Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

PhDr. Marie Otavová

Žamberský zámek byl již za majitelů z rodu Bubnů významným kulturním centrem, existoval zde divadelní sál a příležitostně se zde provozovala hudba. Ještě významnější rozkvět kulturních aktivit nastal za Parishů.
Baron John Parish byl vyhlášeným mecenášem vědy a umění, hudba byla jeho koníčkem, sám hrál výtečně na violoncello a flétnu. Přímo na zámku byly pořádány koncerty, do Žamberka byli zváni významní hudebníci a hrála se dokonce předehra k opeře Kouzelná flétna Wolfganga Amadea Mozarta, smyčcový kvintet Es dur Ludviga van Beethovena a Historická symfonie L. Spohra.
George Parish byl mecenášem hudebního života a vynakládal mnoho prostředků na činnost žamberské zámecké kapely. Panství Žamberk zdědil v roce 1858, fakticky ho však převzal v roce 1860, do té doby žil v New Yorku a Bostonu. Byl zvyklý na čilý ruch těchto velkoměst, kde navštěvoval operu, divadlo i koncerty, chtěl se pochopitelně také v Žamberku obklopovat hudbou. Podporoval bohatý kulturní život, zval členy šlechtických rodin z okolních panství, umělce a vybranou společnost.
Za George Parishe prožívala zámecká kapela „zlatý věk“ své existence. Vybavil kapelu vším potřebným, koupil hudebníkům nástroje a obleky, ze svých cest přivážel také notový materiál a nechal nově vybavit také taneční a hudební sál, který byl nejreprezentativnějším sálem žamberského zámku.
Po roce 1860 se rozhodl objednat v Paříži soubor deseti pláten, která ztvárňovala výjevy z tehdejších oper a divadelních her. Tady započal jejich příběh.
Bližší podrobnosti o převozu těchto obrazů úctyhodných rozměrů o velikosti 189×126 cm do Žamberka neznáme, původně byla zakomponována do vytlačovaných tapet po obvodu sálu. Ten měl báječnou akustiku, která příznivě umocňovala zvučnost provozovaných skladeb, a také další vybavení dotvářelo příjemné prostředí pro dokonalé vychutnání hudby.
Jako náměty pro jeho výzdobu byly vybrány scény z oper, které stále oslovovaly početné publikum milovníků hudby v celé Evropě. Dramatický náboj a touhu osvobodit se ze zajetí nesvobody přinášela scéna z opery Fidélio (Ludwiga van Beethovena), noční scénu spojenou s magií a kouzly navozoval výjev z opery Čarostřelec (Carl Maria von Webera). Další romanticky laděný obraz pocházel z opery Sen noci svatojánské (Benjamina Brittena), dramatický náboj přináší výjev z opery OthelIo (Giuseppe Verdiho), a naopak milostné okouzlení dýchne ze scény Faust a Markétka (Charlese Gounoda). Oddanost a smír ztvárňuje scéna z opery Ifigenie v Aulidě (Christopha Willibalda Glücka) a zoufalý čin milující ženy je námětem tragedie Médeia (podle předlohy Euripida).

Do osudu pláten však fatálně zasáhly události po únoru roku 1948, kdy byl veškerý majetek barona Charlese Parishe zestátněn a následného rozvozu nebyla ušetřena ani tato plátna. Nešetrné přemísťování předmětů přineslo mnohačetné defekty, plných šedesát let plátna čekala na okamžik svého znovuzrození.
Teprve po roce 1989 mohl uplatnit zákonný nástupce John Marmaduk Parish restituční nároky na majetek Parishů, a tehdy získal také tento unikátní soubor zpět.

V roce 2008 učinil pan J.M. Parish významné rozhodnutí – vyslyšel přání žamberského muzea a daroval tento vzácný soubor do jeho sbírek. Touto akvizicí bylo vyplněno mnohaleté úsilí obohatit sbírkové fondy právě o předměty dokladující hudební život Žamberka v 19. a v první polovině 20. století. Vzácná kolekce byla po šedesáti letech znovu převezena do Žamberka.
V roce 2008 a 2009 byly podány MK a Pk projekty, jejichž cílem bylo navodit stav, který by dovolil vystavení pláten. Bylo třeba upevnit lokálně se odlupující vrstvy malby, řešit perforace pláten, odstarnit ztmavlé laky, opatřit plátna novými napínacími rámy a vhodně je rámovat.
Oba subjekty se rozhodly projekt v plné výši podpořit, zbývající prostředky poskytlo Město Žamberk. Nelehkého úkolu zrestaurovat plátna se zhostila ak. malířka Marie Beranová a Jaromír Beran, vhodným rámováním byla pověřena dílna uměleckého knihaře pana Jiřího Fogla ze Žamberka. Veškeré práce proběhly za pečlivého dozoru Národního památkového ústavu v Pardubicích.
Do záchrany těchto sedmi pláten, které jsou zapsány v soupisu kulturních památek, byly vloženy finanční prostředky v celkové výši 200.000 Kč. V roce 2008 byla zrestaurována první čtveřice pláten a v roce 2009 byla dokončena tři zbývající.
Byl obnoven soubor, který má jedinečnou umělecko-historickou hodnotu, která je mimo jiné dána sporadickým zastoupením žánrové malby francouzské romantické školy ve sbírkových fondech muzeí a zámeckých mobiliářích v Čechách. Pro Žamberk má však ještě nesmírně vysokou cenu kulturně historickou, neboť dokladuje hudební aktivity majitelů z rodu Parishů. Během průzkumu ani vlastního restaurování nebyla nalezena signatura, která by dovolila přímo připsat tato plátna konkrétnímu umělci nebo dílně. Není vyloučeno, že mohla figurovat na jednom ze tří chybějících pláten.

K oblíbeným dílům zámeckého orchestru patřily úryvky z oper Giuseppe Verdiho – La Traviata, Nabuchonodozor, Trubadur, Macbeth, Rigoletto, dále předehry k operám Richarda Wágnera – Lohengrin, Tannhäuser, Bludný Holanďan. Podle dochovaného notového materiálu můžeme usuzovat, že se v Žamberku na zámku hrály také árie z opery Čarostřelec od C. M. Webera.
Soubor pláten s výjevy z oper a divadelních her plnil nezastupitelné poslání v navození atmosféry nejvýznamnějších děl francouzských, italských, anglických a německých klasiků, původně byl doplněn rytinami ztvárňujícími jejich portréty.
Pro současnost nelze u celého souboru přehlédnout mimořádný význam didaktický – jsou zde vizualizovány zvratové okamžiky dějů oper a divadelních her, mohou být pomůckou, jak si děj opery nebo divadelní hry snadno zapamatovat.
Sedm dochovaných pláten dokonale konkretizuje naše představy o tehdy oblíbeném evropském operním a divadelním repertoáru.

Záběr z opery B. Brittena Sen noci svatojánské (podle libreta vycházejícího z komedie W.Shakespeara) vykresluje noční scénu v lese, kde se divadelnící připravují na svatbu athénského krále Thésea s královnou Amazonek Hipolytou. K poctě královské svatby nacvičují divadelní hru. V tu dobu se královna lesních víl Titanie pohádá se svým manželem králem Oberonem. Ten posílá svého sluhu skřítka Puka pro čarovnou bylinu. Potřou-li se spícímu člověku bylinou víčka, zamiluje se do prvního člověka, kterého spatří po probuzení. Oberon potře víčka Titanii. Na plátně je ztvárněn okamžik probuzení královny lesních víl Titanie, která se laská s oslí hlavou Klubka, kterého takto z žárlivosti očaroval Oberon, aby se pomstil Titanii.
Výjev z opery G. Vediho Othello (sepsaného podle dramatu W. Shakespeara) zachycuje dramatický okamžik, který se odehrává v ložnici, kde leží na lůžku mladá krásná Desdemona, k níž přibíhá plný emocí manžel Othello, aby v zoufalství ukončil její život. Stal se obětí intrik ctižádostivého důstojníka Jaga, který svého představeného Othella nenávidí. Aby se mu pomstil, přináší falešný důkaz o Desdemonině nevěře. Othello nechá zemřít nejprve Desdemonu, a protože byla otřesena jeho víra v přátelství a lásku, nakonec ukončí také svůj život sebevraždou.

Sen noci svatojánské olejomalba na plátně, 189 x 126 cm	Othello olejomalba na plátně, 189 x 126 cm
(rodokmen i všechny obrazy je možné rozkliknout do velkého náhledu)

Scéna z Weberovy opery Čarostřelec představuje příběh Maxe, nejlepšího střelce, který si má jedinou přesně mířenou střelou získat nástupnictví a ruku krásné Agáty. Maxovy předchozí střely však očaroval mladý myslivec Kašpar. Ten mu nakonec nabízí pomoc – prozradí mu tajemství, jak si odlít kouli, kterou nemůže minout cíl. Scéna zachycuje Maxe, který se chystá ve Vlčím dole odlít o půlnoci kouzelné koule. Ty se stanou osudné nejen jeho milované Agátě, ale také Kašparovi.
Na plátnech ožívají postavy Beethovenovy opery Fidélio. Je zde zachycen okamžik, kdy krutý Pizzaro drží v rukou dýku, jíž se chystá ukončit život dva roky vězněného Florestena, který chtěl vyzradit jeho nečestné jednání. Pisarův záměr však překazí přibíhající Leonora, choť Florestana, která statečně zadrží jeho napřaženou ruku s dýkou.

Čarostřelec olejomalba na plátně, 189 x 126 cm	Fidélio olejomalba na plátně, 189 x 126 cm

Další z obrazů opery Ch.Gounoda přináší velmi oblíbený faustovský námět inspirovaný Goethovým dramatem Faust a Markétka. Faust, zmrzelý životem, chce vypít jed, aby ukončil svůj nenaplněný život, náhle však podlehne svodu Ďábla, který mu za jeho duši nabízí mládí a slibuje mu, že se ještě téhož dne setká s půvabnou dívkou Markétkou. Výjev zachycuje něžnou romantickou scénu, v níž Markétka vzrušeně naslouchá dvoření neznámého kavalíra – Fausta, kterému daruje všechnu svoji lásku. Jedině ta ho může vymanit od věčného prokletí.
Poslední výjev z opery Ifigenie v Aulidě čerpá námět z Euripidova dramatu. Malba zachycuje finální část děje. Ifigenie je dcerou krále Agamemnona, který kdysi zastřelil posvátnou laň bohyně Artemis, pro jejíž usmíření slíbil obětovat svoji dceru Ifigenii. Na poslední chvíli však svůj slíb nedokáže splnit a posílá Ifigenii do bezpečí. Obyvatelé se však obávají hněvu bohyně a žádají její obětování. Nakonec se Artemis nechá obměkčit nezištností Ifegenie a pláčem její matky, slibuje podporu řeckým vojskům a nežádá život Ifigenie. Odnáší si ji však sebou k nebesům.

Faust a Markétka olejomalba na plátně, 189 x 126 cm	Ifigenie na Aulidě olejomalba na plátně, 189 x 126 cm

Médeia čerpá z antické tragedie; zde si malíř vybral nejdramatičtější scénu, kdy podvedená Médeia zabíjí na lůžku své dva syny, aby se pomstila Iásonovi za to, že pojal za manželku dceru krále Kreonta Glauku. Jako odplatu ji pošle darem korunku a šaty napuštěné jedem. Glauka umírá, ubohý Iáson lituje své nevěry a žádá Médeiu o těla svých mrtvých synů. Ta však nesvolí a ujíždí na voze taženém draky do Athén ke králi Aigovi.

Médeia olejomalba na plátně, 189 x 126 cm

Tento soubor vypovídá mnohé o zálibách a kulturních hodnotách, které vyznával, pěstoval a obklopoval se jimi George Parish v Žamberku. Jsou dokladem jeho vřelého vztahu k hudbě, divadlu a umění. Díky němu se hudba v Žamberku čile provozovala a město se stalo důležitým kulturním centrem a živnou půdou pro růst hudebních osobností. Jsme šťastni, že se podařilo do Žamberka znovu vrátit tento unikátní soubor pláten.

Děkujeme panu Johnu Marmaduku Parishovi za obohacení sbírkových fondů žamberského muzea o tyto kulturní památky. Rádi bychom, aby rozhodnutí MK ČR, Pardubického kraje i Města Žamberk finančně podpořit záchranu této jedinečné kolekce bylo s těmito subjekty trvale spojováno.
V závěru května a v červnu roku 2010 se budou moci návštěvníci žamberského muzea s touto jedinečnou kolekcí opět potěšit.

Obrazy © baron John Marmaduk Parish
Rodokmen © Jan Drocár
Foto žamberského muzea převzato z webových stránek města Žamberk