Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Pod názvem Šlechta brání českou státnost začal od května 2019 vycházet v měsíčníku “Revue 50 plus” seriál, který ve více jak třiceti dílech připomene akce české zemské šlechty z let 1938 a 1939. Shrnuje dostupná fakta o základních deklaracích, které členové rodů české zemské šlechty tehdy signovali. Abecedně se věnuje jednotlivým rodům a v jejich rámci samotným signatářům, kteří svým činem projevili mnoho osobní statečnosti.

Šlechta brání českou státnost

Šlechtici se v době nejvyššího ohrožení země, rozhodně a jednoznačně postavili  za český národ a vlast a svou vůli projevili podpisy pod šlechtickým deklaracemi. První, určenou prezidentu E. Benešovi, podepsali a předali 17.9.1938, druhou potvrdili 24.1.1939 obsah té první a předali novému prezidentovi E. Háchovi a nejpočetnější třetí šlechtickou deklaraci podepisovali během září 1939, tedy již na nacistické okupace země.

PŘEHLED JEDNOTLIVÝCH DÍLŮ SERIÁLU

Milé čtenářky a milí čtenáři!

Barbora Kinská, redaktorka časopisu Revue 50 plus

V roce 2018 jsme slavili osmičky, v roce 2019 devítky. Třicet let od sametové revoluce a osmdesát let od vypuknutí druhé světové války. Právě v souvislosti s tímto výročím jsme pro vás ve spolupráci s předním českým genealogem a odborníkem na českou šlechtu, panem Janem Drocárem, připravili seriál o možná nepříliš známém vystoupení české šlechty na podporu Československé republiky v době jejího největšího ohrožení.

I přesto, že se k nim nově vzniklá republika zachovala poněkud macešsky, zůstali potomci starých českých rodů své zemi věrni a v těžké době jí vyjádřili svou plnou podporu v deklaraci nazvané „Prohlášení členů starých rodů vzhledem k nedotknutelnosti území českého státu“. Stejně jako mnoha jiným, nedostalo se ani signatářům této deklarace po ukončení války vděku. Ač byli někteří z nich potrestáni za své veřejné vystupování odsouzením do nacistických vězení, nový komunistický režim je i tak nazval zrádci a nepřáteli republiky, vyhnal je ze země, zbavil majetku a znovu zavíral, tentokrát do svých lágrů. I dnes lze zaslechnout, že ten Schwarzenberg je přivandrovalec a cizák. Vždycky si říkám, kdo z těch křiklounů dokáže prokázat příslušnost k českému státu tak hluboko do minulosti. Ano, příslušníci šlechtických rodů mají tu výhodu, že své předky i jejich činy znají, mohou si je dohledat a poučit se. Zároveň je přináležitost k slavným rodinám a předkům zavazuje mnoha povinnostmi.

Znám to. Můj pradědeček František Kinský byl mluvčím šlechtické deklarace. Zemřel v sedmadevadesáti letech bez důchodu a majetku na faře v Kostelci nad Orlicí. Do smrti mu místní lidé říkali pane hrabě. Jeho syn, můj dědeček Josef Kinský, byl v padesátých letech ve vězení, osm let fáral na uranu a po revoluci zrestituoval naprosto zdevastovaný rodinný majetek. V osmdesáti letech se vrhl do práce a svému synovi po deseti letech předal fungující podnik. Zemřel v osmadevadesáti letech a z okna se přitom díval na svůj rodný dům, který se mu podařilo zachránit. Můj otec František Kinský dokončil rekonstrukci zámku, zpřístupnil ho veřejnosti a byl zvolen starostou města. A to jsou jen tři generace zpátky. Není vždy snadné držet i dál tak vysokou laťku. V tuto chvíli můžu udělat pro svou rodinu právě to, že se pokusím připomenout úlohu české šlechty v novodobé historii našeho státu, která byla tolik let zkreslovaná.

V našem seriálu vám v prvních dílech připomeneme historické souvislosti vzniku deklarace a její znění a v dalších dílech se zaměříme na jednotlivé rody, jejich osudy i potomky. Pevně doufám, že vás naše exkurze do minulosti zaujme, a možná i inspiruje k pátrání po vlastních předcích a jejich příbězích.

Vzrušující cesty minulostí, dokonale příjemnou přítomnost a jen zářivou budoucnost vám ze srdce přeje

Barbora Kinská