příbuznými v Čechách, se kterými se dále svobodně scházel. Vilém brzy získal na dvoře saského kurfiřta dobré postavení a to díky i své ženě Alžbětě, která byla dáma mimořádně schopná a obratná. Po své matce zdědila zřejmě i dost obchodního ducha, protože kurfiřtovi půjčovala značné částky peněz. Do Čech však Vilém s Alžbětou zajížděli jen velmi zřídka.

Při saském vpádu v roce 1632 byl protestanty zajat a odvezen do Drážďan. Francouzská diplomacie jej získala pro zprostředkování uzavření smlouvy mezi Albrechtem z Valdštejna a Saskem, Braniborskem, Švédskem a Francií. Kinský odjel vyjednávat k Valdštejnovi do Plzně. Pak s ním pokračoval do Chebu. Zde se však jeho osud naplnil. Byl 25. února 1634 spolu s Albrechtem z Valdštejna a s dalšími zavražděn.

Vše se odehrálo přitom tak rychle, že Kinský byl sražen ještě u stolu, u kterého při hostině seděl.
Útočníci ho smetli mezi převrácené židle a probodli jeho hruď několika hlubokými bodnými
ranami.

Když probíhalo po chebském masakru jednání vyšetřovací komise, objevilo se v protokolech Kinského jméno na předním místě. Dokonce se ve spisech objevila i tato věta: „Nikoli  Valdštejn, nýbrž Kinský byl duší spiknutí, jehož úmyslem bylo vyhnat císaře z jeho zemí.

Následovalo obvinění ze spiknutí proti císaři, které vdovu a pozůstalé syny připravilo o všechen majetek. Veškeré jmění Viléma Kinského ze Vchynic bylo krátce po chebské vraždě na základě císařského patentu ze 14. března 1634 z konfiskováno ve prospěch císaře. Celkově se majetek Kinského odhadl  na 601 400 zlatých. Také vdova Alžběta, roz.Trčková z Lípy přišla o své věno, protože i ona, jako její manžel pomáhala císařovým nepřátelům.

Větší část Vilémova zkonfiskovaného majetku včetně benešovského panství daroval již dva měsíce po jeho zavraždění, dne 4. května 1634 císař jednomu z hlavních účastníků chebské tragédie, polnímu maršálu Janu hraběti z Aldringenu za věrné služby.

Vdova Alžběta se syny Adolfem Arnoštem a Filipem Mořicem pobývala nejdříve v Sasku, od roku 1636 v Nizozemí, kde se jich ujal švagr a strýc Radslav. Alžběta se roku 1637 provdala za plukovníka ve švédských službách Zdeňka z Hodic, ale již v příštím roce zemřela.

Pozůstalí synové hraběte Viléma Vchynského ze Vchynic a z Tetova Adolf Arnošt, Oldřich a Filip Moric neobdrželi žádnou část z otcova majetku, navrácena čest a očištěno jméno bylo až v roce 1648.

Za další necelé století bylo všechno jinak. František Ferdinand Kinský se stal roku 1723 nejvyšším kancléřem Českého království. Staré hříchy příbuzných upadly dávno do milosrdného zapomnění.
Ferdinand se vyznamenal kariérou diplomata, ale ještě výrazněji vstoupil do historie jako otec Františka Josefa Kinského, což byla bezesporu nejvýznamnější osobnost rodu Kinských v 18. století.