Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Pallium (též palium) je insignie, která přísluší jednak papeži, ten ji smí nosit kdekoliv, a také arcibiskupu-metropolitovi, který je smí nosit pouze v rámci své církevní provincie (tedy na území své arcidiecéze a sufragánních diecézí). Smí tak ale činit až teprve poté, co mu je papež (nebo jím určená osoba) předá.

Pallium se obléká kolem krku, dva volné konce pak splývají po hrudi a zádech. Vyrábí se z vlny beránků posvěcených papežem na svátek sv. Anežky Římské, chovaných v římském klášteře Tre Fontane a ostříhaných na Velký pátek. Nová pallia papež žehná na svátek sv. Petra a sv. Pavla. Pallium symbolizuje jehně, které kolem krku nese Dobrý pastýř.

Česká biskupská konference

♣♣♣
WIKIPEDIA

Pallium (též počeštěně palium) je insignií užívanou v římskokatolické církvi. Obléká se kolem krku, dva volné konce pak splývají po hrudi a zádech. Vyrábí se z vlny beránků posvěcených papežem na svátek sv. Anežky Římské, chovaných v římském klášteře Tre Fontane a ostříhaných na Velký pátek. Nová pallia papež světí na svátek sv. Petra a sv. Pavla. Pallium vlastně symbolizuje jehně, které kolem krku nese Dobrý pastýř.

Užití
Tato insignie přísluší jednak papeži, který ji smí nosit kdekoliv, jednak arcibiskupu-metropolitovi, který je smí nosit pouze v rámci své církevní provincie (tedy na území své arcidiecéze a sufragánních diecézí). Smí tak ale činit až teprve poté, co mu je papež (nebo jím určená osoba) předá.

Papež Benedikt XVI. s papežským palliem s červenými kříži		Arcibiskup pražský Jan Graubner se svým palliem

Výjimky
Jan Pavel II. a Benedikt XVI. učinili v pravidle předávání pallia výjimku, když oba udělili pallium děkanům sboru kardinálů, ačkoliv ti byli pouze titulární biskupové (v případě Jana Pavla II. šlo právě o kardinála Ratzingera, budoucího Benedikta XVI., ten sám pak jako papež pallium udělil kardinálu Sodanovi).

Další výjimkou je např. trnavský arcibiskup Ján Sokol. Ten byl arcibiskupem bratislavsko-trnavským a metropolitou západoslovenským, když papež Benedikt XVI. rozhodl o reorganizaci církevní správy na Slovensku a rozdělil arcidiecézi na metropolitní arcidiecézi bratislavskou a sufragánní arcidiecézi trnavskou. Arcibiskup Ján Sokol byl jmenován arcibiskupem trnavským a jakožto zvláštní výsadu obdržel právo nosit pallium ad personam.

Obdobné právo získal arcibiskup z Cambrai Mons. Garnier, který po  reorganizaci
francouzské církve sice zůstal arcibiskupem, avšak sufragánním k nově vytyčenému metropolitnímu arcibiskupství v Lille.

Výjimkou jsou také biskupové tarbesko-lurdské diecéze, kteří smí na základě buly Postquan Sexaginta papeže Benedikta XV. nosit pallium na území města Lurdy.

Dle zvláštního privilegia se na některých místech užívá rationale neboli superhumerál, který je obdobou a hierarchickým ekvivalentem pallia.

♣♣♣
OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ

Pallium:

1) P. u Římanů svrchní roucho, jako u Řeků himation (v. t.).

2) P. círk. odznak náležitý papeži a od něho propůjčovaný metropolitům, má tvar volného obojku o dvou připojených svislých koncích, z nichž jeden splývá na prsa, druhý na plece; je z bílé vlny a ozdobeno šesti kříži, vyšitými černým hedvábím. Vlna k paliím stříhá se se dvou beránků, obětovaných na oltáři kostela sv. Anežky v Římě každého roku dne 21. led. O zpracování vlny pečují klášt. panny. V předvečer svátku sv. Petra a Pavla (28. čna) nová p-ia kladou se na hrob sv. Petra, načež druhého dne bývají uschována poblíž kathedry téhož světce. O původu p-ia jsou různé domněnky. Starší badatelé pokládali je za imitaci velekněžského náramenníku (efódu) ze Starého zákona nebo za čestné roucho, kterým císařové Vých. říše vyznamenávali metropolity (viz Ómoforion); novější zastávají míněni, že prvním p-iem byl plášť sv. Petra. Posud trvající význam p-ia vyjádřen jest slovy pap. Vigilia z r. 545: »Udělujeme ti p.,« psal arcibiskupu arlesskému Auxaniovi, »poněvadž za to máme, že hodno jest, aby kdo nás zastupuje, nosil i roucho naše«. Od VIII. stol. počínajíc dostávalo se p-ia všem metropolitům bez rozdílu, zda byli apoštolskými vikáři čili nic. Východní patriarchové užívali p-ia a udíleli je svým metropolitům zcela samostatně, t. j. bez svolení papeže. Teprve působením Innocence III. ustanoveno bylo na sněmu Lateránském IV. (1215), aby východní patriarchové p. přijímali od papeže a pak teprve udíleli je svým metropolitům. Vedle norem kanonického práva (De usu et auctoritate pallii, X 1, 8; De electione, X 1, 6) metropolita (patriarcha, exarcha, primas, arcibiskup) povinen jest v době tří měsíců po svém posvěceni pod ztrátou úřadu žádati papeže za propůjčení p-ia a přijmouti je buď osobně nebo skrze plnomocníka v kostele sv. Petra v Římě. Pokud se mu ho nedostalo, nesmí ani visitovati diécési ani svolávati sněm provinciální ani přijímati appellace. Za udělení Pallium-ia odvésti jest poplatek, obyčejně 5% t. zv. komorní taxy. Papež užívá p-ia při všech bohoslužebných úkonech, metropolita jen o velikých svátcích (festa pallii), při svěcení biskupů, žehnání opatů, svěcení chrámův a pod. P. jako zevní znamení přenesené působnosti pozbývá významu při smrti toho, komu bylo propůjčeno, a má s ním vloženo býti do hrobu. Biskupům dostává se někdy p-ia jako vyznamenání a tudíž bez rozšíření jejich pravomoci.
Vac. – František Vacek
Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 113–114

3) P. corporale viz Corporale:
Corporale [kor-], též pallium c., roucho lněné, v podobě čtverce upravené, sloužící za podklad pro nejsv. Tělo Páně. Užívalo se ho již v dobách apoštolských; bylo s počátku velké, aby obětní dary věřících pokryti mohlo; později, když oblace přestaly, zmenšeno c. v ten způsob, aby pro kalich a posvátnou hostii dosti místa poskytovalo. Užívá se c. při mši sv., ale i jinde, bylo-li Tělo Páně veřejně vystaveno nebo do tabernakula uloženo, má se pod ním c. nalézati. C. musí býti žehnáno a nemá se nositi přímo v rukou, nýbrž v burse uloženo byvši.
Bvý. – Klement Borový
Ottův slovník naučný. Pátý díl. Praha : J. Otto, 1892. s. 646.