Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Řád Bílého lva je nejvyšší státní vyznamenání České republiky. Původně byl udělován osobám, které se zvlášť vynikajícím způsobem zasloužily o Československo, a to od roku 1922. V současné podobě, jejímž výtvarným autorem je Michal Vitanovský, je udělován v České republice od roku 1994.“ Zobrazit celý citát »

Řád Bílého lva






PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.



Jednota pro zvelebení hudby v Čechách – současnost

15. 3. 2023 | Redakce | Autor píše

JEDNOTA PRO ZVELEBENÍ HUDBY V ČECHÁCH

Při příležitosti 200. výročí založení původního šlechtického spolku 31.3.1810, byla jako zapsaný spolek k 31.3.2010 znovuobnovena Jednota pro zvelebení hudby v Čechách (JZHČ). Opět pro podporu a rozvoj žáků Pražské konzervatoře.

S úmyslem obnovit činnost Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách byla veřejnost seznámena v úterý 23.3.2010 v Dvořákově síni pražského Rudolfina při zahájení slavnostního koncertu Pražské konzervatoře k 200 výročí založení Jednoty.

Zatímco první valná hromada Jednoty se konala 28.4.1810 a přijala tehdy především návrh stanov, první valná hromada znovuobnovené Jednoty se po 200 letech konala 1.5.2010 v Pálffyovském paláci v malostranském sídle Pražské konzervatoře. První členové na ní podepsáním Zákládací listiny potvrdili, že činnost Jednoty byla obnovena 31.3.2010. Jejím hlavním cílem je podpora rozvoje žáků školy.

♣♣♣

Prohlášení

My, současníci,

respektujeme zákonitosti historického vývoje. Dějiny se nedají vrátit, zastavit ani měnit. Ani my nemáme v úmyslu měnit náhled na cokoliv v historii Pražské konzervatoře. Naopak chceme navázat na hodnoty, jejichž důležitost a sílu znali naši předchůdci, hodnoty, jimiž se sami řídili, které ctili a všestranně je podporovali.

Je naší milou povinností pokusit se navázat na tvůrčí a myšlenkové dědictví prvních zakladatelů Pražské konzervatoře, pokračovat po mnoha letech tam, kde oni museli z historických důvodů svoji činnost ukončit a dnešním obnovením Jednoty jim tak vyjádřit náš dík.

Pro mnohé znovuobjevená nebo nově objevená aktivita předků přináší pocit respektu, obdivu i hrdosti, kterému není třeba se bránit. Rádi proto společně připomeneme úsilí a odpovědnost, kterou na sebe předci dnešních potomků vzali, když jako členové Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách založili, financovali a řídili 108 let Pražskou konzervatoř.

Historie prokázala, že jimi založená hudební škola, pyšnící se primátem nejstarší konzervatoře ve střední Evropě, se nejen doma, ale i v zahraničí, stala respektovanou a váženou hudební institucí. Stala se jí díky nadání, úsilí a píli svých žáků, kterým bylo studiem na Pražské konzervatoři umožněno plně rozvinout svůj talent a po jejím absolvování šířit dobré jméno české hudební školy doma i ve světě.

Považujeme si za čest hlásit se k hodnotám, které byly a jsou spojovány se šlechtickým stavem. Čest, odpovědnost, víra, ušlechtilost i noblesa lze snad charakterizovat jedním slovem – slušnost. A to musí být i dnes stále tou nejtrvalejší lidskou vlastností, činící život hodnotným. Výstižné bubnovské erbovní heslo „Předky ctíce, sebe ctíme“ nás zajisté vede k tomu, abychom rádi a spojenými silami opět jako kdysi naši předchůdci „ku povznesení a zvelebení umění hudebního v Čechách napomáhali.“

Hlavním cílem nově obnovené Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách není dnes již finanční zajištění chodu Pražské konzervatoře, to na sebe již v roce 1918 převzal stát, ale především veřejná podpora hudby a umění. K tomu patří – stejně jako před 200 lety – všestranná podpora studentů Pražské konzervatoře ve všech představitelných formách, podobách a aktivitách, kterých jsme schopni.

Těžko lze dnes již naplnit známé rčení „Co Čech, to muzikant“, ale povědomost, že Čechy byly, jsou a budou konzervatoří Evropy, zajisté vyvracet netřeba. Chceme k tomu přispět.

♣♣♣

zvolená rada Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách zvolená na valné hromadě





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás