Drahý Michale – chtělo by se mi věřit a Tvá dobrá žena Milada je o tom skálopevně přesvědčena, že jsi tu s námi, vzhlížíš na nás a díváš se a divíš se,  proč jsme se tu v tak hojném počtu sešli. Protože dobře vím, že podobná smuteční shromáždění tvým šálkem čaje rozhodně nebyla. Neměl jsi rád oficiality – ale…

Odpověď je velmi jednoduchá – protože Tě máme rádi. Omlouvám se, že mám oči zabodnuté v papíru – protože mám pocit, že jinak bych tu řeč nedal dohromady – jsem takový dojímací typ.

Ale nedá mi to abych nesplatil takový malý dluh který vůči Tobě cítím – je tomu bezmála 7 let a Ty ses – a to je důležité podotknout – poprvé ženil – a já Tvou prosbu, abych v té – pro Tebe i pro Miladu důležitou chvíli, byl po Tvém boku a něco málo promluvil. Dnes mě mrzí dvojnásob, že jsem byl smluvně vázán na jiné akci – a že jsem vše nezrušil a na Tvou svatbu nepřišel. To už neodčiním a asi mě to bude ještě dlouho mrzet. Už jen proto, že setkání s Tebou pro mě byla vždy výjimečná a  že jich za ten život bylo bezpočet.

Dovol mi na ně trošku zavzpomínat.

Poprvé jsme se setkali ještě za totáče – já měl s Jirkou Wimrem několik klubových pořadů a Ty jsi se nabídl, že je budeš prodávat. Upřímně jako prodavač humoru jsi na mě nepůsobil – působil si spíše plachým dojmem, až po čase jsem pochopil, že Tvá malá očka skrytá za obroučkami brýlí dovedou okouzlit a otevřít i zamčená vrátka. Spolupráce fungovala bez vady a každé setkání s Tebou pro mě bylo výjimečné.

Tady je malý důkaz – to jsem Tě ještě moc neznal když jsme se jednou míjeli – vidím to jako dnes – v Karlově ulici – Ty jsi spěchal s obrazem pod paží – a tak jen v letu se ptám, kam kráčíš a Ty jsi jen lakonicky podotkl, že do antikvariátu prodat obraz protože nemáš peníze. Až za rohem mě to doťuklo – normální člověk – zvláště v té době –  když neměl na chleba, tak musel  do práce nebo jí hledat – ne tak šlechtic Michal – ten sundá doma Vojtěcha  Hynaise…a jde se dál močálem temným. Oba jsme v té nesvobodné době ctili zásadu – je nutné mít modrou knížku – a v občance razítko svobodného povolání – to bylo takové naše malé vítězství nad bolševikem. Měl jsem se milý Michale od Tebe hodně co učit. Tvé lehkosti bytí, Tvému noblesnímu jednání, Tvému suchému humoru. Pro mě jsi šlechtic nejen původem, ale i chováním  a životním postojem.

Je mi moc líto, že už Tě na aukcích které pořádají naše drahé ženy a jejich kolegyně už nepotkám – už jen letmé setkání s Tebou pro mě bylo velmi osvěžující a povzbudivé. Stával si vždy stranou, ale Tvá přítomnost pro mě byla velmi důležitá. I Tvé mírné pokývnutí hlavou, že je všechno v pořádku a na svém místě. Na to budu ještě dlouho vzpomínat a bude mi to velmi chybět – ať je Ti, milý hochu, země lehká.
Alexander Hemala

Související klíčová slova