---

Navigace webu publicistika:

---

Navigace webu dokumentace:

---

Vyhledávání:

---

Motto:

---

Národní hrdost

Cítíme ještě 35 let po sametové revoluci naši národní hrdost, tedy máme k našemu národu, České republice, stále tento pozitivní pocit? Není paradoxem a není výmluvným faktem, že datum vzniku České republiky – 1. leden 1993 dnes u nás neslavíme, ani nijak zvlášť neslavíme státní svátek, český den založení – den, kdy vznikl československý stát 28. října 1918.

Češi patří mezi ty národy střední a východní Evropy, které projevují malou národní hrdost, pravděpodobně proto, že je pro nás těžké vyjádřit své city k našemu národu. To, co slyšíte jako odpověď, je ve většině případů zjednodušený výraz „Čechy Čechům“. Když Češi mluví o tom, co znamená být Čechem, zmiňují tři kritéria: narodit se v českých zemích, mít češtinu jako mateřský jazyk a mít české rodiče a jejich smysl pro češství jim znovu potvrzuje toto kulturní budování našeho národa. Ale my jsme víc než státní národ, jsme také kulturní národ – etno-národ. Abychom se ale cítili skutečně Češi, naše národní hrdost by měla být především živena úspěchy našeho národa a ochlazována našimi neúspěchy. Naše národní hrdost by měla být vyjádřena, projevována a vnímána způsobem fungování naší demokracie a chováním našich politických volených zástupců, politickým vlivem naší země ve světě, jejími ekonomickými výsledky, jejím systémem sociálního zabezpečení, jejími vědeckými a technickými úspěchy, její úspěchy ve sportu, umění a literatuře, její ozbrojené síly, její historie a její spravedlivé a rovné zacházení se všemi skupinami ve společnosti.

Ale naše národní hrdost se může stát pozitivní pouze tehdy, budeme-li svou českou identitu chránit přísnou imigrační politikou, odmítáním islamizace Evropy, uznáváním našich křesťanských kořenů a respektováním naší tisícileté historické národní identity a kultury, ochranou našich svobod, jmenovitě projevu a vědomí, naší svobodou vzdělání, naší ekonomickou svobodou za předpokladu většího soukromého sektoru vedle adekvátní velikosti státního sektoru.

Naše národní identita, a zejména složka národní identity, která je vázána na stát, je slabá v důsledku územní a vládní diskontinuity za posledních 100 let. Zakládání a zánik vlastního státu, posouvání hranic a změny forem vládnutí jsme zažili tak opakovaně, že jsme ztratili schopnost ztotožnit se se státem a zažít pocit vlastenectví. V roce 1993 jsme se nevědomky ocitli ve vlastním etnicky homogenním státě, kde jsme ještě neměli dost času na to, abychom redefinovali svou národní identitu, než jsme se stali občany Evropské unie, což následně vytvořilo širší vliv na definici naší národní identity.

♣♣♣

Pokud jde o Evropskou unii, česká národní identita musí být posílena politikou bojující za a podporující všechny reformy v EU, které směřují k větší transparentnosti a flexibilitě, méně byrokracie a konkurenceschopnější ekonomice. Klíčové priority musí být prezentovány s cílem posílení českých národních zájmů a prosazování specifických otázek EU, jako jsou rozpočtové a finanční reformy v rámci EU.

Aby se Česká republika stala moderním úspěšným státem, musí být posílena naše národní identita a naše národní hrdost bude principem, ze kterého budeme odvozovat naši legitimitu. Budeme svobodnými občany pouze tehdy, když je naší svobodou schopnost identifikovat se s lidmi spojenými jazykem, společnou historií, prací, zvyky, tradicemi, folklórem a společnými očekáváními do budoucna. Vědomí národa dává každému jednotlivci nejen schopnost prožívat solidaritu s jemu podobnými, ale také odpovědnost za společné občanské a společenské ideály v domácí i zahraniční politice.