---

Navigace webu publicistika:

---

Navigace webu dokumentace:

---

Vyhledávání:

---

 

OTEC Eugen Václav Josef hrabě Bruntálský z Wrbna *3.6.1728 Praha † 23.5.1789 zámek Hořovice	MATKA Maria Theresia hraběnka Kollonitz von Kollegrád  *15.9.1733 místo † 3.7.1802 Vídeň
Rudolf Jan hrabě Bruntálský z Wrbna *23.7.1761 Vídeň † 30.1.1823 Vídeň
Hrabě Rudolf Jan, plným jménem Rudolf Jan Nepomuk Václav Vojtěch Josef Liborius pocházel z e starobylého rodu Bruntálských z Wrbna. Proslul především jako zakladatel železáren v Komárově, angažoval se i v obrozeneckých aktivitách v Čechách, kromě toho zastával posty u císařského dvora ve Vídni a získal Řád zlatého rouna.
oo 28.7.1785 Vídeň, St. Augustin
MANŽELKA Maria-Theresia hraběnka z Kaunitz-Rietberg-Questenbergu  *3.2.1763 místo † 25.7.1803 místo
OTEC MANŽELKY Václav Antonín Dominik kníže Kaunitz-Rietberg  *2.2.1711 Vídeň † 27.6.1794 Vídeň	MATKA MANŽELKY Marie Arnoštka hraběnka ze Starhembergu *10.10.1717 Vídeň † 17.6.1794 Vídeň
POTOMCI – 9
Eugen Dominik hrabě Bruntálský z Wrbna Dominik Rudolf hrabě Bruntálský z Wrbna Therese hraběnka Bruntálská z Wrbna Leopoldina hraběnka Bruntálská z Wrbna Marie Antonie hraběnka Bruntálská z Wrbna Marie Ludmila hraběnka Bruntálská z Wrbna Ladislaus hrabě Bruntálský z Wrbna Franziska Marie hraběnka Bruntálská z Wrbna Rudolf hrabě Bruntálský z Wrbna	*04.09.1786 † 24.03.1848 *24.05.1788 † 07.09.1870 *13.09.1789 † 12.12.1874 *26.09.1790 † 25.12.1791 *09.01.1792 † 21.11.1794 *22.07.1793 † 00.00.1813 *05.07.1796 † 21.12.1849 *08.12.1799 † 06.07.1863 *04.04.1802 † 12.02.1874

♣♣♣

WIKIPEDIE:

Život

Narodil se ve Vídni jako nejstarší syn nejvyššího dvorního maršálka Eugena Václava Bruntálského z Vrbna (1728–1789) a jeho manželky Marie Terezie, rozené hraběnky Kolonicsové (1733–1802). Studoval práva a filozofii, ale od mládí se zajímal o mineralogii, takže navíc absolvoval studium na báňské akademii v Banské Štiavnici. Krátce sloužil v armádě, kde dosáhl hodnosti poručíka, ale v roce 1789 převzal po otcově smrti rodové dědictví v Hořovicích.

Již existující výrobu železa v Komárově na Hořovicku přivedl k obrovskému rozkvětu, takže za jeho života se komárovské železárny staly předním evropským producentem litiny s uměleckoprůmyslovým využitím.[1] Hospodářský rozmach a současně nedostatek vodních zdrojů na Hořovicku vedl Rudolfa k dalšímu rozšíření majetku a v roce 1806 koupil od Vratislavů z Mitrovic sousední panství Jince. Na zdejším zámku dočasně umístil svou mineralogickou sbírku, jinak byl ale provoz velkostatku podřízen potřebám železáren a také v Jincích vznikla vysoká pec.

Roku 1801 založil v Hořovicích první řepný cukrovar v českých zemích. Ten sice brzy zkrachoval, v následujících letech začaly však vznikat další řepné cukrovary, mimo jiné i díky tzv. kontinentální blokádě za napoleonských válek.

Kromě toho od mládí zastával funkce v hospodářské správě habsburské monarchie, byl jmenován c. k. komořím, tajným radou a patřil k důvěrníkům císaře Františka I. I když se vyhýbal vyšším úřadům, v roce 1805 při obsazení Vídně napoleonskou armádou byl jmenován dvorským komisařem pro obranu města. V této funkci se osvědčil, takže nakonec se stal císařským nejvyšším komořím (1806–1823) a v roce 1808 získal Řád zlatého rouna. Byl též nositelem uherského Řádu sv. Štěpána a Řádu železné koruny. Jako císařský nejvyšší komorník byl účastníkem Vídeňského kongresu a v roce 1822 doprovázel císaře Františka I. na kongres do Verony. Při zimní cestě přes Alpy onemocněl a zemřel krátce poté ve Vídni.

I v dalších oblastech patřil k významným osobnostem v Čechách a podílel se na aktivitách spojených s národním obrozením. V letech 1804–1823 byl čestným prezidentem Královské české společnosti nauk, dále byl spoluzakládajícím členem Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách a stál také u zrodu Národního muzea.

Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna zemřel 24. března 1848 ve Vídni. Pohřben byl v rodové empírové kaplové hrobce, jejíž stavbu roku 1811 na hořovickém městském hřbitově sám inicioval.

Rodina

Ve Vídni se v roce 1785 oženil s hraběnkou Marií Terezií Kounicovou (1763–1803), vnučkou významného státníka knížete Václava Antonína Kounice, tímto sňatkem se také spříznil s kancléřem Metternichem. Měli spolu devět dětí, z nichž tři zemřely v dětství. Nejstarší syn Eugen Dominik (1786–1848) pokračoval v železářském podnikání na Hořovicku i v kariéře u dvora, třetí syn Ladislav (1795–1849) dosáhl v armádě hodnosti c. k. polního podmaršála, ale po neúspěchu během revoluce 1848–1849 v Itálii spáchal sebevraždu. Další syn Rudolf (1802–1874) zdědil na Moravě panství Holešov a u císařského dvora byl nejvyšším lovčím. Dcery Terezie (1789–1874) a Františka (1799–1863) se provdaly do předních šlechtických rodin (Kinský, Liechtenstein).