Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Malenovice – hrad

Historie hradu Malenovice

převzato a redakčně upraveno ze serveru Hrady.cz

Hrad Malenovice byl založen v 2. polovině 14. století moravským markrabětem Janem Jindřichem Lucemburským  (*12.2.1322 Mělník † 12.11.1375 Brno). Stavba vznikla nejspíše po roce 1360 a nahradila předchozí tvrz, o jejímž umístění není nic známo. Markrabě zahájil na západním výběžku Tlusté hory stavbu mohutného hradu, jehož základem je plášťová zeď, tvořící nepravidelný obdélník; od ostatních částí horského výběžku byl hrad oddělen hlubokým a širokým příkopem. Obestavěný prostor byl rozsáhlý – délka činila 51 m a šířka 25 m. K vnitřní straně plášťové zdi byly přistavěny hradní budovy. Sluneční jihozápadní část byla vyhrazena obydlím paláce, severovýchodní část užitkovým stavbám – stájím, konírnám a hospodářským budovám. Z bezpečnostních důvodů vedla okna obytných síní většinu na nádvoří, do volného prostoru jenom v nejvyšším patře.

Hrad Malenovice na snímku z 30. let 20. století

V držení malenovického hradu se vystřídala řada majitelů. Dobudovaný hrad převzal markrabě Jošt Lucemburský (*1375 † 1411), za něhož byl poprvé zastaven. Před husitskými válkami se tu připomíná Hynek z Malenovic a Šumvaldu, který padl v bitvě u Vyšehradu  (1420). Velké škody utrpěl hrad v roce 1427, kdy jej dobyli husité a vyplenili stejně jak městečko s okolím. Dosud se v hradebním zdivu směrem od Skalky ukazují dvě kamenné koule, které prý jsou památkou na husitské obležení. V hradebním příkopu byly nalezeny železné předměty pocházející z té doby.

Hynkova sestra Anna ze Šumvaldu, která se provdala za Jana z Lichtenburka a na Bítově, učinila svého muže spoluvlastníkem hradu a panství. V držení Lichtenburků zůstaly až do r. 1492. Lichtenburkové provedli zásadní přestavbu palácové části, změnili půdorysné dělení poschodí i vnější podobu. Druhou polovinu 15. století připomínají místnosti s pevně sklenutou valenou klenbou a četná gotická ostění u dveří i oken, dále arkýřová kaple v jihozápadní části a průjezdní věž, která nahradila starou bránu.

Od r. 1492 drželi malenovický hrad Tetouři z Tetova, z nichž pokračoval ve stavební činnosti na hradě Václav Tetour z Tetova († 1560). Z jeho doby pochází pozdně gotický portál v přízemní síni, který nese erb Tetourů (tři vlčí zuby) a Magdalény z Vlčnova (vodorovný pruh na štítě). Rovněž další držitelé hradu se podíleli na stavebních úpravách.

V l. 1573 – 1625 náležel hrad Bítovským ze Slavíkovic, kteří doplnili nádvorní trakt pozdně gotického předhradí renesanční arkádou a obytnou síň proti hradní bráně renesanční klenbou s vytaženými hranami. Za vlády Bítovských prožili obyvatelé hradu i městečka těžké chvíle při vpádu vzbouřených Valachů, kteří pod hradem svedli krvavou vítěznou bitvu s císařským vojskem. Malenovice byly vypáleny, hrad však odolal.

Po Bítovských získal hrad Karel Konický ze Švábenic, který se však o něj v neklidných dobách třicetileté války příliš nestaral.

Pro dějiny hradu byla daleko významnější vláda Lichtenštejnů-Kastelkornů. Hrabě Fantišek Karel z Lichtenštejna-Kastelkornu (*1.6.1648 zámek Schenna † 14.6.1723 Hertlingswalde), který získal malenovický hrad i panství v r. 1692, a jeho nástupci dali hradnímu objektu konečnou podobu, kterou si zachoval dosud. Hrad tehdy dosáhl svého největšího rozkvětu. Stavební úpravy se prováděly ve dvou etapách. První etapa byla dílem Františka Karla nebo jeho syna Tomáše Josefa († po 1699), jak o tom svědčí rodové erby na hlavním portálu a na budově bývalého lesního úřadu před předhradím. Jejich autorem byl pravděpodobně kroměřížský kameník Michal Mandík, který se podílel též na velkých stavebních a uměleckých podnicích biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu (*17.3.1623 Klodzko † 23.9.1695 ‡ dóm Olomouc), s nímž byly majitelé hradu spřízněni. Největší stavební úpravy na malenovickém hradě provedl bratr Tomáše Josefa, olomoucký biskup Jakub Arnošt Julius haběte z Lichtenštejna-Kastelkornu (*14.2.1690 Doboszowice † 12.6.1747 Salzburg), který si jej zvolil za své letní sídlo (1739-1747). Zachována zůstala obvodová plášťová zeď jižní a západní část hradu s průjezdní věží a arkýřovou kaplí, ale přístavbou nových obytných budov se změnila východní část. Tím vznikl uzavřený čtyřkřídlý půdorys s úzkým protáhlým nádvořím. Biskup Jan Arnošt dal v hradu vybudovat chodby a prostorná schodiště i rozměrná okna, aby se hradní místnosti prosvětlily. Přestavbou se majitelé snažili přizpůsobit hrad potřebám barokního zámku; gotické prvky byly ponechány pouze v kapli a v některých spodních síních, které se nehodily k bydlení. Při tak rozsáhlých stavebních úpravách se nezapomnělo ani na zajištění hradních zdí mohutnými opěrnými pilíři v místech, která byla ohrožena zvětráním skály.

Hrad Malenovice v součastosti. Fota hradu převzaty z jeho oficiálních stránek.

Po Lichtenštejnech-Kastelkornech získal hrad v r. 1747 hrabě Karel Otto hrabě Salm-Neuburg (*14.5.1709 † 8.12.1766 Vídeň), který byl synem sestry Jakuba Arnošta Julia Františky (*1685 † 6.11.1754 Groiteritz), která se v roce 1705 provdala za Arnošta Leopolda hraběte Salma-Neuburga (*1683 † 1.1.1722 Olomouc), za kterého byla provedena malířská výzdoba kaple (1750). Po smrti jeho syna a dědice Karla Vincence (*9.5.1744 Olomouc † 12.5.1784 Olomouc) bylo malenovické zboží připsáno v roce 1784 jeho dcerám Arnoštce provdané hraběnce Lambergové (*5.8.1771 Brno † 29.1.1809 Ljubljana), Jindřišce provd. hraběnce Herbersteinové (*12.1.1775 Brno † 28.1.1815 Graz) a Antonii provdané hraběnce Czerninové (*16.4.1776 Brno † 31.3.1840 Vídeň).

V roce 1797 se stala jedinou dědičkou Antonie a od ní v roce 1804 koupil celé malenovické panství za 660 000 zl. Leopold (III.) hrabě Sternberg
(*1865 † 1937) z jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů
Sternbergů (Šternberků). Ten však zvolil za své sídlo zámek v Pohořelicích. Šternberkům scházely finanční prostředky k údržbě tak mohutného hradu, a ten proto časem zchátral. Jeho posledním šlechtickým majitelem byl Jaroslav hrabě Sternberg (*1900 † 1943).

♣♣♣

Text: historie
21.4. 2004 – Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku – Jižní Morava

Filmová ukázka z oficiálních stránek hradu

♣♣♣

♣♣♣

WIKIPEDIE:

Malenovice jsou část a katastrální území moravského statutárního města Zlína, leží na úpatích západního okraje Vizovických vrchů a rovin kolem řeky Dřevnice. V Malenovicích se nachází stejnojmenný hrad. Městečko bylo v historii až do průmyslového rozvoje regionu ve 20. století významnějším spádovým centrem než sousední města Otrokovice nebo Zlín.

Během roku 2015 prošla podstatná část centra obce renovací ulic, proběhla výstavba nového kruhového objezdu, přestavba náměstí a nastaly změny v dopravě. Byla zde plánována výstavba nové Krajské nemocnice Tomáše Bati.

Název

Místní název byl odvozen od osobního jména Malen, výchozí tvar Malenovici byl pojmenováním obyvatel vsi a jeho význam byl „Malenovi lidé“.

Historie

První zmínka o Malenovicích se objevuje v roce 1321 pod názvem Malehnawicz. V šedesátých letech 14. století byly Malenovice povýšeny na městečko. V roce 1375 (do roku 1406) vlastnil Malenovice markrabě Jošt Lucemburský. V roce 1427 dobyli Malenovice sirotci. Dne 11. srpna 1470 tábořil u Malenovic český král Jiří z Poděbrad při tažení proti uherskému králi Matyáši Korvínovi. V táboře ho tehdy navštívili polští poslové. Ve druhé polovině 16. století až do požáru roku 1626 stával na pastvisku nedaleko Dřevnice kostel sboru Jednoty bratrské v Malenovicích. Potom bratrské vyznání v obci z důvodu potlačování nekatolické víry prohabsburskou vrchností postupně zaniká. V roce 1626 byla obec vypálena Mannsfeldovým vojskem. Mnoho z celkových 100 gruntů v Malenovicích zůstalo pustých. V letech 1804–1858 byl vybudován nový kostel a postavena nová škola. V polovině 19. století bylo malenovické panství proslulé chovem ušlechtilých ovcí. Po zrušení poddanství a roboty v roce 1848 měly Malenovice asi 1380 obyvatel. V roce 1863 byly Malenovice postiženy velkým požárem, kdy vyhořelo celé městečko, tedy dnešní Jarolímkovo náměstí. V roce 1896 byla započata stavba podřevnické dráhy Otrokovice – Zlín – Vizovice, která vede přes Malenovice. Malenovice byly spádovou obcí pro okolní dědiny – Tečovice, Lhotu a Chlum.

Dne 29. června 1900 se rozvodnila Dřevnice a zalila silnici směrem na Tečovice. Počátkem 20. století se Malenovice staly sídlem zvláštního perleťářského průmyslu, do Malenovic se přistěhovalo asi 20 dělnických rodin. V roce 1904 byla zahájena stavba nemocnice, které se říkalo špitál. V září 1912 byly pod hradem otevřeny sirnaté koupele. Další povodně postihly Malenovice v září 1910 a v srpnu 1913. Ve volbách do Národního shromáždění nové Československé republiky byl poslancem za sociální demokracii zvolen malenovický občan Vítězslav Mikulíček. V roce 1921 žilo v Malenovicích 1655 obyvatel. V roce 1932 byla vystavěna nová sokolovna. Dne 3. května 1945 osvobodila Malenovice rumunská armáda bojující po boku Rudé armády. V roce 1963 se zde točil československý film Ivana v útoku. V roce 1967 byla dokončena I. a II. etapa výstavby malenovického sídliště, celkově bylo dokončeno v roce 1970. Administrativně byly Malenovice do roce 1928 součástí Země moravské, v letech 1928–1948 součástí Země moravskoslezské. Od 1. ledna 1949 byly sloučeny s městem Zlín (tehdy Gottwaldov) a staly se součástí nově utvořeného Gottwaldovského kraje. Od roku 1960 patřily pod Jihomoravský kraj a od roku 2000 jako součást krajského města Zlína patří ke Zlínskému kraji.

Jazyk

Malenovice s přilehlým okolím tvoří samostatný národopisný celek mezi Slováckem, Hanou a Valašskem. Oblast je řazena mezi přechodnou oblast zlínského nářečí, v rámci východomoravské podoblasti. Rozdíl oproti zlínskému nářečí je v dativu „mně“ místo zlínského „mi“. Nářečí v Malenovicích, i sousedních Tečovicích, Lhotce, Loukách i v Kvítkovicích je spisovné češtině velmi blízké, protože nikdy se zde nevyskytovaly dvojhlásky ej za ý,í (dobrej strejček), ale zachované „é“ a „y,ý“ (mléko, řéct, býk, hajný). Zároveň je přítomno české přehlasované -ej, -e („dej, spívejte, nejstarší“ a „smíl se, vidél sem tě“) oproti slovenskému nepřehlasovanému -aj, -a, které se užívá v obcích na jih a východ od Malenovic. Jedná se již o přilehlé spádové části Malenovic (Lhota, Salaš, Karlovice), Bohuslavice u Zlína a Prštné – zde je výslovnost „daj, spívajte, najstarší“ a „smíl sa, vidél jsem ťa“. Od 20. století s přílivem nových pracovníků z různých částí republiky se ovšem původní nářečí stíralo a jazyk více splýval s obecnou češtinou. Dnes se jazyk v Malenovicích od Zlína již téměř neliší a v jazyce obyvatel se projevují prvky jednotného východomoravského interdialektu.

Historický kroj

V Malenovicích provedli v letech 1948–1950 členové tamního valašského kroužku rekonstrukci starého malenovického lidového kroje. Podle údajů pamětníků chodili tehdejší muži v krojích ze světle modrého sukna, bílé, červeně nebo modře lemované haleně a tmavě modré župici valašského střihu. O košili se mluvilo jako o lněné barevně vyšívané nebo nevyšívané. Ze zápisů z dějin Malenovic a Louk, které zapsali ředitelé národních škol František Dvořák a Bedřich Trnka, se dovídáme, že v neděli nosívali muži úzké dlouhé nohavice tmavě modře vyšívané, řemenem několikrát opásané. Soukenná vesta byla téže barvy, lemování bylo tmavě modré. Mentlík byl dlouhý, po kolena, v bocích stažen, spodek odstával a tvořil vzadu šosy. Mentlík a vesta se nosily většinou rozepnuté. Tenká košile měla stojatý obojek, u krku šňůrky. Na hlavě se nosil černý širák. Ve všední den se nosily široké konopné gatě domácí výroby a košile ze stejného materiálu. V zimě oblékali na mentlík dlouhý kožich dubeňák, ve všední den nosili bílou huněnou halenu. Hlavu zahřívala vydrovka hnědé barvy, se zeleným plyšem nahoře, uprostřed s barevnou růžičkou „kočičkou“ a vyšíváním. Ženy nosily rubáč, kordulku, leknici, rukávce s okružím u rukou a hedvábným vyšívaným límcem, fěrtoch. Na neděli bylo všechno z tenkého plátna. Za nepohody oblékaly flanelový nebo soukenný kabátek a přehodily vlňák. V zimě stejně jako muži nosily dlouhý kožich dubeňák.[6]

Památky

Malenovický hrad
Kostel sv. Mikuláše a fara z 19. století
Pravoslavná kaple sv. Ivana Českého
Pamětní sokolovna Tyršova z roku 1932
Socha sv. Floriána (na náměstí)
Socha sv. Jana
Socha sv. Jana Nepomuckého
Socha sv. Pavla
Socha sv. Vendelína
Kaplička na Šrámkově ul.
Kaplička u hřbitova
Poutní místo Svatá voda Na Kaménce (3 sirnaté prameny, jižně od Malenovic v lesích Vizovických vrchů)
Památník obětem I. světové války
Památník obětem II. světové války
Budova bývalého kláštera sv. Kříže (pod hradem)

♣♣♣