Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Český šlechtický kříž (německy: Böhmisches Adelskreuz) bylo rakouské vyznamenání, udělené císařem Františkem I. dne 3. května 1814 příslušníkům šlechtické české gardy, kteří jej doprovodili do dobyté Paříže. Český šlechtický kříž sloužil za vzor Řádu Bílého lva zřízeného v Československu r. 1922.“ Zobrazit celý citát »

Český šlechtický kříž






PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.



Jak se koncert líbil? Hodnotí posluchači.

25. 3. 2010 | Drocár Jan | Autor píše

O dojmech z koncertu Pražské konzervatoře, který se konal 23.3.2010
u příležitosti 200. výročí založení Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách se pro Historickou šlechtu vyjádřili někteří z přítomných posluchačů:

♣♣♣

Rádi vzpomínáme na slavnostní koncert k 200. výročí založení Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách. Jednalo se o mimořádnou kulturně společenskou událost. Chtěli bychom poděkovat organizátorům, že připomínají tak významná výročí našich společných předků a umožňují nám tak kromě osobních setkání též krásné zážitky.

Alexandra Březinová se synem Alešem a Violetta Matoušková s dcerou Petrou z rodu Bubna-Litic

♣♣♣

Byl to překrásný zážitek naslouchat koncertu studentů konzervatoře, enormně nadšených pro hudbu a pokračování krásné české tradice. Jsem velice rád, že dílo založené našimi předky žije! Velice děkuji za pozvání a přeji mnoho dalších úspěchů.

Jan Czernin z vinořské větve rodu na Dymokurech

♣♣♣

Mnohokrát  děkuji za milé  pozvání na koncert uspořádaný k 200. výročí založení Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách. Byl jsem velice nadšený. Slyšet výborné provedení studentů Pražské konzervatoře je velký zážitek.
Večer pro mne byl nezapomenutelným setkáním. Naši předci by jistě měli velkou radost, že jejich dílo úspěšně pokračuje a že se na ně nezapomnělo. Za pozvání jsem velice vděčný. Děkuji.

Theobald hrabě Czernin, hlava vinořské větve rodu na Dymokurech.

♣♣♣

Těšilo mě opravdu velice, že jsem se mohla účastnit koncertu 23.3.2010 v Rudolfinu, kterým se slavilo 200. výročí založení Pražské konzervatoře. Myslím si, že můžeme být pyšni na naší mládež, která tak nádherně předvedla uplatnění svého talentu jako výsledek jejich studia (učení) na konzervatoři. Skutečně, myslím, že naši předci by se z takového výsledku taky velmi těšili.

Zdislava hraběnka Dobrzenská-Crombie, Chotěboř.

♣♣♣

Vedení Pražské konzervatře vítá přítomné potomky někdejších zakladatelů Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách na koncertu k 200. výročí jejího založení.

♣♣♣

Pracujete na televizním historickém projektu a náhle dostanete mimoděk pozvání na koncert ke 200. výročí založení školy, kterou jste kdysi absolvovala. Konzervatoře v Praze.
A dozvídáte se – na jejím počátku stálo více jak padesát šlechticů, jež ji založili a desetiletí podporovali. V údivu vám beží před očima otázka: Je možné, že díky spojení a stálé podpoře těchto lidí se rozvinula škola, jež šíří hudbu 200 let do celého světa? Jsou to oni, jež stojí za vznikem uznávaného pořekadla Co Čech to muzikant?
Šlechtici patří dnes v povědomí řady lidí do historie. Ovšem není tomu tak, oni jsou dnes například hlavami několika nejvyspělejších evropských států.
I v podpoře Pražské konzervatoře našli své pokračovatele, například v osobě pana Vladimíra Kováře, vyhlášeného Podnikatelem roku. Děkuji za tento večer a děkuji Vám všem.

Michaela Dostalová, jun., z rodu režiséra a herečky Národního divadla Karla Dostala a Leopoldy Dostalové.

♣♣♣

Jsem eurytmistka, a hudba je tak spojená s celým mým životem. Hudba beze slov nejen spojuje, ale i léčí. Dokonce jsem před lety četla studii, ve které se praví: „U dětí, které jsou vedené ke klasické hudbě a věnují se hře na nástroj, se prakticky nevyskytuje závažná kriminalita.
Koncert byl nádherný, vidět a slyšet tolik mladých kumštýřů a slyšet, s jakou bravurou hrají nejtěžší umělecká díla, byl jednoduše nádherný zážitek. Děkuji jim, jejich pedagogům a všem, jež se podílí na vývoji školy. Děkuji Vám.

Michaela Dostalová, sen.

♣♣♣

Výřez ze společné fotografie.

♣♣♣

Nečekali jsme tak krásný a příjemný zážitek, který jsme prožili v úterý 23. března 2010 večer v Rudolfinu. Potěšilo nás setkání s mnoha našimi známými a společně jsme ocenili vyzrálost mladých konzervatoristů. Máme radost z pokračování původní myšlenky i z jejího naplnění až do dnešní doby. Jen tak dál. Děkujeme všem.

Eleonora Dujková rozená hraběnka Bubna-Litic a její syn Petr Dujka, Doudleby.

♣♣♣

Oslava 200 let od zahájení výuky na pražské konzervatoři znovu ukázala hrdost českého národa. Navzdory bolestivé historii v sobě česká mládež ze všech sociálních vrstev pěstuje geniální vlohy pro hudbu. Novák, Chopin, Dvořák, jejichž skladby při slavnostním koncertu zazněly z nástrojů absolventů konzervatoře, nám připomněli zásluhu šlechtických rodů na udržení hudebních tradic v českých zemích. A bylo vidět, že stejně jako v roce 1810, může český národ důvěřovat ve svoji budoucnost: mladí hudebníci pod vedením Miriam Němcové a Marka Šedivého jsou zárujou úspěchu.

Benoit Chatard.

♣♣♣

Slavnostní koncert pražské konzervatoře, který se uskutečnil 23.3.2010 ve zcela zaplněné Dvořákově síni Rudolfína, byl bezesporu velkou událostí, na které se shromáždilo mnoho potomků šlechtických rodin, které ustavily Jednotu pro zvelebení hudby v Čechách, představitelé české politiky, zástupci diplomatické komunity a další významní hosté. Vysoká účast, stejně jako vynikající mladí hudebníci a jejich pedagogové, jsou důkazem, jak důležitou roli hrála, hraje a určitě bude hrát hudba v českém národě. Když jsem pozorovala plný sál a zároveň poslouchala vynikající interpretaci děl světoznámých skladatelů, ovládlo mě dojetí a velká hrdost nad tím, že jsem Češka.

Marie Chatardová, ředitelka diplomatického protokolu MZV a emeritní česká velvyslankyně ve Švédsku.

♣♣♣

Starého zapadlého prvorepublikového vlastence (tací už vymřeli) tak nádherný koncert Symfonického orchestru Pražské konzervatoře hřál u srdce a hlavně dojal. Kdyby naši hokejisté byli hráli na olympiádě ve Vancouveru s takovýmto zapálením, tak si určitě převezli medaili. Mladému orchestru přeji na jejich dráze mnoho a mnoho úspěchů.

Karla Katschnerová, zámek Dobřenice; potomek podnikatelského šlechtického rodu Piette de Rivage, vnučka fotografa Jana Langhanse a dcera meziválečného generálního ředitele plzeňské Škodovky Karla Loevensteina. Po 40letém brazilském exilu se po roce 1989 vrátila domů a opět postavila na nohy dobřenický statek.

♣♣♣

Přítomní šlechtici přicházejí do sálu.

♣♣♣

Koncert ke 200. výročí založení Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách byl pro všechny posluchače jistě sváteční událostí velkého významu. Dobře promyšlený hudební program, excelentně provedený v nejkrásnějším pražském koncertním sále byl velmi důstojný. Pro ty z návštěvníků, kteří patří k potomkům zakladatelů Jednoty, byl celkový zážitek zvláště povznášející.
Zakladatelé by byli vpravdě vznešenou připomínkou dávného ušlechtilého záměru jistě hluboce dojati, z obnovené činnosti jejich Jednoty po dvou stech letech by se upřímně radovali a obnovitelům by bezpochyby rádi vzdali hold. Iniciátorům obnovy patří vřelé díky nejen od potomků dávných zakladatelů, ale jistě i od celého českého národa.

Josef Kopeček a Marie Viktorie Kopečková-Sternbergová z rodové linie na Českém Šternberku.

♣♣♣

Byl to velice ušlechtilý nápad, oslavit 200-leté  jubileum a pozvat potomky zakladatelů pražské konzervatoře. Děkuji, pane řediteli Trojane! Konečně někdo hodnotí zásluhy české šlechty. Byli jsme dlouhá léta zvyklí stydět se za svůj původ a snášet různorodá pokoření.
Děkuji za úžasnou organizaci celé akce – panu Ladislavu Horákovi a panu Janu Drocárovi.
Je krásné slyšet tolik mladých a nadaných umělců: klavíristu Lukáše Klánského, který absolvoval celý koncert zpaměti, dirigentku Miriam Němcovou, která s úžasnou bravurou a elegancí dirigovala, jakož i mladého dirigenta Marka Šedivého, neposledně celý orchestr, který dokázal schopnost nejen vlastní, ale i svých, velmi kompetentních profesorů.
Velmi mne těší vědomí, že ty trpělivě snášené denní cvičební etudy šesti sourozenců Riedelbauchů  na nejrůznější hudební nástroje (byli totiž celou dobu našeho dětství a mládí naši bezprostřední sousedé ve Strakonicích a střídali se v hodinových intervalech ve cvičení), přinesly plody. A jaké plody! Skoro všichni jsou asolventy konzervatoře a zaujímají vysoce kvalifikovaná povolání v této branži. Pan Václav je dokonce ministrem kultury. Moje nesmělá snaha, mstít se Luisinou polkou či Minutovým valčíkem na klavír, bohužel na konzervatoř nestačila.
Jsem tedy hrdá i na to, že můj bezprostřední předek, Jan Lažanský, nepřímo přispěl k možnosti hudebního vývoje i těchto nejen vysoce nadaných, ale i velice pilných a důsledných sourozenců.

Adrienne hraběnka Korff-Schmising-Kerssenbrocková, od 1. května 2010 předsedkyně rady obnovené Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách.

♣♣♣

♣♣♣

Skvělý zážitek – takový byl pro mě březnový slavnostní koncert k 200. výročí založení Pražské konzervatoře. Výborná atmosféra, ve které se prolnula historie a tradice místa s talentem a obrovskou pílí mladých, talentovaných studentů Pražské konzervatoře. Perfektně vybraný repetoár, na vysoké profesionální úrovni provedená Dvořákova Novosvětská, nebo třeba výkon Lukáše Klánského – to vše vygradovalo soustředění publika i hudebníků na maximum. Vynikající výkon. Bravo!

Vladimír Kovář, Unicorn, hlavní sponzor koncertu a od 1. května 2010 člen rady obnovené Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách.

♣♣♣

V úterý 23. února 2010 jsem měl příležitost v Dvořákově síni Rudolfina vyslechnout koncert Symfonického orchestru Pražské konzervatoře. Koncert oslavující 200. výročí založení Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách ve mne zanechal mimořádný zážitek, a to nejen z poslechu přednesené hudby, ale svojí celkovou atmosférou. Symfonický orchestr Pražské konzervatoře nenechal nic dlužen své dobré pověsti a zejména přednesení koncertu pro klavír a orchestr č. 2 f moll, op. 21 Fryderyka Chopina v podání Lukáše Klánského vyvolal v publiku bouřlivou reakci. Takzvanou “třešničkou na dortu” bylo přednesení klasického díla jednoho z absolventů Pražské konzervatoře, a to Symfonie č. 9
e moll, op. 95 “Z nového světa” Antonína Dvořáka. Bylo znát, že nadějný dirigent Marek Šedivý má u orchestru velký respekt a obdiv. K celkově příznivému vyznění večera přispěla i účast potomku šlechtických rodů, které stály u založení Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách. V majestátních prostorách Rudolfína se tak propojila historie s nastupující mladou generací.

Josef Kuřík, ředitel odbor společenské centrum České národní banky.

♣♣♣

Jsem velmi šťastná, že jsme byli na pozváni na koncert k výročí založení Jednoty pro zvelebení v Čechách a následnou recepci v Rudolfinu. Strávili jsme velmi příjemný večer. Hudba byla vynikající a radost ze hry mladého orchestru nás také velmi potěšila. Děkujeme.

Elisabeth kněžna Lobkowiczová z křimické větve rodu Lobkowiczů, ze kterého pocházel Ferdinand princ Lobkowicz, v letech 1885-1909 a 1915-1918 předseda Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách.

♣♣♣

Byl to velice dobrý nápad sezvat potomky zakladatelů konzervatoře na koncert k 200. výročí této školy. Bylo to dobré nejen pro potomky zakládajících rodin, kteří viděli, že má opravdu cenu se angažovat ve světě kultury a jakou to přináší radost a užitek celému národu, ale je to také dobrým příkladem pro nynější materialistický svět k podpoře nejen sportu, jak je u nás zvykem, ale i kultury.
Koncert byl moc hezký nejen akusticky ale i visualně. Pohled na to mládí plné radosti, elánu a vysokých odborných kvalit je radostný a přináší naději v lepší budoucnost světa. Děkuji vám opravdu srdečně.

Hana princezna Lobkowiczová patřící k dolnobeřkovické větvi rodu Lobkowiczů, ze které pocházel Ferdinand princ Lobkowicz, v letech 1885-1909 a 1915-1918 předseda Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách.

Arnošt hrabě Waldstein-Wartenberg promluvil jménem přítomných zástupců české zemské šlechty.

♣♣♣

Chci Vám srdečně poděkovat za nás všechny ze starých rodů za pozvání. Skoto čtyřicet let jsme v této zemi neexistovali  a vy jste nás doslova vytáhli z hrobů. Máme velikou radost.
Koncert byl úžasný a měla jsem také osobní radost, že jsem slyšela Lukáše Klánského, sólistu na klavír a v orchestru Štěpána Jasenovce na lesní roh. Oba znám z doby, když byli ještě malí kluci, je úžasné slyšet je hrát v Rudolfinu.

Mathilda hraběnka Nostitzová z rienecké větve rodu Nostitzů, ze kterého pocházeli také předsedové Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách –  Johann hrabě Nostitz v letech 1810-1833 a jeho syn Albert hrabě Nostitz v letech 1850-1871.

♣♣♣

Malý  postřeh z velké události:
Pyšní-li se dnes naše občanská společnost bohatstvím architektonických a uměleckých, duchovních památek, musí si připomínat – chce-li se znovu stát slušnou společností –  zásluhy všech osob a osobností, jejichž přičiněním tato díla vznikla, a spolu s umělci, kteří tvořili, musí vzdát dík také osobnostem, které podporovaly, organizovaly, financovaly, orientovaly se k dobru v kontextu světa své doby.
Slavnostní koncert k 200. výročí Pražské konzervatoře, věnovaný k poctě šlechticům, kteří se svou vírou v sílu génia české hudby i se svými penězi stáli u jejího zrodu, byl proto událostí náramnou, a doufejme, že také inspirující. Dlouhotrvajícím, ano velice a neobvykle dlouhým potleskem, kterým zaplněný sál pražského Rudolfina na podiu přivítal doyena přítomné šlechty hraběte Waldsteina-Wartemberga, dal jasně a výmluvně najevo svůj vztah k české historické šlechtě. Konzervatoř, její studenti, nabídli potomkům zakladatelů a mecenášů své alma mater upřímné a radostné, ale v podání svých čerstvých absolventů také neobyčejně vyzrálé umění. Jaký lepší důkaz své vděčnosti může umělec přinést svému mecenáši, chce-li říci: dobře to Vaši dědové udělali, když naplnili své šlechtictví plody ducha, investujíce své prostředky do budoucnosti, jejíž jsme my – pro tuto chvíli – realitou. Buďte nám vítáni!

Dr. Milan Novák R.S.G., správce zámku Brandýs nad Labem.

♣♣♣

Večer k poctě Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách, díky jejímuž přičinění vznikla Pražská konzervatoř, náleží k nejkrásnějším kulturním událostem, které jsem prožila. Češi mohou být právem hrdi na to, že dnes existuje hudební těleso takových kvalit, jakým je symfonický orchestr Pražské konzervatoře a instituce, která připravuje profesionály z řad hudebních osobností. Nádherné prostředí Rudolfína i náročná, přesto však brilantně prezentovaná díla byly velmi důstojnou oslavou tohoto významného jubilea. Pro všechny přítomné bylo nepochybně ohromující, jak vyzrálého hudebního projevu jsou schopni tito mladí umělci. Velmi příjemná byla přítomnost zástupců šlechtických rodů. Svým členstvím v Jednotě a podporou Pražské konzervatoře nejlépe vyjádřili jejich předci svůj vztah k umění a k hudbě. Je velmi záslužné, že se opět podařilo obnovit činnost Jednoty díky níž bude mít prestižní Pražská konzervatoř své podporovatele nejen z řad potomků bývalých zakladatelů, ale i dalších milovníků hudby. Nezapomenutelný večer i koncert dal jednoznačně znát, že „Praha je konzervatoří Evropy“ a Češi jsou výtečnými hudebníky.

PhDr. Marie Otavová, ředitelka Žamberského muzea.

♣♣♣

Když jsem obdržel pozvánku, byl jsem překvapen a potěšen, že náš rod přispěl ve prospěch hudební kultury v naší zemi. Koncert byl mimořádný a jako milovník hudby jsem byl mile překvapen kvalitou výkonu jak orchestru, tak sólisty. Oceňuji myšlenku pozvat naše rodiny do tak krásné atmosféry hudebního chrámu. Je dobré vzpomenout si na šlechtu, jenž je považována za vymřelou rasu, že je zde stále přítomná a ještě, i když jiným způsobem, přispívá k výchově a vzdělání v naší vlasti.

Frà Karel hrabě Paar, kníže velkopřevor Suverénní řád Maltézských rytířů – České velkopřevorství.

♣♣♣

Večer k 200. výročí založení Pražské konzervatoře byl pro mne skutečným svátkem a děkuji, že jsem se ho mohl zúčastnit. Slyšel jsem v Evropě a kanadském Torontu mnoho orchestrů, mimo jiné i ty, kde za dirigentským pultem stanul samotný Karel Ančerl, ale musím pogratulovat Pražské konzervatoři, protože tento koncert byl jedním z nejskvělejších, které jsem kdy slyšel.
Děkuji také svému prastrýci baronu Johnu Parishovi, že byl členem a podporovatelem Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách. Mám radost, že se podařilo pozvednout umění konzervatoře na světovou úroveň.

John Marmaduke baron Parish, Žamberk.

Pohled do hlediště.

♣♣♣

Velice příjemné a srdečné bylo přivítáni, které nám dalo najevo, že existence našich rodin dnes již není v protikladu v chápání života v našich krásných Čechách. Mile nás překvapilo s jakou samozřejmostí a jak perfektně studenti konzervatoře ovládali své nástroje – to jen k té technické stránce. Skvělý umělecký požitek byl zdůrazněn a doplněn dynamickým a šarmantním vystupováním sólistů jako: první housle, klavírista, dirigent atd. Podle mě, nejlepším důkazem správného rozhodnutí založení ” Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách ” – před dvěstě lety, byla ta okouzlující samozřejmost, s jakou se ti mladí lidé pohybovali a projevovali v uvedených hudebních uměleckých dílech.

František hrabě Schlik z Jičíněvsi.

♣♣♣

Dříve byli donátoři. Dnes jsou sponzoři. Rozdíl je zásadní. Donátoři, většinou z řad šlechticů, zakládali, dál rozvíjeli a financovali různé domy a organizace. Sponzoři jsou naopak vidět, slyšet a dobré dílo většinou činí pro vlastní prospěch. Šlechtici založili Jednotu pro zvelebení hudby v Čechách a tím i nejstarší Pražskou konzervatoř ve střední Evropě. Na její dvousté výročí byly pozvány všechny šlechtické rody. Stalo se tak v Rudolfinu dne 23. března 2010. Mladý orchestr konzervatoře pod vedením dirigentky Miriam Němcové byl zrovna tak plný nadšení, jako kdysi donátoři.
Při slavnostním pohoštění jsem se ptala, čím se kdo zabývá. Nalezla jsem mnohé, kteří opět zcela nezištně slouží dobré věci. I já hledám šlechtické rody Sweerts-Spork,  Thun-Hohenstein, Chotek, Nostitz, Salm, Schwarzenberg, Galen, Esterházy, Schoenborn, Lobkowicz, Coudenhove, kteří se nepřímo podílely na tom, že je dnes v Praze unikátní ukázka beuronského umění na světě. Také toto umění bylo zapomenuto, stejně jako šlechtici. Nazývá se podle místa vzniku BEURONSKÉ, viz www.beuron.cz
Pokouším se ho už dvacet let vzkřísit.
Děkuji za krásný  večer, moc, mám ráda Miriam Němcovou (má nádhernou levou ruku, jinou než dirigenti) a mladý Klánský byl úžasný. Děkuji za shledání se všemi.

Monica Šebová z rodu Bubna-Litic.

♣♣♣

Děkuji za možnost zažít s orchestrem Pražské konzervatoře večer v Rudolfinu. Nebyl bych si asi schopen vzpomenout, kolik jsem už zažil koncertů symfonického orchestru. Ale na svůj první koncert symfonického orchestru Pražské konzervatoře určitě budu dlouho vzpomínat – a to jen v tom nejlepším. Dychtivost, radost, krása, energie a mistrovství mladého orchestru, sólisty i dirigenta, unesla nejen mne, ale i moji třináctiletou dceru, která koncert označila za nejlepší hudební produkci, jakou v životě zažila a navíc za motivaci zlepšit se ve vlastní hře na kytaru. Co víc si jako rodič přát?!

Jiří Škorvaga, člen představenstva a náměstek generálního ředitele Česká spořitelny, která patřila v historii k nejvýznamnějším podporovatelům Pražské konzervatoře a v letech 1874-1884 postavila pro obrazárnu Společnosti vlasteneckých přátel umění a koncertní síň Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách, pro Uměleckoprůmyslové muzeum a Konzervatoř hudby Dům umění, nazvaný Rudolfinum podle následníka trůnu Rudolfa, který ho také slavnostně otevíral.

♣♣♣

Pražská konzervatoř slavila své dvousté jubileum velkolepým koncertem. Hráli s mimořádným a podivuhodným nasazením mladí studenti a absolventi školy. Když mladí lidé mohou a jsou schopni po tak hrozném a nešťastném půlstoletí pořádat a uskutečnit takové nádherné představení, myslím, že se vůbec nemusíme obávat o kulturní budoucnost naší země.

Arnošt hrabě Waldstein-Wartenberg, současná hlava waldsteinského rodu; jeho pradědečkem byl předseda Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách v letech 1871-1884 Ernest hrabě Waldstein-Wartenberg.

♣♣♣

Ředitel Pražské konzervatoře Pavel Trojan přivítal přítomné na závěrečné afterparty. Jménem šlechticů poděkovala za pozvání na koncert Matilda hraběnka Nostitzová.

GLOSA K JEDNOMU KONCERTU A NEDOCENĚNÉMU VÝROČÍ.

V úterý 23. března 2010 mě v Rudolfinu potkalo štěstí v podobě nečekaného zážitku – konal se tu koncert Symfonického orchestru Pražské konzervatoře, na programu byl jednak (mně zcela neznámý) symfonický hold Vítězslava Nováka Slovensku V Tatrách, a pak přišly dva vrcholy večera – před přestávkou Chopinův Koncert f-moll pro klavír a orchestr a na závěr Dvořákova Novosvětská. To, že klavírista Lukáš Klánský je jeden z největších, i v zahraničí uznávaných, talentů mladé generace, jsem věděl, překvapil mě však v Chopinovi zralostí výrazu a uměním barevně odstínit jednotlivé plochy, od romanticky vypjatých až po ty ztišeně meditativní. Stejně mě překvapili mladičtí konzervatoristé svým „dospělým“ citem pro dvořákovskou dynamiku, vypjatým kontrastem mezi lyrikou smyčcové sekce a intenzitou žesťů.
Ještě větším zážitkem však bylo samotné důstojné připomenutí výročí, jehož význam si, obávám se, širší veřejnost stále neuvědomuje: letos v březnu uplynulo 200 let od založení Společnosti pro podporu a povznesení (německé „Beförderung“ v jejím názvu je jednak „podpora“, ale také „povýšení, povznesení“) hudby v Čechách. Díky štědré podpoře této společnosti mohla být vzápětí založena tak velevýznamná instituce, jakou je už 200 let Pražská konzervatoř. Společnost založila kultury milovná a vlastenecky cítící česká šlechta – pojmy „vlastenecká“ a „česká“ je třeba chápat v zemském, nikoli jazykově nacionalistickém slova smyslu. (Toto druhé chápání je neblahým plodem teprve dalších let). A nebyla to akce ojedinělá – mezi jmény donátorů nalézáme vedle slavných jmen jako Clam-Gallas, Sternberg, Waldsten, Lobkowicz aj. např. i dvě jména hrabat z rodu Nostitzů – těch samých Nostitzů, kteří dvě desetiletí předtím de facto spoluzaložili novodobou tradici profesionálního českého divadla postavením Národního hraběcího Nosticova divadla (1783), známého později až dodnes jako divadla Stavovského. Divadla, které už je navěky spojeno s prvořadou událostí světové kultury, se světovou premiérou Mozartovy „opery oper“, Dona Giovanniho…

Na rozdíl od našich severních i jižních sousedů jako bychom u nás v „plebejských Čechách“ pořád roli tuzemské šlechty pro utváření novodobé české kultury nedoceňovali. Přitom právě založení Pražské konzervatoře (stejně jako Stavovského divadla) dokazuje, že jsme měli v minulosti štěstí na šlechtu nejen rodem, ale i duchem. Kéž by to druhé platilo i pro náš soudobý „establishment“ a potenciální mecenáše umění…

Vladimír Just

Jeden z pamětních listů s podpisy na koncertu přítomných zástupců šlechtických rodů.




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–2024  |  O nás