Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Historie a současnost parku

Buquoyové, rod původem z francouzsko-belgického pomezí, vlastnili novohradské panství od roku 1620 do roku 1945. Novohradské panství tvořily tři objekty a to gotický hrad, městský palác zvaný Rezidence a nový zámek. K panství náležel rozsáhlý pozemkový fond, zejména lesy.

V roce 1619 Karel Bonaventura Buquoy (*1571 † 1621), bojující na straně císaře Ferdinanda II., dobil novohradský hrad. V následujícím roce mu jej panovník daroval, čímž jenom vyrovnal nesplacenou buquoyskou půjčku. Hrad byl v nevalném stavu a samotný Buquoy, aktivní účastník rozhořívající se třicetileté války, se na hradě vůbec nemínil usadit. Jeho manželka, Marie Anna Magdelana de Biglia (*1573 †  1654), sice byla ochotná usadit se na novohradském panství, ale o hradu prohlásila, že „v takové barabizně bydlet nebude“. V městečku Nové Hrady si na náměstí nechala stavebně upravit a zbarokizovat rožmberský renesanční městský palác, který zabíral jednu stranu náměstí. Od té doby Buquoyové tradičně žili v tomto městském paláci, zvaném Rezidence, kterou ale neobklopoval žádný park. Hrad byl upravený na úřadovny a služební byty vyšších panských úředníků, spravujících buquoyské panství.  Nový buquoyský zámek ještě neexistoval.

Asi o 150 let později, se v roce 1765 Marie Terezie hraběnka Paarová z Bechyně (*1746 † 1818) provdala za Jana Nepomuka hraběte Buquoye (*1741 † 1803).

1. Terezie hraběnka Paarová provdaná Buquoyová – tvůrkyně Tereziina  údolí. (V. P.)

Přesídlila na novohradské panství, tedy do Rezidence, kde jí ovšem chybělo přírodní prostředí. K panství náleželo, kromě jiného, též nedaleké údolí říčky Stropnice, které skýtalo možnost parkové tvorby. V následujících létech se hraběnka, inspirovaná z více pramenů, začala intenzivně věnovat přetváření údolí do podoby  anglického parku. Chtěla vytvořit tzv. Krásné údolí, jak jej nazývala, ale i samotný manžel hraběnky Terezie brzy začal používat pojmenování Tereziino údolí, načež v roce 1781 jí údolí skutečně připsal.

Již kolem roku 1770, tedy asi 5 let po svatbě, účetní doklady vykazují v údolí stavbu tzv. Nového domu, což byl nevelký sezónní zámeček, ve kterém hraběnka pobývala během letních měsíců v údolí. Zámeček o rozměrech 15 x 12 m, rozkládající se těsně u říčky Stropnice, se svými sedmi místnostmi představoval komfortní ubytování. Nacházel se zde salón, jídelna, dámský pokoj, kabinet, pracovna, ložnice a komůrka pro komornou. Dům dostal modrou fasádu a pojmenování Modrý dům. Kuchyň o rozměrech 15 x 9,5 m, se nacházela v sousedství Modrého domu, v samostatném objektu.

Hraběnka Terezie do údolí zakomponovala několik prvků, které evokovaly zednářský podtext,  ovšem ve své době, coby žena, rozhodně nemohla být členkou zednářské lóže. Snad znala určitou zednářskou   symboliku zprostředkovaně, šlo tedy o romantické inspirace, které pocházely z více zdrojů.

Nejsilnějším inspiračním zdrojem, byly asi proslulé německé zednářské parky Wörlitz – Dessau, které hraběnka navštívila v roce 1779, z dalších parků to byl Schönbusch a Schwetzingen, všechny bohatě dekorované fabriques – zednářskou architektonickou symbolikou.

Po stavbě Modrého domu následovala výstavba nedalekých lázní, které byly situovány na dohled z Modrého domu přes prosluněnou louku.

Historická podoba lázní při pohledu z Modrého domu. (V. P.)

Budovu lázní tvořila vlastní lázeň, ve které měděná zapuštěná vana byla umístěná v grottě, osvětlení zajišťovalo okule v klenbě. Vedlejší místnost sloužila jako odpočívárna. Polovinu objektu zabíral salón s třemi francouzskými okny, vedoucími na terasu s výhledem do parku a na Modrý dům. Z terasy do parku vedlo široké schodiště, dekorované kamennými vázami s květinovou výsadbou. Interiér salónu byl vymalovaný etruskými, neboli pompejánskými motivy, které odkazovaly na antiku.

Na zadní stranu lázní navazoval  nevelký panský dvůr se stájemi, kuchyní, skladovacími prostory a komůrkami pro personál.

Parkově upraveným údolím vedla oproti současnosti bohatší síť vycházkových pěšin. Svahy údolí byly na mnoha místech udržované jako prosluněné louky. Přes říčku Stropnici se klenulo několik můstků. V kompozici anglického parku postupně přibývaly další objekty. Oblíbeným architektonickým prvkem zednářských a romantických parků byly ruiny, které odkazovaly gotiku, neboli na gotické stavitelské hutě, jeden z ideových zdrojů svobodného zednářství. V  areálu Tereziina údolí se nacházela nikoli ruina, ale skutečná gotická tvrz Cuknštejn.  Snad z toho důvodu, že Cuknštejn nebyl ruina, byla pro park navržená tzv. rudera, [1]  která měla v závěru parku evokovat římské trosky – ruiny.

Tvrz Cuknštejn. (O)		a návrh rudery v Tereziině údolí.

Do parku přibyl též Templ botaniky, Filemonova horská chýš, ve svahu mezi lázněmi a Modrým domem upoutávala pozornost tzv. čínská voliéra, přibyl též holubník, v údolí se nacházel i zděný skleník.

Jeden z nejkrásnějších prvků, zakomponovaný do Tereziina údolí, byl umělý vodopád, který se  zachoval do současnosti. Vodopád, spuštěný v roce 1817, představuje důmyslné a současně velmi jednoduché technické dílo,  fungující z bočního náhonu samospádem. Vodopád byl velmi oblíbený zednářský symbol, odkazující na švýcarskou občanskou svobodu podobně, jako švýcarská, neboli alpská architektura v podobě oblíbeného švýcarského domu, který se v údolí rovněž  nacházel. U vodopádu stála rybářská chýš, ale taky kruhový altán, který skýtal romantické posezení.

Historická a současná podoba vodopádu v Tereziině údolí, boční a čelní pohled. (W  a  V. P.)

Hraběnka Terezie zemřela v roce 1818, později se na dalším rozvoji Tereziina údolí podílel prasynovec Jiří Jan Jindřich (*1814 † 1882), který v době úmrtí pratety Terezie měl pouze čtyři roky. Vyrůstal na zámku Červený Hrádek u Chomutova. Vzájemné návštěvy mezi severočeským Červeným Hrádkem a jihočeskými Novými Hrady byly časté a rodiny se vzájemně ovlivňovaly i v parkové tvorbě.

Malebné Tereziino údolí má svůj příběh i v současnosti. Vypuknutím 1. světové války nastala všeobecná krize v údržbě historických parků, protože muži, coby pracovní síly, odešli do války. Po skončení války došlo ke změně režimu a prvorepublikovou pozemkovou reformou ztratila šlechta podstatnou část svého ekonomického zázemí. Tyto skutečnosti se odrazily ve snížené péči o parky,  některé byly ponechané až spontánnímu vývoji. Budovy zarůstaly náletovými dřevinami i v bezprostřední blízkosti.

V roce 1936, tedy 118 let po smrti hraběnky Terezie, území postihla ničivá povodeň.  Stromy se v rozmáčené půdě vyvracely a popadaly i na Modrý dům, takže budovu těžce poškodily. Modrý dům, ani vedlejší kuchyň již nebyly obnovené, takže jsou z nich ruiny. [2] Pohledové propojení mezi Modrým domem a lázněmi zaniklo, je zarostlé náletovými dřevinami. Pěšina od Modrého domu k lázním ztratila svou funkci, takže zarostla lučním porostem. Původní hlavní vstup do lázně od Modrého domu je mimo jakoukoliv pozornost, zatím rovněž zanedbaný.

Tereziino údolí je sice malebné, ale živelně zarostlé zcela nekorigovanou zelení, takže je stinné a rozblácené, na vycházce směrem k vodopádu slunce do parku nepronikne.

Torzo Modrého domu  v roce 2021. (V. P.)

Pokud jde o  bývalý panský dvůr, pohledová situace byla obrácená. Hlavní dominantou areálu je zadní strana lázniček, na kterou původně navazoval panský dvůr. Tato zadní strana lázní byla částečně obnovená a tvoří romantickou pohledovou kulisu dnes komerčně využívaného panského dvora, který nese pojmenování Terčiny lázničky, na mapě zvaný Terezín. Stáje na jedné straně areálu byly upravené na restauraci,  komůrky na druhé straně areálu byly upravené na ubytování pro hosty.

Celkový pohled na Terčiny lázničky. (L. P.)

Buquoyové zanechali v Novohradsku i další stopy. Jižně od Nových Hradů, pořád na novohradském panství, byl pod Kraví horou objevený pramen, který vykazoval léčivé účinky.  Říkalo se mu dobrá voda, z čeho vzniklo i pojmenování obce. U pramene byla původně postavená kaplička, z lokality se ale stalo proslulé poutní místo, takže začátkem 18. století nechali Buquoyové vystavět v Dobré Vodě krásný barokní kostel Panny Marie Těšitelky. Srpnovou poutní slavnost organizují společně čeští i rakouští věřící. Místu se přeneseně říká též České Lurdy.

Začátkem 19. století byl postavený na okraji městečka nový zámek, který měl reprezentovat buquoyský rod. Zámek byl situovaný do předem založeného anglického parku. Dnes zámek vlastní a využívá akademická instituce. Park je sice přístupný veřejnosti, ale je zarostlý do temné džungle, která neláká k vycházkám.

————

Poznámky:

[1] Rudera – z latiny ruina, troska.

[2] Historie Tereziina údolí, především z hlediska stavebních prvků, je podrobně zpracována v publikaci historika Martina Krummholze Buquoyské Nové Hrady. Počátky krajinných parků v Čechách. Vzhledem k dostatku historických informací by obnova jistě byla možná.

♣♣♣

Pincová, Veronika, 30. 3. 2022

e-mail: vvpincova@seznam.cz

Všechny články autora