Vítej každý nový příchozí. I Ty.

„Řád Bílého lva je nejvyšší státní vyznamenání České republiky. Původně byl udělován osobám, které se zvlášť vynikajícím způsobem zasloužily o Československo, a to od roku 1922. V současné podobě, jejímž výtvarným autorem je Michal Vitanovský, je udělován v České republice od roku 1994.“ Zobrazit celý citát »

Řád Bílého lva

PROČ. JAK. KAM.
Aby bylo dobře a my
stáli pevně na nohou,
aby každý znal, co bude dál.
Staleté zkušenosti pomohou:
zemská šlechta a český král.
Sám nezmůže nikdo nic,
všichni musíme dát víc.
Přestat krást
a do kapsy si lhát,
vzájemně se hanět
a všemu jen lát.
Masaryka, Havla ctít, mít rád,
jen nechtějme dál se bát.
Vše dobré z doby odžité zas vzít,
směrem předvídatelným dál jít.
Na tisícletý příběh nově navázat,
cestou královsko-konstituční
dál se dát.

Orlík, sídlo Schwarzenbergů

Neorenesanční rodinná vila papírenské podnikatelské rodiny Piette – Rivage ve Svobodě nad Úpou

Zámek Mělník, který je spjat se sv. Ludmilou, Karlem IV. a rodem Lobkowiczů

Nostitzové na obrazovce ČT

9. 3. 2017 | Redakce | Video-audio

První písemná zmínka o rodu je datována rokem 1280. A mezi prapředky patří i královský pár Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna. Jejich potomky jsou ovšem i další významné české aristokratické rody, například Colloredo-Mannsfeldové, Czerninové, Kinští, Kolowrat-Krakowští, Lobkowiczové, Schwarzenbergové a Sternbergové. Původní sídlo hornolužického rodu Nostitzů bylo na hradě Nostitz u Budyšína. Prvním Nostitzem v Čechách byl Hanuš z Nostitz, který se roku 1528 usadil v Praze. Tato rodová větev však nezasáhla významněji do českých dějin a v 18. století vymřela. Potomci Kašpara z Nostitz založili další rodové větve a získali významné postavení a majetek v Čechách.

Klikněte prosím na stránky České televize pro shlédnutí 6. dílu Modré krve o rodu Nostitzů,
který byl vysílán 2.3.2017:

MODRÁ KREV – NOSTITZOVÉ

Z natáčení Modré krve s rodem Nostitzů


Mathilda hraběnka Nostitzová		při povídání s Františkem hr. Kinským


O zámku v Sokolově hovoří pracovníci		Muzea Sokolov Jiří Beran a Jitka Třísková.


Natáčení s Mathildou hr. Nostitzovou		a jejím synovcem Dominikem hr. Nostitzem.

Místa natáčení dokumentu: Stavovské divadlo v Praze, zámek v Plané u Mariánských Lázní, zámek Sokolov, zámek Štiřín, zámek Měšice, zámek a park v Průhonicích. Kostel svatého Antonína v Sokolově, Stadice a Nostické paláce v Prze, Nostická knihovna Národního Muzea, Nadační fond Mathilda v Praze, hospoda U Zlatého tygra v Praze a další.

Kromě rodiny Nostitzů účinkovali Richard Šípek, Jiří Beran a Jitka Třísková.

***

Mezi významné předky Nostitzů patří Otto Nostitz († 1630). Ten položil v 17. století základy moci a bohatství Nostitzů v Království českém. Ve službách Habsburků se stal úspěšným politikem, zastával úřad místokancléře a říšského dvorního rady. Zakladatelem linie Nostitz-Rienecků, která přišla z Lužice do Čech, byl Jan Hartwig, nejvyšší kancléř českých zemí.
Asi nejznámějším z rodu Nostitzů je František Antonín Nostitz-Rieneck (*1725 † 1794). Byl velmi vzdělaný, zaznamenal i velkou politickou kariéru, stal se nejvyšším purkrabím pražským a prezidentem královského gubernia. Hájil již tak omezená práva Království českého proti centralistickým snahám Vídně. Ač byl sám německé národnosti, patřil mezi význačné obhájce českého jazyka. Ze svého pražského paláce vytvořil centrum společenského života, kde se setkávali aristokraté i významní učenci. Zbožňoval technické a vědecké novinky. Nejen že nechal zbudovat 1. hromosvod v Čechách, nechal také své děti očkovat! Výchovu svých synů svěřil takovým slavným českým vlastencům a učencům, jako byli Josef Dobrovský a František Martin Pelcl.

TEXT A FOTOGRAFIE ČESKÉ TELEVIZE

Koncert v Rudolfinu 23.3.2010

Mathilda hraběnka Nostitzová a její manžel se účastnili koncertu Pražské konzervatoře k 200. výročí jejího založení Jednotou pro zvelebení hudby v Čechách. Tento spolek českých šlechticů po svém založení 31.3.1810 Pražskou konzervatoř financoval a do roku 1918 řídili její činnost. Tehdy, aniž by byla Jednota informována a bylo s ní jednáno, byla Pražská konzervatoř krátce po vyhlášení republiky odevzdána dekretem č. 579 ze dne 2.12.1918 do správy vládnímu komisaři a správou školy byl pověřen sedmičlenný poradní sbor. Následná valná hromada Jednoty 31.12.1918 se poté usnesla, aby činnost sdružení byla rokem 1918 zastavena. Při pčíležitosti 200. výročí jejího založení byl 31.3.2010 její činnost při Pražské konzervatoří pro její obnovu a rovoj obnovena. , nyní (2017) v podobě zapsaného spolku při pražské konzervatoři, která ve svém prohlášení mj. zdůrazňuje: “považujeme si za čest hlásit se k hodnotám, které byly a jsou spojovány se šlechtických stavem. Čest, odpovědnost, víra, ušlechtilost i noblesa jsou snad vystižitelné jedním slovem: slušnost. A to musí být i dnes stále tou nejtrvalejší lidskou vlastností, činící život hodnotným”. …rádi a spojeným silami bychom opět jako kdysi naši předchůdci „ku povznesení a zvelebení umění hudebního v Čechách napomáhali.“ Hlavním cílem nově obnovené Jednoty není dnes již finanční zajištění chodu Pražské konzervatoře, ale především veřejná podpora hudby a umění. K tomu patří – stejně jako před léty – všestranná podpora studentů Pražské konzervatoře ve všech představitelných formách, podobách a aktivitách, kterých jsme schopni.

Činnost Jednoty od jejího založení v roce 1810 do ukončení činnosti v roce 1918 stál v jejím čele předseda. Bylo jich za tu dobu celkém 8 a dvakrát tuto funkci zastávali členové rodu Nostitzů.
Jan Nepomuk hrabě Nostitz (*1768 † 1833) byl vůbec jejím 1. předsedou a Jednotu řídil od 31.3.1810 do 17.4.1833). Pocházel z rienecké větve rodu a byl devátým dítětem výše zmíněného nejvyššího purkrabího Českého království Františka Antonína (*1725 † 1794) a byl to také on, který v roce 1800 koupil pro rod (ve filmu zmiňovaný) zámek Průhonice. Jeho dcera si vzala