Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Občas se objeví věci, které překvapí.
Všichni víme, že pan Schwarzenberg je kníže, pan Lobkowicz také, pan Sternberg je hrabě stejně jako pan Czernin a další a další. Když je budeme psát i s jejich hodnostmi a zároveň je tak nazývat, tak nebudeme pokrytci.  Což je podstatné a nové – navíc v souladu se zákonem!

Budova někdejšího sněmu Království českého, kde byl schválen i zákon č. 61
Pohled do zasedací síně Národního shromáždění v roce 1918

Víme, že se u nás nesmí používat slova jako kníže, hrabě, baron, a tak podobně, v souvislosti se jmény lidí, kteří patřili (patří!) mezi šlechtu. Zakazuje to zákon, a víme, že se tak stalo hned po vzniku československého státu. O této věci se z hlediska faktu nepochybuje. Jinou věcí je, komu takový zákaz vadil při jeho vzniku, a jaký je dnes názor na jeho uplatňování.
Ne, že by tato otázka hýbala společností, ale trochu to dře, když se v televizní debatě říká “pane Schwarzenbergu” a přitom cítíme, že při jiné, méně formální příležitosti, by se o tomto člověku běžně hovořilo a hovoří,  jako o knížeti.
Aby se to tedy upřesnilo:
Tyto věci upravuje zákon č. 61/1918 Sb. z 10. prosince 1918, který byl několikrát novelizován, jímž se zrušují šlechtictví, řády a tituly.

V paragrafu 1 výše uvedeného zákona se praví:

Výklad a používání tohoto zákona je – minimálně ve věcech týkajících se titulů – už 90 let špatný.

Když si to rozebereme:

1) Slovo šlechtic se rovná urozený, šlechtictví je tedy urozenost (francouzsky noblesse).
Jak se dá urozenost zrušit? Jako taková nijak, dají se zrušit pouze výsady z urozenosti plynoucí. Je velkým stále opakovaným omylem, že výsady šlechty byly zrušeny roku 1918. To se ve skutečnosti stalo 25.4.1848, vyhlášením tzv. oktrojované ústavy (Pillersdorfova ústava), kdy šlechta přišla o správně-politické výsady, a ty už se jí později nikdy nenavrátily. Právo užívat hodnosti a tituly jí tehdy samozřejmě zůstaly. Zrušit tedy zákonem šlechtictví je nonsens. Asi tak, jako by zákon mohl zrušit ženství, češství nebo černošství.

2) Slova “se zrušují, rovněž tak tituly”, to je ovšem jiná!
Slova král, kníže, hrabě atd. nejsou tituly! Titulem krále je Veličenstvo, titulem knížete – Jasnost, titulem hraběte – hraběcí Milost a tak dále. Slova král, kníže a hrabě  jsou hodnosti!

Co z toho plyne?
Že šlechtě u nás byly v roce 1918 zakázány tituly, ale ne hodnosti. Hodnost a titul nejsou stejné věci, byť si tato slova lidé pletou. Dokonce i ve Wikipedii je (špatně) pod heslem titul napsáno že: “Titul pochází ze slova titulus, tedy česky hodnost.” Když ale člověk nahlédne do latinského slovníku, zjistí, že tomu tak není. Každé to slovo znamená něco jiného.
Tato informace se dá snadno ověřit pohledem do naší nejlepší encyklopedie Ottova slovníku naučného pod heslem titul:

Navíc správnost tohoto výkladu dostal autor potvrzenu z Ústavu pro jazyk český. Je to prosté:
k hodnosti knížete náleží knížecí titul, k hodnosti krále titul královský.

Je zřetelné, že zákonodárce v roce 1918 měl skutečně úmysl, rušit hodnosti (kníže, hrabě), ty ovšem nazval špatně tituly.

Podívejme se na datum toho zákona – 10.12.1918 – a uvědomme si, jaká to byla doba. Vůbec se nedivím, že najmenovaní zákonodárci ve svatém revolučním nadšení, chtíce ochránit novou republiku před akutním nebezpečím, které jí hrozilo od „reakční šlechty”, takový zákon přijali. Ve spěchu, bez přípravy. Prý to všechno trvalo 37 minut.
Nedělám si nárok na dokonalý právní výklad tohoto zákona. Jsem si jist, že právníci by těch výkladů dodali několik (samozřejmě velmi rozdílných).
Tento zákon byl podmíněn dobou, a v průběhu času se ukázalo, jak byl nesmyslný, či lépe, zbytečný.
Z Německa se v téže době jako u nás stala republika, ale šlechtické hodnosti se tam nerušily. Mají je dodnes. My vlastně také!
Otázkou je, který novinář (například) bude mít tu odvahu šlechtické hodnosti při své práci používat…