Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
„Nákladem Koruny České byla vydána knížka Nástupnické právo v Českém království, jejímž autorem je genealog Petr Nohel. Smyslem této publikace je přiblížit problematiku nástupnického práva všem zájemcům o historii českých zemí. Publikace o 24 stranách stručně představuje zásadní dokumenty, které měly vliv na české nástupnictví.“ Zobrazit celý citát »Nástupnické právo v Českém království
Navigace:
Navigace webu publicistika:
Navigace webu dokumentace:
Vyhledávání:
Motto:
PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.
Zámek Mělník, který je spjat se sv. Ludmilou, Karlem IV. a rodem Lobkowiczů
Zámek Poděbrady, sídlo českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad
Zámek Brandýs nad Labem, spjatý habsburskou dynastiíBelcredi, Antonín *1744 † 1812
3. 4. 2018 | Drocár Jan | Osobnosti
| OTEC
Pio de Belcredi *1711 † 1776 |
MATKA
– – |
Antonín (Antonio)
|
|
| Antonín (Antonio) Belcredi (*15.2.1744 Pavia † 14.1.1812 Brno) byl mladším synem Pia de Belcredi (*1711 † 1776) a původně žil se starším bratrem Gasparem na zámku Montalto – Pavese jižně od Pávie, jako vnuci lombardského markýze. Starší Gasparo zdědil podle pravidla prvorozenectví rodový majetek, zatímco Antonia jako druhorozeného rodový majetek míjel a on se proto rozhodl hledat svou příležitost v Čechách, respektive na Moravě.
Když vstupoval do armády, bylo mu pouhých 16 let a o rok později byl zařazen k 32. pěšímu regimentu maršála hraběte Wiedmana, jehož velitelem byl plukovník Jan Hubert z Freienfelsu. Přestože byl o 20 let starší, zřejmě k němu našel velmi dobrý vztah, protože když byl Antonio v roce 1763 v bitvě u Torgavy těžce zraněn, přivezl ho na zámek do Líšně, kde se celý rok zotavoval a seznámil se s Marií Theodorovou (*1752 † 1832), s kterou se oženil 25. dubna 1769 v předvečer jejich sedmnáctých narozenin. Tímto sňatkem získal hrabě Belcredi zámek a panství v Jimramově, které jim Theodořina teta, bezdětná vdova, odkázala. Po svatbě odjel Antonio s Theodorou do Itálie, odkud byl penzionován v hodnosti generálmajora a poté strávil nějaký čas u císařského dvora ve Vídni jako komoří. Dostal se do povědomí místní obyvatel nejen pro svou zajímavou povahu, ale také pro své velkorysé
|
|
|
oo 25. dubna 1769 |
|
|
PARTNER Marie Theodorová *1752 † 1832 |
|
| OTEC PARTNERA – |
MATKA PARTNERA – |
|
POTOMCI |
|
|
14 potomků |
|
