Šlechtické citáty:
Navigace:
Orlík, sídlo Schwarzenbergů
Neorenesanční rodinná vila papírenské podnikatelské rodiny Piette – Rivage ve Svobodě nad Úpou
Zámek Poděbrady, sídlo českého krále Jiřího z Kunštátu a PoděbradJEDNOTA PRO ZVELEBENÍ HUDBY V ČECHÁCH
(JEDNOTA, JZHČ) OBNOVILA SVOU ČINNOST
Již v roce 2008 zahájila Pražská konzervatoř tříletý cyklus oslav 200 let svého založení.
Je poměrně nezvyklé, aby jedna instituce slavila po tři roky své významné výročí, ale v případě Pražské konzervatoře je pro to hned několik výjimečných důvodů. Tím nejpádnějším důvodem je, že Pražská konzervatoř je nejstarší konzervatoří ve střední Evropě a její věhlas dosahuje celosvětového významu.
Založení Pražské konzervatoře resp. jejího zakladatelského šlechtického spolku Jednota pro zvelebení hudby v Čechách obnáší několik důležitých dat, které si redakce Historické šlechty v zájmu přehlednosti dovolila vyjmout z dostupných historických listin a seznámil s nimi zájemce.
HISTORIE PRAŽSKÉ KONZERVATOŘE
Dne 31. března 1810 byla v Praze založena
Jednota pro zvelebení hudby v Čechách,
jejímuž založení předcházelo:
25. dubna 1808 (pondělí)
se sešlo několik vlasteneckých přátel a zveřejnilo následující prohlášení:
„Jelikož umění hudební v Čechách jindy kvetoucí nyní tak bylo pokleslo, že i v Praze jen s tíží lze jest sestaviti dobrý úplný orchestr, a mimoto mnoho nástrojů jen nedostatečně nebo vůbec ani obsaditi se nedá, spojili se nížepsaní k tomuto účelu a s tím úmyslem, aby umění hudební v Čechách opět povznesli a zvelebili.
Prvním a nejpřiměřenějším prostředkem jest dle mínění jejich, aby pro každý jednotlivý nástroj nalezen a ustanoven byl výborný umělec, který by zvláštní smlouvou se zavázal k té povinnosti,
že po několik roků bude nejenom na svůj nástroj v orchestru hráti, než i několik jemu přidělených žáků na nástroji tomto vyučovati a cvičiti.
Pro tyto nástroje, pro které by zde v Praze nebylo lze nalézti umělců vynikajících, povolati se mají umělci z ciziny a vyjednati se má s nimi totéž, s týmiž podmínkami.
Aby se výlohy k tomu potřebné uhradily, zavázali se níže podepsaní k určitým ročním příspěvkům na šest let po sobě jdoucích a zvou tímto veškeré milovníky a přátele umění hudebního, aby se s nimi k témuž účelu spojili a upsáním příspěvků, nejméně 100 zl. stříbra obnášejících, co zakladatelé k dosažení navrhovaného účelu, totiž ku zvelebení umění hudebního v Čechách napomáhali.“
František Josef hrabě z Wrtby
František hrabě ze Šternberka
Jan hrabě z Nostitzů
Kristian hrabě Clam-Gallas
Bedřich hrabě z Nostitzů
Karel hrabě a pán na Firmianě
Jan hrabě z Pachty
František hrabě z Klebelsberka
♣♣♣
Když se k uvedeným myšlenkám přihlásili další šlechtici, bylo v sobotu 31. března 1810 ustaveno soukromé sdružení nesoucí úřední název Jednota pro zvelebení hudby v Čechách (Verein zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen).
Jednotu založili následující šlechtici:
Vilém kníže Auersperg, Jiří František hrabě Buquoy, Josef hrabě Caretto-Millesimo, Fridrich hrabě Clam-Gallas, Kristian hrabě Clam-Gallas, hraběnka Clam-Gallas, Karel Josef hrabě Clam-Martinitz, Johann kníže Clary-Aldringen, Vilemína hraběnka Szapáry (roz. Clary), Joseph hrabě Colloredo, Rudolf Joseph kníže Colloredo-Mannsfeld, Wolfgang hrabě Czernin, František Antonín hrabě Desfours, František Josef kníže Dietrichstein-Proskau-Leslie, Maria Václav hrabě Bořek-Dohalský, Karl hrabě Firmian, Franz hrabě Hartig, Friedrich hrabě Hartig, František de Paula baron Hildprandt, Jan Rudolf hrabě Chotek, Leopold hrabě Küenburg, Ferdinand kníže Kinský, Leopold hrabě Kinský, Filip hrabě Kinský, Vojtěch hrabě Klebelsberg, František hrabě Klebelsberg, František hrabě Kolowrat-Libštejnský, Jan hrabě Lažanský z Bukowé, August hrabě Ledebur-Wicheln, Antonín Isidor (Anton) kníže Lobkowicz, Josef kníže Lobkowicz, Friedrich hrabě Nostitz-Rieneck, Johann (Jan Nepomuk) hrabě Nostitz-Rieneck, Josef hrabě Nostitz-Rokytnice, Jan Josef hrabě Pachta z Rájova, František hrabě Příchovský, Louis kníže Rohan, František Josef starohrabě Salm, František hrabě Schlik, Antonie Josefa hraběnka Nostitzová (roz. Schlik), Josef II. kníže Schwarzenberg, Kašpar hrabě Sternberg, František hrabě Sternberg, Josef hrabě Sweerts, Leopold hrabě Thun-Hohenstein, František hrabě Thun-Hohenstein, Franz kníže Trauttmansdorff, Ernest hrabě Waldstein, Alfred kníže Windischgrätz, Weriand hrabě Windischgrätz, Eugen hrabě Wratislav, Josef hrabě Wratislav, Rudolf hrabě Wrbna, František Josef hrabě Wrtba, Vincenz baron Zessner von Spitzenberg.
♣♣♣
| ABECEDNÍ SEZNAM ZAKLÁDAJÍCÍCH ČLENŮ JEDNOTY |
| podrobnější data |
K uvedeným 55 zakladatelům Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách se v následujících letech přidávali další noví členové A z jejich řad byli voleni též předsedové Jednoty.
♣♣♣
♣♣♣
24. dubna 1811 byl zahájen první školní rok na Pražské konzervatoři, kterou Jednota k praktickému naplnění myšlenek prohlášení založila a více než sto let sama financovala a řídila.
Aniž by byla Jenota informována a bylo s ní jednáno, byla Pražská konzervatoř krátce po vyhlášení Československé republiky odevzdána dekretem č.579 ze dne 2.12.1918 do správy vládnímu komisaři a správou školy byl pověřen sedmičlenný poradní sbor.
31. prosince 1918 se následně valná hromada Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách usnesla, aby činnost sdružení byla rokem 1918 zastavena.
Od zrušení Jednoty mezitím uběhlo více než 90 let. Pražská konzervatoř však s rokem 1918 nezanikla. Naopak. Byla, je a věřme že navždy zůstane unikátní vzdělávací a kulturní institucí, která sehrála klíčovou roli v rozvoji hudební kultury u nás, jejíž význam přesahuje hranice země.
Proto se také vedení Pražské konzervatoře rozhodlo, že v roce 2010 znovuobnoví činnost historické Jednoty a naváže tak na dvěstěletou tradici založenou našimi šlechtickými rody.
Nahlédněme proto do připravované Zakládající listiny znovuobnovené Jednoty:
♣♣♣
SOUČASNOST PRAŽSKÉ KONZERVATOŘE
JEDNOTA PRO ZVELEBENÍ HUDBY V ČECHÁCH,
obnovená při Pražské konzervatoři pro její podporu a rozvoj,
byla založena
u příležitosti 200. výročí založení původní Jednoty 31. března 2010
My, současníci,
respektujeme zákonitosti historického vývoje. Dějiny se nedají vrátit, zastavit ani měnit. Ani my nemáme v úmyslu měnit náhled na cokoliv v historii Pražské konzervatoře. Naopak chceme navázat na hodnoty, jejichž důležitost a sílu znali naši předchůdci, hodnoty, jimiž se sami řídili, které ctili a všestranně je podporovali.
Je naší milou povinností pokusit se navázat na tvůrčí a myšlenkové dědictví prvních zakladatelů Pražské konzervatoře, pokračovat po mnoha letech tam, kde oni museli z historických důvodů svoji činnost ukončit a dnešním obnovením Jednoty jim tak vyjádřit náš dík.
Pro mnohé znovuobjevená nebo nově objevená aktivita předků přináší pocit respektu, obdivu i hrdosti, kterému není třeba se bránit. Rádi proto společně připomeneme úsilí a odpovědnost, kterou na sebe předci dnešních potomků vzali, když jako členové Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách založili, financovali a řídili 108 let Pražskou konzervatoř.
Historie prokázala, že jimi založená hudební škola, pyšnící se primátem nejstarší konzervatoře ve střední Evropě, se nejen doma, ale i v zahraničí, stala respektovanou a váženou hudební institucí. Stala se jí díky nadání, úsilí a píli svých žáků, kterým bylo studiem na Pražské konzervatoři umožněno plně rozvinout svůj talent a po jejím absolvování šířit dobré jméno české hudební školy doma i ve světě.
Považujeme si za čest hlásit se k hodnotám, které byly a jsou spojovány se šlechtickým stavem. Čest, odpovědnost, víra, ušlechtilost i noblesa lze snad charakterizovat jedním slovem – slušnost. A to musí být i dnes stále tou nejtrvalejší lidskou vlastností, činící život hodnotným. Výstižné bubnovské erbovní heslo „Předky ctíce, sebe ctíme“ nás zajisté vede k tomu, abychom rádi a spojenými silami opět jako kdysi naši předchůdci „ku povznesení a zvelebení umění hudebního v Čechách napomáhali.“
Hlavním cílem nově obnovené Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách není dnes již finanční zajištění chodu Pražské konzervatoře, to na sebe již v roce 1918 převzal stát, ale především veřejná podpora hudby a umění. K tomu patří – stejně jako před 200 lety – všestranná podpora studentů Pražské konzervatoře ve všech představitelných formách, podobách a aktivitách, kterých jsme schopni.
Těžko lze dnes již naplnit známé rčení „Co Čech, to muzikant“, ale povědomost, že Čechy byly, jsou a budou konzervatoří Evropy, zajisté vyvracet netřeba. Chceme k tomu přispět.