Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Cítíme ještě 35 let po sametové revoluci naši národní hrdost, tedy máme k našemu národu, České republice, stále tento pozitivní pocit? Není paradoxem a není výmluvným faktem, že datum vzniku České republiky - 1. leden 1993 dnes u nás neslavíme, ani nijak zvlášť neslavíme státní svátek, český den založení - den, kdy vznikl československý stát 28. října 1918.“ Zobrazit celý citát »

Národní hrdost






PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.



Clam-Gallas, Eduard *1805 † 1891

5. 10. 2009 | Redakce | Osobnosti

 

OTEC

Kristián (Josef) Kryštof

hrabě Clam-Gallas

*3.9.1771 † 21.8.1838

MATKA

 Josefina

hraběnka Clara-Aldringen

*9.7.1777 † 12.12.1828 Liberec

Eduard
hrabě
Clam-Gallas

*14. 3. 1805  Praha † 17.3.1891 Vídeň

Český šlechtic z rodu Clam-Gallas. Rakouský generál. Roku 1823 vstoupil do armády, nejdříve byl rytmistrem (kapitánem) prvního jezdeckého pluku v Praze v roce 1831, poté komandér , plukovník a nakonec generálem (1846). V roce 1848 byl odvelen do Itálie. Pod velením generála Josefa Radeckého řídil brigádu, která se vyznamenala u Santa Lucie poblíž Vicenzy a v bitvě u Custozy.
Byl vyznamenán vojenským řádem Marie Terezie a povýšen na polního podmaršálka.

Pokračování textu níže.

oo

1850

PARTNER

 Klotilda princezna 

Dietrichstein-Proskau

*26.6.1828 Smíchov † 31.10.1899 Pohled

OTEC PARTNERA

Josef František

kníže  z Dietrichsteinu 

*1798 † 1858

MATKA PARTNERA

Gabriela

Wratislawová z Mitrowitz

*1804 †1880

POTOMCI

Edina (Eduardina)

František (Franz)

Klotilda

*3.11.1851 Praha † 2.8.1925 Opatija

*26.7.1854 Liberec † 20.1.1930 Frýdland

*5.9.1859  Liberec †8.11.1947 Vídeň

Pokračování textu z tabulky.

V dubnu 1849 se Eduard hrabě Clam-Gallas stal velitelem sedmihradského armádního sboru. Během letního sedmihradského tažení byl poražen Józefem Bemem, ale po této porážce byl schopen zvítězit nad Sándorem Gálem a jeho Székelskou (Sikulskou) armádou. Po okupaci Székelska, Sikulska se spojil s Lüdersem a společně porazili Bema u Segesváru.
Od roku 1850 byl v čele I. armádního sboru Čechy ve Vídni a během druhé italské války za nezávislost (1859) se zúčastnil bitvy u Magenty a u Solferina. Jeho chyby neměly vliv na jeho kariérní postup a byl povýšen na generála jezdectva.
V roce 1861 byl přijat do Říšské dvorské rady před tím, než se stal v roce 1865 císařským hofmistrem.
V průběhu prusko-rakouské války utrpěl ponižující porážku v bitvě u Jičína, za níž se dostal před válečný soud, ale byl zproštěn obvinění díky svému vysokému společenskému postavení. Údajně pak ale musel na významné akce nosit na ruce červenou stuhu. Proto už moc do společnosti nechodil a poslední léta strávil na odpočinku ve Frýdlantě a Liberci v Čechách.

Zdroj: Wikipedie

Eduard hrabě Clam-Gallas , mladší ze dvou synů hraběte Christiana Clam-Gallase, absolvoval vojenskou kariéru. Roku 1846 byl jmenován generálmajorem. Vyznamenal se obzvláště za bojů v Itálii roku 1848 a v Uhersku roku 1849. Další příležitost k projevu svých vojenských kvalit se mu naskytla v tažení do Itálie roku 1859 (mj. bitvy u Magenta nebo u Solferina). Roku 1861 byl jmenován generálem kavalerie a roku 1862 získal za své služby monarchii Řád Zlatého rouna. Konec jeho kariéře učinila série proher v prusko-rakouské válce roku 1866. Hrabě byl viněn z celkového neúspěchu tažení, ale vojenský soud jej nakonec rehabilitoval. Přesto téhož roku se službou v armádě skončil. Na odpočinku se věnoval správě a zvelebování svých sídel – nechal přestavovat zámky v Liberci i Frýdlantě (kde nechal vystavět nové zámecké křídlo a upravit interiéry), také z důvodu, že zde trávil podstatně více času než jeho předkové. Od roku 1842 zaměstnával hrabě jako archiváře K.J. Erbena, který na zámku ve Frýdlantě sepsal i průvodcovský text (první takový text ale pocházel již z roku 1818). Eduard se oženil v poměrně pozdním věku 45 let. Jeho vyvolenou se stala krásná a bohatá Klotylda Dietrichsteinová, se kterou měl tři děti. Jedním z důvodů, proč zůstával jako jediný dědic rodu tak dlouho svobodný možná bylo, že měl za sebou už jeden milostný příběh s neúspěšným koncem. Ve 20. letech 19. století se tajně zasnoubil s mladou talentovanou zpěvačkou nešlechtického původu Henriette Sonntag (1806-54), na nátlak jeho rodičů bylo ale toto zasnoubení zrušeno. Eduard zemřel roku 1891, jen tři dny po svých 86. narozeninách
Zdroj: http://gis.fsv.cvut.cz

František Schwarzenberg vypráví historku o svém roztržitém pradědečkovi generálovi Eduardu Clam-Gallasovi (1805-1891) v kapitole Roztržitý pradědeček knihy Vladimíra Škutiny Český šlechtic František Schwarzenberg, která vyšla v nakladatelství rozmluvy v roce 1990.


Ten, který dal ukousnout kus druhého poschodí v domě v Husově ulici, aby mu šlo víc světla na psací stůl, to byl pradědeček Františka Schwarzenberga generál Eduard Clam-Gallas. Byl prý vůbec jedním z nejlepších vůdců jakékoli jezdecké ataky. Ale když potom avancoval, dali mu divizi a pak armádní sbor a s tím si jaksi nevěděl rady. Byl totiž známý svou roztržitostí.


Jednou před bitvou u Jičína za války prusko-rakouské v roce 1866, ještě než šli k Hradci, to vypadalo špatně a generál
Clam-Gallas uvažoval, že by bylo nejlepší ustoupit. Jeho pobočník namítal, že by snad bylo dobré povolat rezervy. Pradědeček Clam-Gallas se podivil, že mají nějaké rezervy. Pobočník jej ujistil, že mají.
“A kde je máme?”, ptal se roztržitý pradedeček. Pobočník mu sdělil, že když o tom Excelence ráčila rozhodovat, tak to bylo tak tajné, že ani on u toho nebyl. Proto tedy neví, kde zálohy jsou rozmístěny.
“Já už taky ne”, pravil rezignovaně roztržitý pradědeček a zavelel k ústupu.

Jinak ještě před ústupem v předcházející bitvě se generálu Clam-Gallasovi podařilo nastrkat Prušáky do rybníka pod Jičínem. To ještě Františkovi Schwarzenbergovi ukazoval a vykládal profesor Pekař.


Související klíčová slova




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás