---

Navigace webu publicistika:

---

Navigace webu dokumentace:

---

Vyhledávání:

---

Motto:

---

 

OTEC František Daubek *5.2.1774 Lezník † 3.11.1831 Polička čp. 10	MATKA Eleonora Mrázová *1781 Pohora † datum místo
Josef František Daubek *29.5.1807 Polička † 25.12.1882 Praha ‡ 28.12.1882 Liteň
Josef František Daubek byl obchodník v Poličce čp. 19, purkmistr města Poličky, český podnikatel a velkostatkář, majitel statku a zámku Liteň, statku Vlence a velkomlýna v Brněnci, spoluzakladatel Národního divadla v Praze.
oo 6.11.1832 Polička
MANŽELKA Anna Hněvkovská  *1810/1811/1812 Žebrák † 22.3.1850 Polička
OTEC MANŽELKY Josef Šebastián Hněvkovský **19.3.1770 Žebrák † 7.6.1847 Praha	MATKA MANŽELKY Anna Skřivanová  *1784 † datum místo
POTOMCI
Marie Barbora Daubková Anna Kateřina Daubková Josef Šebestián Daubek Anna Marie Eleonora Daubková Anna Marie Magdalena Daubková Eleonora Magdalena Daubková Josef Šebestian Daubek Aloisie Isabela Rozárie Daubková Růžena Daubková	*02.12.1833 † datum místo oo Josef Hamerník *18.10.1835 † 28.06.1836 – svobodná *05.12.1836 † 11.01.1837 jako kojenec *02.02.1838 † 15.05.1839 jako kojenec *19.06.1839 † 13.05.1865 – svobodná *28.12.1840 † datum místo oo Jan Jeřábek *24.12.1842 † 15.07.1922 oo Irma  M.Welsová *14.04.1844 † 04.08.1887 oo Vincenc Mareš *26.08.1848 † datum místo oo Edmund Jelínek

♣♣♣

ZE STRÁNEK ZÁMKU LITEŇ

Rod Daubků

Kořeny této podnikatelské rodiny sahají do plátenické oblasti Poličska, ze které vzešlo rodinné bohatství. První písemně doložený předek chalupník a krejčí František Daubek žil na konci 18.století v malé vsi Lezníku č. 32 (okr. Svitavy). Jeho syn František narozený 5. února 1774 tamtéž si vzal 10. února 1802 za manželku Eleonoru Mrázovou (*1781). Manželé se přestěhovali do nedalekého města Poličky, kde se usadili v domě č. 19. František zde provozoval obchod s plátnem a pět let po svatbě se jim narodil syn Josef František (*29.5.1807 Polička).

Josef František Daubek

Po studiích na gymnáziu v Litomyšli se rychle zabydlel v otcově obchodu. Se synovou pomocí překonal otec krizi, která postihla jeho lnářský obchod po nástupu bavlněného zboží na trh. Pro své zboží našli odbyt v rakouské armádě, plátno dodávali do vídeňských vojenských skladů. Obchodní činnost vynesla Daubka mezi vážené poličské měšťany a tudíž se jeho syn Josef František mohl ucházet o Annu Hněvkovskou (*1812), dceru poličského purkmistra ale také obrozeneckého básníka Šebestiána Hněvkovského.

V následujících letech se v manželství narodilo 5 děvčat a jeden chlapec. Marie (*1833 Polička), Anna (*1839 † 13.5. 1865 Liteň), Eleonora (*1840),  Josef Šebestián (*24.12. 1842 Polička), Růžena (*1848 Polička) a Aloisie (*1848 Polička, + 4.8. 1887 Suchomasty).

V porevolučních letech zajišťoval Josef František Daubek velké dodávky plátna a sukna pro rakouskou armádu. Poté se vzdal veškeré obchodní činnosti a přeorientoval své podnikání na mlynářství. Pustil se do náročné modernizace mlýna v Brněnci, jehož výrobní zařízení přestavěl pro technologii mletí po americkém způsobu.

Daubkové hospodaří v Litni

V roce 1850 koupil Daubek za 255 000 zl. a 100 dukátů od Karla Ferdinanda svobodného pána z Putteay velkostatek Liteň, k němuž připojil ještě sousední alodiální statek Vlenec. Zakoupené statky s několika hospodářskými dvory a pivovarem se nacházelo ve značně zanedbaném stavu a Daubek se pokusil toto hospodářství oživit. V těchto letech zaměstnával ve funkci správce liteňského velkostatku otce budoucího spisovatele Svatopluka Čecha. Zavedl výrobu lihu a dokonce nechal v roce 1875 zřídit lihovarnickou školu, vůbec první průmyslovou školu tohoto oboru v Rakousko-Uhersku. Další Daubkovy podnikatelské aktivity směřovaly do pivovarnictví. V roce 1881 proběhla přestavba liteňského pivovaru na parostrojní. Liteňské pivo se čepovalo ve vlastních hostincích v okolí, jeden z nich byl i v Praze a jmenoval se U města Poličky.
Koupí bývalého liteňského panství získal Daubek do vlastnictví i barokní zámek v Litni, který se stal pro jeho početnou rodinu druhým domovem. Malíř Quido Mánes vymaloval strop v zámecké jídelně motivem čtyř ročních období a znaky slovanských zemí habsburské monarchie. U malířova bratra Josefa si objednal zhotovení portrétů rodinných příslušníků. Mánes přijel do Litně v září roku 1861 a během tříměsíčního pobytu namaloval akvarely všech šesti Daubkových dětí. Portrét jejich matky Anny zůstal proveden pouze tužkou, protože během portrétování zemřela (+ 4.11. 1861 Liteň).
Liteňskému velkostatku náleželo patronátní právo ke kostelu sv. Petra a Pavla v Litni, který nechal Daubek na své náklady opravit. Oltářní obraz z roku 1880 od malíře Josefa Scheivla zdobí pozadí s pohledem na Daubkovo rodné město Poličku. V 70. letech působil na liteňské faře jako kněz spisovatel Václav Beneš Třebízský.
Daubek se finančně podílel i na řadě jiných projektů, přispěl na stavbu Národního divadla v Praze, dokonce byl členem Sboru pro zřízení českého národního divadla. Podporoval Ústřední matici školskou nebo pražský spolek Svatobor podporující české spisovatele. Ve velké míře se věnoval také podpoře chudinských fondů a dobročinných ústavů.
4. března 1882 se městské zastupitelstvo v Litni usneslo na jmenování Josefa Františka Daubka čestným občanem. Svoje rozhodnutí zdůvodnilo zásluhami o zvelebení domácího průmyslu a hospodářství, upravení nejbližšího okolí a nádhernou opravu chrámu Páně a blahobyt zdejšího pracovního lidu.
Josef František Daubek zemřel 25. prosince 1882 v Litni, posledního rozloučení v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze se zúčastnily stovky lidí v čele s významnými českými politickými a kulturními osobnostmi (František Ladislav Rieger, Emanuel Skramlík, Alois Oliva, František Odkolek, Vojtěch Náprstek). Daubkovy ostatky byly uloženy 28. prosince v kostele sv. Petra a Pavla v Litni. O nesmrtelnost v českých dějinách se pak postaral spisovatel František Zákrejs, syn jednoho poličského tkalce, který zvěčnil Josefa Františka Daubka ve svém románu Národovci.

Po smrti Josefa Františka Daubka se stal univerzálním dědicem rodinného jmění jediný syn Josef Šebestián. Nejstarší dcera Marie měla za manžela významného lékaře prof. MUDr. Josefa Hamerníka (* 18.8. 1810 Pacov † 22.5. 1887 Praha), který byl osobním lékařem například Boženy Němcové. Druhá Daubkova dcera Anna zemřela svobodná v mladém věku. Eleonora se provdala za JUDr. Jana Jeřábka (* 18.9. 1831 Praha † 14.9. 1894 tamtéž) zemského poslance, ředitele banky Slavia a také prvního intendanta Národního divadla v Praze. Růžena si vzala v únoru roku 1873 v pražském kostele Panny Marie Sněžné budoucího překladatele a polonistu Edmunda Jelínka. Byla jednou ze spoluzakladatelek České filharmonie a vedla vyhlášený pražský měšťanský salón v Křemencové ulici, v němž třeba básník Jaroslav Vrchlický seznamoval přítomné dámy s novou francouzskou poezií. V upomínku na tyto dny jí věnoval svou sbírku básnických překladů Moderní básníci francouzští. Založila též nadaci každoročně oceňující nejlepší díla z české historie. Aloisie se stala manželkou velkostatkáře ze Suchomast (okr. Beroun), zemského poslance a berounského okresního starosty Vincence Mareše, s nímž měla čtyři dcery.

WIKIPEDIE

Josef František Doubek se narodil  jako syn obchodníka Františka Daubka. Studoval na gymnáziu v Litomyšli a plánoval, že se stane knězem; studia ale musel předčasně ukončit kvůli finančním potížím rodičů. Místo toho vstoupil jako společník do otcova textilního závodu. Svým úsilím zajistil rozvoj podniku, čímž přispěl ke zlepšení životních poměrů chudých tkalců v regionu. Roku 1850 (podle jiných zdrojů už roku 1847) koupil za 399 tisíc zlatých deskový statek v Litni poblíž hradu Karlštejn.  Pomocí
meliorací pozemků, výstavbou pivovaru, sladovny a lihovaru z něj vytvořil jeden ze  vzorných
velkostatků v Čechách. Vznikla zde i lihovarnická škola, kterou navštěvovali studenti z celého Rakouského císařství.

V roce 1853 vybudoval mlýn v Brněnci na česko-moravském pomezí. Zajistil pro něj dodávky obilí z Ruska a naopak vyvážel do Německa, Francie, Belgie a Anglie. Mlýn později předal svému jedinému synovi Josefovi Šebestiánu Daubkovi, který pokračoval v jeho rozvoji.

Po roce 1860 zakoupil hnědouhelná ložiska na Mostecku. Založil zde doly, které roku 1872 prodal mostecké společnosti.

Byl i veřejně činný. Roku 1848 se stal prvním svobodně zvoleným purkmistrem Poličky (všichni předchozí byli dosazováni vládou). Později se stal členem obecního zastupitelstva v Litni a okresního zastupitelstva v Berouně. Podporoval chudinu i vlastenecké podniky, jako např. Národní divadlo, Ústřední matici školskou a Svatobor.

Zemřel v Praze a pohřben byl v Litni. Zádušní obřady se konaly i v Poličce a dalších obcích.

Ve své době byl všeobecně známým podnikatelem a vlastencem. Byl oceňován pro svou pracovitost a poctivost, vzorné vedení podniku, aktivní účast na národním životě i dobročinnost. Nebyl však dekorován žádným oficiálním řádem.