Navigace webu publicistika:

Navigace webu dokumentace:

Vyhledávání:

Motto:

Existuje několik míst spojených s českou větví rodu Thurn-Taxisů a především s mládím Rudolfa prince Thurn-Taxise. Informace o těchto místech jsou většinou převzaté z internetových serverů www.infocesko.cz  a www.Hrady.cz  
Informace jsou o obci Niměřice, kde Rudolf vlastnil místní zámek, dále o dalších jeho statcích v okolí: Skalsko, Kovanec, Kluky a Cetno). Dále o Jabkenicích, kde jeden čas žil Bedřich Smetana, který také zavítal i do Rudolfových Niměřic. Také jsou zde připomenuta další tři sídla, která vlastnili Thurn-Taxisové – Dobrovice, Loučeň a Mcely.

Niměřice

Obec Niměřice se nalézá 8 km jihozápadně od Mladé Boleslavi. Adam z Niměřic, který je udáván jako první majitel okolo roku 1360, založil hospodářský dvůr. Jeho potomci zde pravděpodobně vystavěli tvrz, která je však zmiňována až v roce 1540, kdy ji tehdejší majitelé – Stránovští ze Sovojovic prodali Albrechtu z Kostelce. Dále se majiteli stali Bezenští z Prorubě. Ti byli později vystřídáni pány z Lazari a po smrti Jana Jindřicha se Niměřice dostaly do rukou pánů z Kounic. Od Kouniců se věnným způsobem dostala ves do rukou Klementa z Lützowa a následně se zde na dva roky majitelsky zapisuje Josef Schicht. V roce 1827 získal Niměřické pozemky Jan Weitlof, který dal o pět let na to postavit v místech bývalé tvrze zámeckou stavbu. Tento zámek později obývali Thurn-Taxisové, kteří na sklonku 19. století začali zámek účelově využívat a v tomto stavu je do dnešní doby.
Do obce se nejsnáze dostaneme po silnici ze Strenic do Cetna.

Skalsko

Obec Skalsko leží 12 km jižně od Bělé pod Bezdězem. Prvopočátek osídlení katastru obce byl archeology zasazen do období kolem 4. století př.n.l. V bližší historii je datum první zmínky posouváno do roku 1352, kdy je zde zmiňována fara, ale žádný majitel. První z nich se objevil až na sklonku 14. století a byl jím Sulko z Kováně. V prvním desetiletí století patnáctého se Skalsko dostalo do rukou pánů z Dubé, kteří je připojili k dražickému panství. Hrzánové z Harasova a Cetenští z Cetna darovali část obce klášteru sv. Michala v Praze. Císař Ferdinand II. daroval v r. 1623 kostel sv. Michala ve Skalsku řádu servitů a v držení jejich pražského kláštera bylo Skalsko až do r. 1785. Servité postavili po polovině 17.stol. ve Skalsku barokní zámek, pravděpodobně jako letní sídlo. Asi to byla jednopatrová nepravidelná trojkřídlá budova. Po zrušení kláštera servitů za Josefa II. připadlo Skalsko náboženskému fondu a v r. 1809 je koupil francouzský emigrant kníže Karel Rohan. V r. 1822 je však již prodal a majitelé se často střídali, o zámek nedbali a ten velmi sešel. Proto jej dal v roce 1878 tehdejší majitel J. Wurzel přestavět. Dnes je zámek účelově využíván. Se Skalskem je také spojen tzv. Zadní hrádek ležící cca 500 m severně od zámku. Dle některých pramenů zde stával dřevěný hrad knížete Soběslava II. Tento údaj však nemůžeme brát příliš vážně i když zde byla archeology dokázána přítomnost druhého slovanského hradiště. Je však pravděpodobné, že zdejší dřevěný hrad zanikl ještě ke konci 14. století, kdy jej vlastnil Jiří z Hrádku.

Kovanec

Obec Kovanec se nachází 2 km jihovýchodně od Skalska. Do roku 1567 nejsou o zdejší obci zmínky a tak je možné, že se jednalo o osadu přináležející k blízké Kováni. V roce 1567 prodal Václav Cetenský z Cetna obec kostelu sv. Michala v Praze. V roce 1623 byla ves připojena ke skalskému panství. Zdejší evangelický kostel byl postaven v roce 1786. Kostel byl roku 1832 obnoven a roku 1872 proběhla přestavba do neorománské podoby. Kovanec je přístupný nejsnadněji po silnici z Cetna do Skalska.

Kluky

Obec Kluky se nalézá 2 km jihozápadně od Sudoměře. První písemná zmínka je z roku 1264 – vznikla jako osada při manské tvrzi. (podle této informace byla ves založena ještě před rokem 1352, kdy byla dána pánům z Lichtenburka. Z dalších majitelů víme pouze v roce 1404 o Pechovi z Kluk, roku 1420 byla zapsána Janu a Fridrichovi z Kolovrat a roku 1555 Dorotě Berkové z Dubé. Snad za Berků zde vyrostla renesanční tvrz, kterou později získal Albrecht z Valdštejna, který zde usadil lenního pána Dětřicha Staršedla. Když Dětřich zemřel, staly se Kluky majetkem královské komory. Roku 1636 ji od královské komory dostal Jan Müller ze Zlaté Koruny. V roce 1771 byla ves připojena k panství Skalsko poté, co ji zakoupili servíté od sv. Michala v Praze. Jejich řád byl později zrušen a zdejší tvrz byla zbořena, respektive byly zničeny její zbytky. Dnes nemůžeme udat ani její přesnou lokaci. Nedaleko obce se nachází bývalý větrný mlýn. V roce 1995 byla obec prohlášena památkovou zónou.
Do obce je nejsnadnější přístup po silnici ze Sudoměře, nebo Skalska.

Dolní Cetno

Dolní Cetno – Místní část obce Niměřice. Obec ležící 9 km jz. od Mladé Boleslavi při Strenickém potoku se může pochlubit třemi technickými památkami – první dvě (vodní mlýn z období těsně po třicetileté válce a cukrovar, založený r. 1868) zchátralé a účelově využité, třetí (vozovna pro pohřební vůz na místním židovském hřbitově z r. 1869) po rekonstrukci; pozorní návštěvníci mohou podle dochovaných ostění oken v jednom obytném stavení asi 50 m od návsi identifikovat přestavěnou synagógu.

Jabkenice

Obec Jabkenice leží 9 km jihovýchodně od obce Dobrovice, mezi Mladou Boleslaví a Nymburkem. První zmínka o Jabkenicích pochází z roku 1322 a jako majitele tvrziště udává Beneše z Děvína a o 50 let později Bernarda z Valečova. V roce 1542 koupili Jabkenice Donínové a později byla ves připojena k panství Benátky nad Jizerou. Roku 1750 zde byla Fürstenberky založena obora pro chov divoké a cizokrajné zvěře. Tato Jabkenická obora se později proslavila pobytem hudebního skladatele B. Smetany, který prožil poslední léta života u svého zetě – lesmistra J. Schwarze ve zdejší barokní myslivně. Procházky po zdejší oboře jej inspirovaly k sepsání oper Hubička a Tajemství. Skladatele připomíná pomník od F. Bílka z let 1923 – 1924 a muzeum. Ve vsi najdeme také raně gotický kostel Narození Panny Marie, dřevěnou zvonici z 15. století a několik staveb lidové architektury.

Dobrovice

Městečko Dobrovice leží na jižním úpatí Chlumu 6 km jihovýchodně od Mladé Boleslavi. Původní osada se jmenovala Dobrovíta Ves, podle svého údajného zakladatele Dobrovíta. První písemná zmínka pochází z roku 1249, kdy byla vlastnictvím pánů z Chlumu. V polovině 16. století se stal novým majitelem Jindřich z Valdštejna. Ten využil svého vlivu u dvora k tomu, aby se jeho sídlo stalo městem. Dekretem Ferdinanda I. z roku 1558 byla Jindřichova tvrz povýšena na zámek a ves Dobroviceves na městečko Dobrovice. Na zámku byla zřízena lékárna a tiskárna. Některé z výtisků této tiskárny se dodnes dochovaly a jsou velice vzácné. Ve městě byla rovněž otevřena latinská škola.
Po bitvě na Bílé hoře koupil panství Albrecht z Valdštejna. V držení Valdštejnů bylo do roku 1735, potom nastoupili Fürstenberkové a v roce 1809 Thurn Taxisové, kteří ze zámeckých interiérů vybudovali cukrovar. Roku 1923 ho Taxisové prodali Ústecké rafinerii v Praze. Výroba cukru je od té doby spojena s Dobrovicemi. Cukrovar vyniká nejlepší kvalitou cukru po celém světě. Je to nejmodernější a největší funkční cukrovar v České republice.

Loučeň

Nejstarší zmínka o osadě Loučeň pochází z roku 1223, kdy je zmiňován Předslav z Loučně. Od roku 1510 patřila Loučeň Křineckým z Ronova, z nichž pravděpodobně Ladislav Křinecký z Ronova zde postavil panský dům zmiňovaný poprvé v době jeho smrti (1571). Na konci 16. století držela Loučeň Alena z Kolovrat, roku 1612 jej získal Václav st. Berka z Dubé, kterému byla i s dalšími statky pro účast ve stavovském povstání zkonfiskována. Konfiskát získal po roce 1622 Adam z Valdštejna, který snad stavbu dále rozšiřoval – v roce 1638 byla odhadnuta na 1000 kop míšeňských grošů a měla mimo jiné i hodinovou věž. Za třicetileté války byla tvrz zpustošena saskými, švédskými i císařskými vojsky.
Velkou přestavbu nechal po roce 1704 provést Karel Arnošt z Valdštejna (viz rodokmen). Návrhy pro tuto přestavbu vypracoval M. Canevalle, N. Raimonid nebo F.M. Kaňka. Roku 1710 získal Karel Arnošt svolení ke stavbě zámeckého kostela Nanebevzetí Panny Marie. Barokní přestavba byla snad hotova ještě před smrtí Karla Arnošta roku 1713, kdy je stavba označována jako nově postavená. Stavební práce však podle nejednoznačných zmínek v pramenech a účtech zřejmě pokračovaly i.v dalších letech za jeho dcery Eleonory z Valdštejna, roku 1720 byly například projednáván opět s F.M. Kaňkou plán staveb, k jeho realizaci však nemuselo dojít.
Sňatkem Eleonořiny dcery Marie Anny přešla Loučeň do rodu knížat z Fürstebnerka – roku 1756 jej po Marii Anně zdědil její druhý syn Karel Egon (+1787), za nějž se na zámku prokazatelně stavělo v letech 1767-71, kdy byly provedeny úpravy interiérů podle fürstenberského stavitele J.J. Wircha. Roku 1780 pak jsou doloženy návštěvy dalšího fürstenberského stavitele Matěje Hummela – tehdy bylo mimo jiné zřízeno zámecké divadlo. Součástí barokních úprav byl i nevelký anglický park. Po smrti Karla Egona krátce pokračoval Filip Nerius po jehož brzké smrti (+1790) zdědil Loučeň teprve pětiletý Karel Gabriel. Ten zemřel v 15 letech roku 1799 a po čtyři roky trvajícím sporu panství vysoudila vdova po Karlu Egonovi Marie Josefa rozená ze Šternberka. Ta odkázala Loučeň svému příbuznému Maxmiliánu Josefu knížeti Thurn-Taxis.
Roku 1831 převzal panství Karel Anselm Thurn-Taxis, který založil 23 ha velký krajinářský park, jehož součástí bylo mimo jiné pět vodotrysků a dva velké skleníky, a roku 1834 nechal postavit úřednický dům. Za Huga Maxmiliána Thurn-Taxis byl roku 1866 postaven dřevěný most mezi zámkem a parkem a o dva roky později oplocení parku s hlavní bránou. Po Hugově smrti roku 1889 zdědil Loučeň jeho druhý syn Alexander Jan Vincent, jehož zde navštěvovaly významné kulturní osobnosti jeho doby – zaznamenány jsou návštěvy Elišky Krásnohorské, E. M. Rilkeho, F.X.Šaldy. Roku 1893 na zámku založil Alexandrův nejstarší syn jedno z nejstarších fotbalových mužstev v Čechách. Po smrti knížete Alexandra Jana roku 1939 se jeho potomci přihlásili k německé národnosti a proto byl roku 1945 jejich majetek zkonfiskován.
Zámek byl brzy vyklizen, v parku byly postaveny ubikace pro mužstvo čs. a sovětské armády. Roku 1949 převzal sídlo Fond sociální péče ministerstva dopravy, později přešel na Pražskou a Ústeckou dráhu. Od roku 1963 jej vlastnila Severozápadní dráha v Praze. Celé toto období se nepříznivě projevilo na stavu zámku i okolního parku. Po roce 1968, kdy jej převzal Ústřední dopravní institut byl zámek opraven, roku 2000 jej zprivatizovala společnost Loučeň a.s., která zde provozuje hotelové a restaurační služby.

Mcely

Obec Mcely byla od roku 1623 v majetku Adama z Valdštejna a od roku 1672 Mcely patřily Oktaviánovi Ladislavovi z Valdštejna. Ten zde v roce 1698 nechal postavit lovecký zámeček. Později se majitelé střídali. V roce 1840 byl zámek jedním z majitelů přestavěn v jednopatrový objekt a v roce 1863 byla k jednopatrové budově přistavěna dvě příčná třípatrová křídla.
V roce 1869 kupuje zámek kníže Thurn-Taxis a připojuje Mcely k Dobrovicím. V roce 1938 bylo strženo jedno křídlo a zámek získal dnešní podobu. V současné době je zámek v majetku soukromé společnosti.

Kropáčova Vrutice

V roce 1862 koupil Rudolf princ Thurn-Taxis na dluh statky Kropáčovu Vrutici a Sušno. Je zajímavé, že v Kropáčově Vrutici žil se svou matkou Dr. Miroslav Tyrš – zakladatel Sokola. Do školy chodil do nedalekého Mělnického Vtelna a jeho matka je pochována v Dolním Slivně.
První zmínka o obci Kropáčova Vrutice se činí v roce 1385 s připomenutím majitele vsi Markolta z Vrutice, později velkopřevora Řádu sv. Jana Jeruzalémského v Čechách. V době před bitvou na Bílé hoře v roce 1620 byli sto let vlastníky Hrzánové z Harasova. Za aktivní účast na stavovském povstání v letech 1618 -1620 byl pokutován Václav Hrzán konfiskací Vrutického majetku. Od české komory zakoupil konfiskát Filip Fabricius z Rosenfeldu a Hohenfallu. Jeho dcera Ludmila Kateřina se vdala za Zikmunda Václava Kropáče z Krymlova. Rod Kropáčů vlastnil Vrutici až do roku 1710. Původně pražský měšťanský rod Kropáčů dosáhl 13. března 1541 osobou Jana Kropáče povýšení do šlechtického stavu a udělení erbu. Rod od té doby užíval modrý štít a v něm tři zlaté jetelové trojlísktky. Do obce Kropáčova Vrutice patří části Kojovice, Krpy, Střížovice a Sušno, které se sloučily s Kropáčovou Vruticí v letech 1970 -1980. V této době se sloučili s Kropáčovou Vruticí i Košátky, které se v roce 1991 osamostatnily.

Drocár Jan, 26. 6. 2007

e-mail: sefredaktor@historickaslechta.cz

Všechny články autora